jennifer+galaxie: Podívala jsem se na oblohu, Gal přešlápla vedle mě a sklonila hlavu, měla jsem u sebe tušírku, kdyby hnědka chtěla vyvádět, alespoň si zahrajem nějakou hru. S Galaxií jsme měly nyní týden říje, takže to bylo opravdu super sdělení pro mě. Hlavně nepotkat nikoho s hřebcem a bude vše OK. Vyrazily jsme společně na cestu. Obloha vypadala, že by se nemělo rozpršet a hlavně to na dnes nehlásili. Všude kolem nás byla jedna louže za druhou, ale co tu bylo, byla troška sněhu. Kdyby ho bylo alespoň víc Galaxie sklonila hlavu a frkla a začala trochu předbíhat. ,,He!“ Mlaskla jsem a zastavila. Gal se na mě otočila, stříhla uchem jako by se jí nic netýkalo. ,,A couvej, šupem.“ Podívala jsem se zostra na prsa a hnědka se zafrkáním začala couvat. ,,Hodná.“ Sklonila jsem hlavu a pootočila se. Gal ke mně došla a sklonila hlavu. Podrbala jsem ji a rozešly jsme se, už jsem si ji trochu hlídala po straně a občas si po boku rozkmitala tušírku, když se mi zdálo, že Gal zrychlila. ,,Půjdeme kousek, vzala bych to k poli,“ usmála jsem se a podívala se po okolí. Bylo tu krásně, jen tomu stále něco chybělo, když je ta zima. Galaxie si odfrkla a já se podívala do dálky. ,,Tudy jsme už několikrát jely, viď.“ Podrbala jsem ji a zastavila. Zlehka jsem začala ťukat na záď a Galaxie ustoupila zádí do strany. ,,,Hodnáá.“ Pochválila jsem ji a dala pobídku pro vykročení. Hnědka šla hned se mnou, v lese bylo docela chladněji, ještě že měla deku. Podrbala jsem ji a podívala se, kde že jsme Zahly jsme na cestu, která nás měla zavést na pole, kterým jen projdem. ,,Hele, ono to pole je nějaké divné.“ Zasmála jsem se, všude byly kytky, nejspíše zemědělci jej nechali zarůst. ,,Je pravdou, že od června jsme tudy nejezdily.“ Usmála jsem se, pohladila hnědku a zkontrolovala, jestli se někde v okolí nenachází jedovatá bylina. Vše bylo v pohodě. Našla jsem si kmen stromu, na který si budu moci sednout. ,,Volnoo.“ Pískla jsem dlouze a táhle. Gal jako na povel sklonila hlavu a začala se pást. ,,Máš nějaký hlad a to jsi dostala nažrat ráno a přes den jsi byla ve výběhhu.“ Zasmála jsem se a sledovala hnědku. Podívala jsem se do lesa, vyběhnout divočák, skočím Galaxii na hřbet Dost bych se bála a snad bychom mu ujely. Hnědka frkla a hrábla nohou, podívla se na mě. ,,Co se ti nezdá?“ Usmála jsem se a všimla si toho, na obloze, která ještě před chvílí vypadala neškodně, se nahromadila skupinka mraků a já ucítila něco studeného na tváři. Hnědčin jazyk to nebyl, ale kapka deště. ,,Do háje, jdeme Gal.“ Pomlaskla jsem a hnědka zafrkala a vydala se po mém boku směr les. ,,Jdeme, pojd klus.“ Pískla jsem a porozběhla se. Hnědka pohodila hlavou a zafrkala. ,,Ale takhle by to nešlo.“ Zavrtěla jsem hlavou, zastavila ji, nechala couvnout a jen v kroku tedy šla s hnědkou směr Floresta. ,,Až tam dojdem, asi suché nebudem.“ Ušklíbla jsem se, alespoň že hnědka měla deku. ,,Půjdeš do solárka a já se nahřeju s tebou.“ Zlehka jsem hnědku nechala, aby se udeřila o ohradník, když předbíhala, tedy ne o ohradník, ale o rozkmitanou tušírku. ,,Ne.“ Podívala jsem se na ni ještě a nahmatala ovladač. ,,Sakra kde je…“ Začala jsem panikařit. ,,Tady je prevít.“ Vytáhla jsem si jej z kapsy bundy, ale zevnitř, proč tam musím mít těch kapes ttolik Pohladila jsem hnědku, otevřela bránu a vešly jsme dovnitř. Zavřela jsem za námi. ,,Holky, rychle do tepla a do solária!“ Volala na nás Sue už od dveří. ,,Už běžíme.“ Usmála jsem se a polorychlým krokem došla s hnědkou ke stáji a šly jsme nejprve k boxu.