lia a charakter: UVOLNĚNÍ KONĚ NA KRUHU – KROK – KLUS
Zavedla jsem hnědáka do venkovní kruhovky a zavřela za námi bránu. Charlie byl poměrně vykroko-vaný, teď jsme se vrátili z procházky. Pouze jsem mu sundala botičky, zkontrolovala kopyta, vyměnila ohlávku, připnula lonž a vyrazila s ním sem. Pouze jsem si ho chtěla zkontrolovat na kruhu a zjistit zda zadní nohy došlapují do těch předních. Šla jsem jakoby za něj i s bičem a postupně popouštěla lonž, jakmile se Charlie usadil na kruhu, srovnala jsem se s ním a zkontrolovala již zmíněné zadní nohy a celkovou jeho uvolněnost. Hlavu měl hnědák u země, kterou v kroku očichával. Zadní nohy skutečně došlapovaly do stop těch předních a procházka mu viditelně prospěla. Dnes jsem nechtěla ani s ním cválat. Pouze krok – klus, uvolnit ho, protáhnout, ať úplně nestojí. Stejně nechci začínat nic nového. Ty tři týdny my bude chybět. Musím poprosit holky, ať mi posílají fotky. Do soboty si s ním užiju a pak až posledních pár dnů v srpnu a pak už je zase září! To to ale letí… „Klus!“ mlaskla jsem a s bičem vytvořila trojúhelník. Hnědák pohodil hlavou a naklusal, brzy hlavu sklonil opět dolu a dávala jsem si pozor opět na ty jeho zadní nohy, i když Charlie pracoval povětšinou ochotně a když už se flákal, po upozornění opět opravil svou chybu a s chutí pracoval dál. Odložila jsem si bič na zem, protože nebyl potřeba. Hnědáka bylo potřeba obecně spíše brzdit a uklidňovat – hlasem, samozřejmě. Chodila jsem s ním v menším kruhu a opět nechápala lidi, kteří stojí jako solný sloup. Já měla naopak tendence chodit příliš. „Hou,“ zavolala jsem na něj po chvíli a mlaskla na něj, jakmile přešel do kroku: „Pojď.“ Hnědáček ochotně zamířil ke mně a já jsem si zkracovala lonž, navedla jsem si ho na druhou ruku a jakmile byl opět na kruhu, mlaskla jsem. Hnědák okamžitě naklusal, ze začátku trochu ztuha, ale po chvilce se opět uvolnil. Neplánovala jsem ho dnes nějak hnát, pouze jsem ho chtěla protáhnout. Jak už jsem zmínila. Proto jsem ho nechala klusat přibližně stejný počet kol jako na druhou ruku, kterou jsem opět prohodila. Brzy nestal problém, hnědáka začalo rozptylovat okolí a začínal být ztuhlý a příliš se nesoustředil, zařadila jsem tedy přechody, abych si udržela jeho pozornost.
„Kroook, aaano, šikovný a klus!“ Na hodinkách jsem si kontrolovala čas, abych nepřetáhla sebou určený čas dvaceti minut. „Houuu, pojď,“ mlaskla jsem a opět si ho navedla na druhou ruku, tentokrát naposledy, podle všeho by to mělo stačit. Sice jsem ho mohla dát do trenažeru, ale proč ho tam dávat, když jsem měla čas ho vzít na lonžku. „Klus!“ mlaskla jsem a nechala hnědáka naklusat, obklusal půl kola a já si ho opět navedla do kroku. „Houuu.“ Po půlce kola jsem opět zamlaskala a navedla si ho po několikáté do klusu, který brzy vystřídal krok a poté opět klus. Přechody jsem dělala v přiměřených intervalech, ovšem vždy jsem měnila místo přechodu, aby si hnědák nenavykl na jedno místo. „Prrrr,“ broukla jsem na něj nakonec a zavolala si ho k sobě, abych ho pochválila a povodila, aby se vydýchal. „Šikovný jsi,“ pohladila jsem ho po pleci a nejdříve ho vodila po kruhovce, jakmile se jeho dech zklidnil, vzala jsem bič a zavedla ho zpět do stájí.