jennifer+galaxie: Galaxy si odfrkla a já se usmála. ,,Tak co brouku, kam dnes půjdeme?“ usmála jsem se a podrbala hnědku po krku. Vyšly jsme ven za brány Floresty a vydaly se cestou k lesu. ,,Konečně tu máme sníh,“ pousmála jsem se a hnědka sklonila hlavu a frkla dlouze, až se jí nějaké vločky uchytily na nozdrách. Usmála jsem se a pohladila ji. Na procházku jsem zvolila deku a botky s bandážema, měla jsem radši jistotu, než risk. Hlavně když bylo venku pod nulou. Vydechla jsem a z úst mi šla pára. Po procházce s hnědkou porazíme na skoky ve volnosti a pak už bude jen v boxe, protože tohle počasí dává do těla, ale je zase pěkná zima. Zahleděla jsem se na oblohu, která se začala protrhávat a dolů se snášely další sněhové vločky. ,,Je krásně,“ usmála jsem se. Tohle byla naše ponovoroční procházka a na Nový rok jsme si dnes právě chtěly skočit. Pousmála jsem se. ,,Od příštího týdne začneme trochu s prací, co myslíš?“ usmála jsem se, ale odpovědi se nedočkala. Zašklíbla jsem se. ,,Mlčení znamená souhlas,“ zahly jsme na cestu, která nás měla dovést k říčce, málem mi podjely nohy na cestě, kde byla louže a já ji neviděla, byla totiž zamrzlá a zapadaná sněhem. ,,Ááá,“ vyjelkla jsem a zachytila se hnědčinýho krku, která frkla a já se s oporou její váhy dostala do bezpečí. ,,To mi připomnělo, že bych mohla posypat a něco udělat na rampě u hnojiště, nebo budeme všichni sedět na zadku,“ zasmála jsem se a došla s hnědkou k mostu, ale raději jej nepřekračovala. Perlovka měla na sobě lehkou vrstvu ledu, ale díky proudějící vodě neměla šanci zamrznout. ,,Za pár dní tu budu rok,“ usmála jsem se a podrbala hnědku, která zastříhala ušima. Vzala jsem ji do lesa na další lesní cestu, kdy jsme se vylouply někde na paloučku. Gal jsem popustila vodítko a hnědka začala hrabat a pak viděla první kousky trávy, která byla schovaná pod sněhem. ,,Ale jen chvilku, zase půjdeme, nebo budem jak dva sněhuláci,“ zasmála jsem se a podívala se na tu krásu. Zachumlala jsem se do zimní bundy, abych neklepala kosu a po chvilce mě a hnědku zase uvedla do pohybu. ,,Tak a jdeme zpět,“ usmála jsem se a vzaly jsme to přes okraj louky a pak zase hned do lesa. Před námi vyjelo pár jezdců na koních. Gal zastříhala ušima, ale stále pozorně šla vedle mě. Usmála jsem se a vzala ji stranou, kde jsem ji pohladila po krku a hnědka se vzpřímeným krkem sledovala koně a jezdce, kteří se přibližovali. Pozdravili jsme se navzájem, byli to dva kluci a dvě dívky, kteří nechali své koně jet krokem kolem nás, kdy jsem se děkovně usmála a pak s pohlazením hnědky a mlaskem jsme vyrazily zpět domů. Galia si frkla a sklonila zase hlavu, kdy jsem smetla z deky ty zatracené vločky sněhu a pomalu jsme došly zpět na Florestičku, kdy jsem otevřela bránu a pak ji za námi zavřela. ,,Jaká byla procházka?“ usmála se Sue na mě, když zrovna vedla Serana, nejspíše jej hodlala vzít na vyjížďku. ,,Skvělá, venku je nádherně, jen některé cesty jsou místama díky loužím zledovatělé. Málem jsem letěla k zemi, ale Gal mě jistila,“ zasmála jsem se a podrbala hnědku. Sue se usmála a já zmizela ve vnitřku stáje, kde na nás dýchalo teplo.