kitty+asie: Vranou jsem vedla před stáj - sama jsem se pořádně oblékla, vážně už byla dost kosa - a samozřejmě, jak byla rozdováděná a rozbujelá, jsem jí mrkvovkou opravovala, ať mi nenarušuje osobní prostor. Musíme začít od začátku - ale jinak, než tenkrát na jaře. Hezky pomalu, ze země - a ne prací, nýbrž procházkami. provedla jsem jí hlavní branou, a to doslova, neboť jsem pro tentokrát stála na vedoucí pozici - byla jsem před ní, vyžadovala následování, žádná aktivní cvičení, jen ať mě následuje, nenarušuje mi osobní prostor a dodržuje moje tempo. Bylo to zvláštní, nemít jí po svém boku, nýbrž za sebou, ale to půjde časem. Zahly jsme doprava, směrem od řeky a dálnice, a já si v hlavě naplánovala cca jednu kratší trasu. Vážně kratší, ale ne kvůli počasí, jen jsem Asii svoji přítomnost chtěla dávkovat postupně - a navíc jsem po takové době mojí absence nevěděla, jak se bude chovat.
Samozřejmě byla celá šťastná z toho, že je venku. Hlava vytrčená vzhůru, šlapala tak svižně, až někdy naklusala. Když jsme opouštěli areál, zavolal na ní Darius z výběhu - a to si Asie hned zahrála na araba a naklusala, hezky hrdě, nicméně mě přitom málem vzala svojí plecí. A protože to nebylo poprvé, mrkvovka zasáhla trochu ostřeji. Když to nejde po dobrém, nenechám se ušlapat. Asie okamžitě zastavila, koukala na mě docela vykuleně, jakože co to toto. "No pojď." mlaskla jsem na ní, a když se po pár vteřinách váhání rozešla rozumným tempem a na Daria reagovala jen otočením hlavy, spokojeně jsem pokývala hlavou, zastavila, a podrbala jí na krku. Nicméně i teď, když chtěla narušit můj osobní prostor, jsem jí nechala zaťukáním mrkvovkou zacouvat. A pak jí hůlkou podrbala na prsou, samozřejmě.
Vydaly jsme se dál. Šly jsme teď po asfaltce, ze které jsem hodlala co nejdřív uhnout, protože je vraná přece jen nevyzpytatelná a já bych nerada aby mi skočila pod auto. Proto jsme na první odbočce vpravo vlezly do lesa, na takovou malou, úzkou pěšinku, akorát tak pro jednoho člověka, nebo jednoho koně. byla ale kolem ní tráva a na manipulaci prostor, kdyby něco. Jak jsme zatáčely, musela jsem být trochu důrazněšjí, aby vraná pochopila, že má přejít ten příkop a jít za mnou. Věděla jsem, že jí to nedělá problém, příkop byl malej a chodily jsme přes něj běžně i v kroku - koneckonců i mě stačilo jen natáhnout nohu. Ničeho se nebála, tyhle její signály už jsem rozpoznala taky - prostě to na mě zkoušela. Chvilku jsme nad tím strávily, ne víc, než půl minuty, než přešla na druhou stranu. Překusovala a olizovala se, přemýšlela, učila se. Přísnost z mé gestikulace okamžitě vymizela, vyloudila jsem slaďoučké "Hodná", a spokojeně jí drbala. Pak jsme šly dál. I tady v lese, snad díky tomu, že tu zůstala na zemi trocha sněhu, byla Asie celá rozplašená. Opět jsem si hlídala osobní prostor, pokud byla hodně drzá, přešlo opravení v trest - potřebovala jsem si ale být naprosto jistá, že je spravdelivý. A když byla hodná nějaký úsek, spokojeně jsem zastavila a podrbala jí. Nechtěla jsem dávat pamlsky, když máme ještě problém s respektem. Odměna přišla asi za deset minut, když jsme z lesa vyšly na louku, co sousedila se cvalovkou na Florestě. Samozřejmě se nejprve chtěla rozletět, došlo k menší výměně názorů, a strávily jsme tu asi pět minut, než za mnou šla zase tak nějak přijatelně. Občas vyklusala, občas zastavila a chtěla se pást, a dalo to trochu trpělivosti a různých reakcí než pochopila, že jsem pořád stejně důsledná, a šlapala za mnou, mimo můj osobní prostor, podle mě. Pořád nereagovala tak hezky, ale to přijde časem.
Teprve teď jsem hvízdla, povolila vodítko a zastavila. Asie na mě asi tak vteřinu koukala, ale pak sklonila hlavu a začala si hrát na ekologickou sekačku na trávu. "Hodná holka to je." promluvila jsem na ní a protože jsem jí nechtěla rušit, stála jsem kousek od ní a nechávala jí, ať si tu polozamrzlou trávu trhá. Sledovala jsem mraky a chvilku jen vnímala její přítomnost a radost z toho, že jsem zase tady, na Florestě. Nicméně čas kvapil a my byly nahlášené, že za deset minut budeme zpátky. A ačkoliv Floresta byla vážně jen pár minut cesty, s Asiiným chováním by se to mohlo protáhnout. "Tak pojď." houkla jsem na vranou, dvakrát ostře hvízdla, aniž bych čekala, že na to zareaguje, jak má. Šla jsem hezky energicky s mrkvovkou namířenou k její zádi - ne za ní - a Asie se moment předtím, než jsem se jí dotkla, otočila zádí ode mě. V důsledku toho zvedla hlavu a my se mohly vydat dál. Usmyslela jsem si, že celý partnership projdeme od základů znovu - ovšem v trochu jiné formě.