kitty+asie: Než jsme vůbec vyšly ven, zkusila jsem nejprve to samé, co včera - zkouška respektu a ujasnění si toho, kdo je tady vedoucí. Zkusila jsem jí nechat zacouvat - na gesto mrkvovkou, nejdřív lehčí, pak výraznější, a zároveň jsem zaujala trochu agresivnější držení těla a přímý pohled na ní. Vraná začala couvat, gesto muselo být výrazné, až jí lehce ťukalo na prsa, ale zacouvala. Zmírnila jsem tlak, ale pořád tam byl, dokud nezacouvala tak daleko, jak jsem chtěla. "Hodná holka jsi." pochválila jsem jí spokojeně mrkvovkou na prsou a podrbala jí za uchem. Pak jsem se hezky rázně s mrkvovkou namířenou blížila k její zádi. Musela jsem přijít skoro až k ní, ale nakonec ustoupila hezky svižně bez doteku - koneckonců tohle gesto se používalo dnes a denně. Pochválila jsem jí a pak k ní přicházela z druhé strany stejně - když i tady ustoupila, opět jsem jí pochválila a vykročila vpřed.
Asie vykročila svižně - až moc, cpala se na mě, a jakmile do mě začala drka,t hodila jsem vodítkem, rázně se otočila a okamžitě jí nechala zacouvat pryč. Asie poplašeně pozvedla hlavu z mojí reakce, ale zacouvala a když jsem jí dovolila zastavit, přežvýkla. "Tak je hodná." pochválila jsem jí a šly jsme dál. Ještě několikrát jsem jí opravit musela, ale už jsme mohly vyrazit ven. Tentokrát jsme ani neprošly příjezdovkou a vzaly to přes louku ke starému stavení, co stálo na dohled od Floresty. Nešly jsme prostředkem, ale hezky u kraje - zem byla rozblácená a takhle u lesa byla pevnější. V klidu jsme pokračovaly dál, občas jsem jí lehce opravila, když nedávala pozor nebo se na mě moc cpala. Nejvíc se ale snažila dostat na trávu. Houkla jsem na ní "Ne", když to zkusila znova, houpla jsem vodítkem, hezky prudce, což jí trochu škublo s ohlávkou a ona překvapeně zvedla hlavu, že co to. Rozešla jsem se a ona zaprdle stála a odmítala jít dál. Žádný přetahování se s ní. pár impulsů a když nic, taky jsem zase houpla vodítkem karabina pod nosem se zahoupala a to jí bylo nepříjemné. Do bolesti to mělo daleko, ale s tím jak byla Asie senzitivní a v některých věcech "fajnovka", tak to pro ní trest byl. A když se ani teď za mnou na pokyn nerozešla, zkusila jsem to ještě jednou - tentokrát jí karabina i zespodu lehce ťukla. Opět nic násilného, jen znepříjemnění situace - ona ví co po ní chci a tenhle trest si vybírá sama, když se rozhoduje neposlechnout. Vím, že se nebojí, to už poznat dokážu, vím, že rozumí a že mě zkouší. Jinak bych k nepříjemným tlakům nepřistoupila.
V ten moment Asie zvedla hlavu a udělala dva kroky dozadu. "Tak pojď." zkusila jsem to zase po dobrém a udělala to samé gesto na pozvání, jako obvykle. Nezvala jsem jí aby šla za mnou, nýbrž ke mě - a ona se ke mě opravdu rozešla. "To je hodná holka!" promluvila jsem spokojeně, když zůstala i mimo můj osobní prostor. Asie snížila hlavu, přežvýkla a nechala se drbat. Zklidnila se a už jsme zase byly kamarádky. "Pašanda jsi." promluvila jsem na ní a spokojeně jí podrbala. Nechala jsem jí chvilku v klidu, ale jakmile se pokusila toho využít a kousnout si, přišlo kousnutí hůlkou na plec. Asie hodila hlavou, ale zvýšila jí. "Ano." pochválila jsem jí a abych jí nepokoušela, rozhodla jsem se vydat dál. Vyšly jsme, já si opět hlídala osobní prostor a párkrát došlo ještě k výměně názorů co se té trávy týče. Důslednost, důslednost, důslednost. Obešly jsme starý dům a zahly mezi stromy, do lesa. Tam nebyla zem rozmoklá a já si konečně troufala trochu zesvižnit tempo. Asie v ten moment vyklusala a natlačila se na mě plecí. "Hej." houkla jsem a vyžádala si okamžité zacouvání zpět. Asie pozvedla hlavu a zakoulila očima. "Z tebe je mi ale výrostek." okomentovala jsem to a pochválila jí, když zůstala mimo můj osobní prostor.
Cestou lesem jsem procházela mezi stromy, slalomovala, nešly jsme po cestě, zkoušely aspoň trochu terén. Asie se tím hezky zabavila, musela se víc zabývat sama sebou, a nelezla tolik ke mě. V reakci na to jsem si vylezla na jeden pařez, nechala jí přijít a spokojeně jí drbala mrkvovkou - a když natáhla hlavu ke mě, tak i za uchem rukou. Spokojeně jsem na ní promlouvala, vypadala hezky zrelaxovaně - a já věděla, že tohle už se mnohem víc podobé té Sisi, na kterou jsem byla zvyklá. Zatímco jsem promlouvala, zlehka jsem přes ní nechávala přehazovat provázek z mrkvovky, aby věděla, že to není jen na vytváření tlaku, ne jen nepříjemné, že je to v pořádku a že jí to neublíží. Ne že by se bála, ale tak pro celistvost Pak jsem jí z téhle vyvýšené pozice nechala zacouvat, ale jen dva kroky, přece jen jsme byly v terénu, v lese mimo cestu a já bych nerada, aby nějak špatně šlápla. spokojeně jsem jí pochválila, na pařez jsem si sedla - ačkoliv byl teda hezky studenej - a nechala jí k sobě zase přijít. Strávily jsme pár minut hezky v klidu, jen když se pokusila na mě moc nalepit, nechala jsem jí couvnout. Spokojeně jsem jí drbkala, povídala, a ona si občas přežvýkla kus kůry na pařezu. Pak mi ale začala být zima od zadku Tak jsme se zvedly a šly dál.
Vrátily jsme se na louku a šly zase po pevnějších krajích směrem zpátky. Zase jsme zmírnily tempo, a Asie mi nejprve zkusila zase vlézt do osobního prostoru a cpát se na mě. Odkázala jsem jí do jejích mezi jednoduchým gestem a šly jsme dál. Párkrát to ještě zkusila - byla jsem ale důsledná a hlavně jsem ocenila, že celou cestu zpátky už se k trávě ani nesnížila. A jestli jo tak tak rychle, že jsem to nepostřehla A abych jí za tohle odměnila, tak jsem si přinesla čištění a venku na trávě jsem jí nechala pást, zatímco jsem jí lehce přečistila. Pořád klopila uši, když jsem se jí dostala k zadku nebo po ní chtěla zadní nohy, ale už byla mnohem méně napjatá. Byla jsem spokojená Odvedla jsem jí zpátky do výběhu a věci uklidila.

ZA VČEREJŠEK