izzy+meteor: ,,Můžem jít?!‘‘ křikla jsem radostně do chodby a vzápětí se ozvalo tichoučké zaržání. Vranka byla neuvěřitelně komunikativní koník,na druhou stranu kontakt na blízko už jí tak zajímavý nepřišel, což jsem si ověřila na vlastní kůži. Nicméně s člověkem, který dokázal dostát jejím standardům, byla naprosto výjimečným koněm a já Kitty s Asií vždycky obdivovala za to jak daleko spolu došly.
Valášek (rozumnějte obrovskej valach s ťuťanskou povahou) vedle mě ‚,zachrochtal‘‘ Sijce v odpověď a protože Kitty odsouhlasila odchod, mlaskla jsem na to mý grošovaný stvoření a za jemného klapotu kopyt na podlaze stáje jsem vyšla ven z boxu a Meteor mne následoval. Vypadal hrozně natěšeně, že se konečně po dlouhý době něco děje. Venku mě do očí udeřila ostře bílá barva sněhu všude kolem. Floresta vypadala skoro pohádkově,ještě pár centimetrů sněhové pokrývky a bude to ještě lepší jak pohádka. Na dvoře akademie jsme se zastavili a já Tikimu dotáhla podbřišník,stáhla třmeny sedla dolů a vydala se k nejbližšímu vyvýšenému místu. Zdálo se mi, že jsem se v té nemocnici snad ještě zmenšila a Meteor za tu dobu povyrostl…ve skutečnosti mu trochu hřbetního svalstva ubylo za dobu jeho prázdnin,třeba se mi to podaří napravit. Po chvíli snažení se mi přeci jen povedlo dostat se do sedla a pak už to byla jen chvilka než jsem se v sedle srovnala. Z koňského hřbetu vypadá svět úplně jinak, měla jsem pocit jako kdybych seděla na koni znovu poprvé a zároveň nikdy sedlo neopustila. ,,Nachystaná?‘‘ ptala se mě Kitty. ,,Jdem na to‘‘ odpověděla jsem radostně a zamžourala na ni skrz zůžené oči,jak jsem mě všechna ta bílá barva oslepovala Vranka s okolím pěkně kontrastovala. Stiskla jsem valacha holeněmi,ale asi ne dost jemně,protože si horlivým tempem naklusal. ,,N ták,klukuu,nemůžeš hned běhat,ikdyž vím že bys chtěl,pěkně krok po krůčku‘‘ klidnila jsem ho hlasem,zatímco jsem víc podsadila pánev,ztuhla v kříži a zavřela ruce. Mety, nepříliš nadšen, zpomalil do kroku. ,,Má tolik energie,že kdybych ho teď pobídla určitě přeskočí i bránu Floresty‘‘ oznámila jsem se smíchem Kitt. ,,Vranná je na tom podobně, jenže on by tou bránou proskočila a rozhodně by to nebylo na moji pobídku‘‘ zasmála se zrzka zpátky. Hrozně jsem si uvědomila jak mi tohle chybělo,koně,kamarádky,příroda…a to jsme ještě ani nevyjeli za bránu Floresty! Vydali jsme se směrem k výběhům a kolem nich prošli k lesu. I tak krátká vzdálenost nám trvala trošku delší dobu. Sijka se předváděla v plné kráse nezkrotného arabského hřebce a Meteor zkoušel naklusávat a když pochopil,že mu sedím na hřbetě a že mu v tom budu pořád bránit rozhodl se podbádět neuvěřitelně dlouhými a rychlými kroky. A tak se nezpomalovalo a nezastavovalo jen kvůli Kitty. Nicméně s tím jak dlouho jsem na koni neseděla,bylo i tohle naprosté štěstí a tak jsem ani nevnímala čas a užívala si jednotlivé okamžiky. Do toho jsme si ještě s Kitt,pokud zrovna neřešila nějakou výměnu názorů s Asií, povídaly,přeci jen měli jsme co dohánět. V kontaktu jsme sice byly skoro denně,ale přece jen konverzace ‚z očí do očí‘,byla trochu něco jiného a v našich životech se stalo dost věcí,takže studnice témat se zdála nevyčerpatelná. ,,Nepřipadá ti, že poprvý v životě nováčci neznají nás? Po třech měsících tady už jsem nováčky pořádně začala vnímat a sbližovat se s nimi až když tu byly delší dobu, jenže to všichni z nich věděli,že ty jsi Kitt od Asie, a že Meteora jezdí Izzy…jenže dneska jsem se tu představovala pár lidem,které už tu jiní znaly a nebýt Cassie a Jennifer tak se cítím skoro jako cizinec já…‘‘ nadhodila jsem. ,,Kámo tím se netrap, co vím tak nováčci se tu teď střídaj rychlejc jak ponožky a během pár dnů se to poddá uvidíš‘‘ povzbudila mě Kitt. Vždycky ví co říct a umí zahnat špatný pocity jak nikdo jiný. Nedošli jsme daleko,jen k brodu přes perlovou říčku,která začínala pomalu zmrzat. Ale i tak nám to trvalo půl hodiny. Most byl taky dost namrzlý a tak jsme na něj nechtěli s těma nevyřáděnejma třeštidlama lozit, a radši to obrátili zpět směr stáj. Byla to úžasná procházka,taková motivace dostat se do toho zpátky jak jen to bude možné,ne že by motivace nebylo dost už předtím (Meteor sám o sobě naprosto stačil),ale motivace je jedna z věcí,které není nikdy dost.