kitty + asie: TÝDEN RESPEKTU
Podlezla jsem pod hrazením, zavolala na vranou a zahvízdala tak, ajko jsem byla zvyklá. Asie zvedla hlavu a kukala na mě, a posléze se pásla dál. Když jsem k ní přicházela a promlouvala na ní, otočila se a odcházela pryč. Zkusila to ale jen kousek, jakmile viděla, že se nezastavuji a jdu za ní, nevynakládala víc energie a u hrazeí se zastavila. Pochválila jsem jí, sundala stájovku, nandala jí provazovku, ohlávku dala do tašky a stoupla si před ní. Zkusila jsem s mrkvovkou zacouvávat, na gesto, Asie už reagovala jen na ně - sice na hodně rozmáchlé, těsně před dotykem, ale reagovala - ustoupení zádí jí nedělalo problém, ale když jsem se chtěla rozejít, zase se moc cpala a předbíhala. Dávala jsem si na osobní prostor pozor, a vedla jí z výběhu směrem ven.
Tentokrát jsme vyrazily od výběhů směrem přes Florestu, kolem cvalovky, po asfaltce podél pole. Nesla jsem vodítko mezi palcem a ukazováčkem - tu část, která pak už netvořila žádné oko, ale vedla přímo k Asii - a tak velmi dobře cítila, když se víc prověsilo, nabo napnulo, a nemusela se tak ani otáčet abych věděla, jestli mě Asie následuje v dostatečný vzdálenosti. Když jsem cítila, že vodítko pokleslo, otočila jsem se, abych zkontrolovala, že jde Asie mimo můj osobní prostor. Pokud nešla, okamžitě jsem jí nechávala zacouvat - tlak se stupňoval velmi rychle, Asie tak musela i hbitě reagovat a já jí spokojeně pochválila, když poodstoupila. Stejně tak, když dlouhou dobu zůstával kontakt na vodítku stejný, šlapala tedy v mém tempu, ve stejné vzdálenosti, tak jsem jí slovně pochválila, zastavila a spokojeně podrbala za ouškem a dala jí chvilku klid. Byla jsem ráda, že už si nedovoluje tolik, ačkoliv jsem u ní zase dva dny nebyla.
Dostaly jsme se k té části cesty, která se naklání k řece a přibližuje se k dálnici a mostu přes Viveu. Díky protihlukovým zabranám většinou není tolik slyšet, ale koně mají přece jen lepší sluch a my se do téhle části nedostávaly tak často - takže Asie zvedla hlavu a zarazila se. To nevadilo, ať si to poslechne, nemůžu po ní chtít aby jako stroj přešla úplně všechno, má právo věci zanalyzovat. Jakmile ale bylo znát, že napětí polevilo, a ona chtěla využít této pauzy ke svačince, houkla jsem varovné "Ne" a rozhoupala mrkvovku tak, aby se ke straně cesty, kde tráva rostla, nedostala. "Hodná holka jsi." pochválila jsem jí, když si to, ač ne s nadšením, rozmyslela. Pokračovaly jsme v cestě a když došla až na louku, odkud vede cesta k zadní bráně, úplně v klidu a bez nějakých zkoušení, spokojeně jsem jí pochválila a chvilku nechala, ať se pase. Koneckonců proč ne. Stála jsem u ní, hlídala, aby si nešlápla do vodítka, a rozhlížela se kolem. Foukal studený větřík a já byla ráda za teplou šálu. Vtom mě upoutal strom, vyvrácený z nedávných vichrů - šlo o jeden z těch menších listnáčů, co rostou kolem silnic, co přesněji se mě neptejte, rozeznám tak dub a kaštan a tím končím Rozhodla jsem se proto pro malé cvičení. Dvakrát jsem ostře hvízdla a ustoupení zádí klisnu donutila zvednout hlavu. Vydala jsem se směrem ke kmeni tohoto stromu a přešla přes něj - a otočila se na Asii. Ta stála a koukala, vypadalo to, že ví, co po ní budu chtít a nelíbilo se jí to. Kmen jsem překročila i já, takže ona nebude mít problém, když bude chtít. Couvala jsem, abych na ní viděla, a zároveň jí zvala k sobě, a když se vodítko napjalo, nervózně ukročila dopředu. "No pojď." houkla jsem na ní a napjala vodítko dalším krokem vzad - jakmile udělala další krok, nechala jsem ho prověšené, ale když ztratila zájem o strom a začala se rozhlížet, udělala jsem krok dozadu a opět ho tím napjala. Když se rozhodla, že se radši napásne, hodila jsem vodítkem tak, aby jí trochu trhlo ohlávkou, tohle ne. Po chvilce takového postupu začala překračovat přes a já jí sladkým hlasem chválila. "Ano!" pochválila jsem jí spokojeně, dlouze hvízdla a nechala jí snížit hlavu a pást se. Jenom chviličku, než jsem jí zase dvojitým ostrým hvízdnutím dala signál, že končíme - skutečně skončit jsem jí ale musela donutit ustoupením zadkem, a pak obešly strom a v druhé pozici, to znamená Asii po boku, jí vedle přes kmen. Zarazila se, ale jen na milivteřinku a pak šla přes. "Hodná holka!" houkla jsem na ní nadšeně, a nechala jí za odměnu zase chvilku se pást. Byla jsem spokojená, nevymýšlela už tolik, lepšilo se to, docela rychle. Tenhle týden bychom mohly začít pracovat už i trochu víc. Nechala jsem vranou se pást a pak jsme se vracely zpátky na Florestu - za chvilku bude oběd, tak ať to stihneme Stejně jsem ale pořád dbala na to, aby šla tak, jak chci já,

Vranou jsem odvedla rovnou do výběhu, provazovku jí vyměnila za stájovou ohlávku a nechala jí, ať se vyblbne. Mezitím jsem došla na kolej, převlékla se, dala si sprchu a pak došla na oběd. Holky plánovaly, co podniknout s koňouchy, a já se domluvila s Cassie, že někdy v týdnu vyrazíme na společnou procházku. Bude se nám to hodit, začíná být v klidu pokud jde se mnou, tak jí to trochu ztížíme.
VKLÁDÁ IZZY