jennifer+galaxie: S Galaxkou jsme na procházku chodily vždy ze země jen málokdy v sedle, Nyní jsme byly v sedlech, jelikož jsem ji chtěla vzít jen kousek po cvalovce. Hnědka spokojeně odfrkla a já se jen pousmála. Otevřela jsem nám zadní bránu do Floresty a vyjely jsme společně ven. Nechala jsem otěže volně a téměř je měla zahozené, jen jsem držela jemný lehký kontakt s hubou, abych opravdu měla hnědku pod kontrolou. Gal zafrkala a já se usmála, podrbala ji na krku a sledovala krajinu kolem. Les už měl na sobě podzimní barevný háv, vlaštovky s dalšími odlétavci odletěly a zůstalo tu jen hrtska ptactva. Zahleděla jsem se na oblohu a pak před sebe. ,,Je krásně, alespoň nefouká.“ Usmála jsem se a mrkla dozadu, na bederku, kterou hnědka měla, aby nenachladla po práci, která jí dala zabrat. Gal si jen odfrkla a věděla, že má dnes padla Byla hold koněm jasnovidcem, co všechno ví, všechno zná a ničeho se nebojí ,,Dojdem k Perlovce a pak zpět.“ Pomyslela jsem si nahlas, Gal protáhla krk a frkla. ,,No jo ty bručoune, za chvíli na cvalovku nebudem moci, takže si ji nyní musíme ještě užít, nabrat pěkně vytrvalostku a pak budem nabírat jiné věci.“ Usmívala jsem se, ohladila hnědku po huňatém krku, který jí trošek zůstal, jinak byla ostříhaná. ,,No já mám nejkrásnějšího koně pod sluncem.“ Zasmála jsem se a zahleděla se před sebe. ,,Hola Clair.“ Usmála jsem se na kamarádku, která s Pomněnkou šla z lesa, byly asi na procházce. ,,Ahoj, kam razíte?“ ,,Vydýcháváme po cvalovce.“ Usmála jsem se. ,,Áhá, já myslela že jedete ven pod sedlo se projet.“ Zasmála se Clair. ,,Né, to si necháme na příští týden.“ Usmála jsem se, pohladila hnědku a prozatím se s Clair ozloučila, abychom nestály. Gal vykročila, pofrkala na pozdrav Pomněnce a a pak se mnou šla poklidně dál. Pousmála jsem se a nechala hnědku jít po pěkné cestě k vodní říčce, kde by měla být voda na mělčině přizpůsobená tomu, aby nebyla studená zase tollik a hnědka zkrátka ztracené vitamíny, či eletrolyty, aby se hlavně napila a navíc už nehrozí zápal plic. Hnědka zafrkala a já, když jsem dovolila Gal sklonit hlavu, jsem se nadlehčila v sedu, abych nebránila tolik svojí, ikdyž muší váhou, v tom, aby tělem proudila potřebná tekutina a to voda. Hnědka nepila hltavě, dala si s tím záležet. ,,Gal? Jdeme.“ Usmála jsem se, Hnědka frkla a já s úsměvem dosedla do sedla, malskla a stiskla holeně. Hnědé štěstí se rozešla zpě tou cestou, kterou jsme sem došly, ovšem já si to trochu chtěla prodloužit, a tak jsme odbočily schválně doleva a projely se kolem Azulu, kolem našeho letního kmene a pak otevíráčkem čipovým otevřít zadní bránu a vejt dovnitř. Pohladila jsem hnědku a u stáje sesedla. Podrbala jsem Gal po krku a odespla nánosník a podbřišák. Gal si odfrkla a já vytáhla třmeny. ,,Jasone, jsme zpět.\“ Usmála jsem se na trenéra. ,,Super, takže si tohle škrtám.“ Usmál se Jas a škrtl moje jméno u sebe na papíře, že bych se měla vrátit do hodiny, a taky že ano Napil se kafe, kdy jsem se ušklíbla. Pohladila jsem Gal a šly jsme k boxu.