cassie + gentleman: SPOL PROCHÁZKA S JENN

Dneska jsme nebyli první, ale když jsme šli ven ze stáje, před stájí už stála Jennifer a vedle ní stál valach haflinka. Quinto. Byl tu na jakousi převýchovu? Neměli na něj čas, takže studentky Floresty se o něj měli postarat. Hřebec zbystřil, když tohohle valacha ještě neznal.
,, Jsme tu,“řekla jsem Jenn.
,, Ráda tě vidím, máš čip?“ zeptala se Jennifer a já jsem přikývla a ukázala jsem jí ho. Gentleman se ihned zajímal o valacha a natáhl k němu čumák. Nechala jsem ho, nýbrž nehrozilo žádné nebezpečí toho, že by mu něco udělal, a Quinto vypadal taky spíše zvídavě než nepřátelsky, ačkoliv neklidně přešlápl. Jennifer ho uklidnila. Pohladila přitom i hřebce, zatvářil se spokojeně a otřel si čumák o mou ruku, kdy jsem se ušklíbla, podrbala ho mezi ušima a podívala se na bránu, kudy nejspíše půjdeme. ,, Celkem rychlé seznámení,“ podotkla Jennifer a já se jen zasmála.
,, To jo, tak jdeme. Máme jít za Vámi?“ zeptala jsem se a nakročila směrem k zadní bráně, hřebec se hned otočil a vzrušeně zafrkal. Jennifer řekla, že máme jít první, tudíž jsem se tedy rozešla jako první k zadní bráně. Gentleman vyrazil rychleji kupředu a odfrkl si. Podívala se dozadu, kde si Jennifer srovnávala Quinta. Co vím, nejvíce s ním pracuje ona. Pochválila ho, když udělal, co měl. Kráčela jsem po cestě a přemýšlela nad naší trasou, až se rozhodla zeptat Jenn, kam asi tak budeme směřovat. ,, Kam chceš jít?“ otočila se, Gentleman mě předběhl, kdy jsem se na něj podívala, ale zastavila se. Rozešla se znova. Pochopil to velmi rychle. Dopomohla jsem si také hlasovou pobídkou.
,, Uděláme jen klasický okruh, jestli chceš k vodě můžeme, nebo jen na louku. Je mi to celkem jedno,“ odpověděla.
,, Dobře, tak někam prostě půjdeme,“ pokrčila rameny a určila jsem nějaký směr. Spíše, kam mě nohy nesly. Gentleman měl dneska energii, chvílemi si snad myslel, že mu projde to jeho předbíhání. Já sama jsem nešla pomalu, aby si mohl nějak stěžovat, udržovala jsem svižné tempo. To mu muselo stačit. Pohladila jsem ho po krku. Po chvilce chůze v lese, kdy se rozhodla, že půjdeme spíše na louku, se zcela zklidnil a vysloužil si pochvalu. Šel vedle mě, udržoval stejné tempo a přizpůsoboval se tomu mému. Někdy se zvídavě podíval kolem, nebo se otočil za Quintem, který si někdy pofrkal. Brzo jsem zahlédla louku, jenž byla přímo pro naše účely skvělá. Oznámila jsem dozadu plán naší trasy a zahnula s hřebcem na louku.
,, Ale že je dneska pěkně. Škoda, že tak nebude napořád, i když je furt zima,“ řekla Jennifer. Pravda byla, že sluníčko svítilo a bylo to celkem příjemné, ale já měla ráda zimu. Měla jsem jí raději než léto. Takhle bylo akorát.
,, Zima? Je tak akorát!“ řekla jsem a ušklíbla se. Jo, tohle mi přesně vyhovovalo a líbilo se mi to. Povídali jsme si chvíli o počasí. Valach se zastavil. Možná viděl něco hrozného nebo se mu nechtělo, ale nevypadalo to, že by se měl rozejít dopředu a Jenn nám řekla, ať jdeme dál, že nás doženou, že mají problém. Zastavila jsem s hřebcem u trávy, sklonil si hlavu po mém dovolení a začal se pást. Nikam jsme rozhodně nepospíchali. Je to procházka a ne maraton. ,, Tak si ho vyřešte,“ řekla Jenn, sledovala jí a zároveň hřebce pasoucího se na trávě. Za pomocí ustupování, na které byl Quinto asi už zvyklý, ho donutila se hnout z místa a za chvíli byli už u nás, kdy jsem se usmála pobaveně. ,, Co bylo za problém?“ optala se.
,, Asi se bál toho dubu, nebo já nevím,“ pokrčila rameny Jennifer. Hlavně, že to nějakým způsobem vyřešila. Pokrčila jsem rameny, že sama nevím a prohlédla si valáška. Pískla jsem na hřebce a rozešla se zase kupředu směr louka, kam jsme dorazili zanedlouho. Cestou si povídali tak nějak o všem. Gentleman byl uvolněný, někdy si spokojeně odfrkl. Na louce jsme dovolili oběma koním, aby se pásli, hřebec sklonil hlavu a nijak nevnímal, že se Jenn k nám s valachem přiblížila. Povídali jsme si, až jsme se vyfotili. Jednou všichni dohromady, potom mě Jenn s Gentlemanem a já potom jí s Quintem. Gentleman se tvářil důležitě. Byl docela fotogenický. V jedné chvíli se hrabal Jennifer po mobilu a mohla o něj přijít, ale nakonec se to zvládlo a měli jsme pěknou památku. Jennifer opět zkusila s Quintem nějakou tu přirozenou komunikaci, Gentlemana jsem nechala pást, protože tohle jsme sio zkoušeli už ráno. Pásl se a přesouval se a já společně s ním. Počasí bylo pěkné, příroda úžasná, prostě skvělý.
,, Pracuje se s ním lépe ne?“ zeptala se Jennifer na Quinta. Jennifer mi to odsouhlasila. Rozhodně je to lepší, než předtím. Usmála se. Je zvědavá, jak to bude ze sedla. Bude to rozhodně zábava, sranda. Nakonec odtud odjede Quinto jako vyměněný valach. Po chvíli se rozhodli, že se vrátíme a tentokrát jsme šli vedle sebe. Gentlemanovi nevadila přítomnost valacha. Byl oproti němu dost malý, ale to nevadilo a ani Quinto nic nenamítal a společně se vydali zpátky ke stáji.
,, Doufám, že jsme Vám nenarušili plány,“ usmála se na Jenn, když se za námi zavírala brána a my mířili na nádvoří před stáj. Jennifer zavrtěla hlavou, že vůbec. Já šla s Gentlemanem do stáje a Jenn ho vedla taky do jeho boxu, kde se o ně už postaráme.