lia a charakter: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM – MAIL BUDE MÍT CASSIE VE SCHRÁNCE
OPRACOVÁNÍ KONĚ NA KRUHU – KROK – CVAL
Zavedla jsem Charlieho do vnitřní kruhovky a pohladila ho po krku, odložila jsem na zem lonžovací bič, dávala si pozor, ať na něj hnědák nešlápne a zavřela za námi dveře do kruhovky. Mlaskla jsem na něj a jemně zatahala za lonž. „Pojď,“ vykročila jsem dopředu a jednou s ním obešla obvod kruhu, poté si vzala bič, zastavila s ním ve středu a pomocí biče, namířeného na jeho břicho jsem ho nechala ustoupit. Postupně jsem popouštěla lonž a hnědák se ode mě postupně vzdaloval, sama jsem chodila po menším kruhu za ním a bičem si hlídala jeho tempo, aby zadní nožky došlapovali do stop těch předních. Hnědák nejprve kráčel trochu ztuhle, s poměrně vysoko zdviženým krkem, ale po chvíli se uvolnil, vytáhl si hlavou vpřed, zafrkal a zastříhal ušima. „Hodný… Ale šlapej!“ napomenula jsem ho, když po pochvale zpomalil. „Aaano.“ Po chvílí jsem si ho zavolala zpět k sobě a navedla si ho na druhou ruku, na kterou jsme pokračovali opět v kroku, dokud se hnědák opět dostatečně neuvolnil a nenavedla jsem si ho opět na druhou ruku. Zamlaskala jsem: „Klus!“ Charlie vyletěl cvalem vpřed, vyhodil si a teprve po zapískání přešel do svižného klusu, ovšem pofrkávajíc, švihajíc ocasem a s hlavou nahoře. Byl nervózní, odložila jsem si bič, abych ho neznervózňovala ještě víc a měla, když tak volné obě ruce. To se vyplatilo, protože hnědák prudce zatřepal hlavou a vzepřel se lehce působící lonži. „No tak, Charlie, kliiid, nic se neděje,“ zapískala jsem, ale příliš to nepomohlo. Hnědák se naopak prakticky zastavil, přenesl váhu na zadní nohy a prudce zacouval. Znovu jsem zapískala a mlaskla, což způsobilo pár cvalových skoků vpřed s hlavou u země. V tom okamžiku již hnědák zareagoval a přešel do klusu. „Šikovnýýýý,“ kývla jsem hlavou a odlehčeně sledovala poklidně klusajícího hnědáka. Se znepokojením jsem sledovala svoje třesoucí se ruce. Byla jsem kapánek nervózní z Charakterových reakcích. Ten se už naštěstí choval normálně a nijak nezrychloval, klidně klusal převážně s hlavou úplně u země, očichávajíc povrch kruhovky, občas ji lehce zvednul, ale nikdy ji nedával příliš vysoko.
Hnědáčka jsem již v klidu zpomalila po krku, zavolala si ho a navedla si ho na druhou ruku. Mlaskla jsem a hnědák klidně naklusal, šel pěkně dopředu, ale zároveň se nehnal příliš. Jakmile se uvolnil i na tuto ruku, přehodila jsem si ho opět na druhou a začala s podsazováním – neboli přechody krok – klus. Většinou po půl až tři čtvrtě kole a nad kruhovkou se pravidelně ozývaly pokyny.
„Kroook, ano šikovný.“
„A klus.“
„Pomalu, nikam se neženeme v klidu. Prrrr, šikovný…“ Charlie se začal pěkně podsazovat, reagoval na pokyny přiměřeně a já si ho přehodila na druhou ruku, kde se to všechno opakovalo. Charakter se uvolnil, podsadil a s hlavou u země jsme mohli začít se cval.
„Hop!“ zamlaskala jsem a pokračovala za energicky nacválávajícím valachem v kruhu. Do rychlejšího chodu si naskočil svým klasickým způsobem a já ho poté spíše mírnila, než pobízela dopředu. Než jsem se stačila nadát, měli jsme za sebou ve svižném, ovšem ne v přehnaném tempu tři a půl kole. „Prrrrr, krok, ano, pojď ke mně,“ mlaskla jsem a „skládala“ si lonž, abych si ho vzápětí navedla na druhou ruku. „Klus, šikovný…. A hop!“ Charlie zareagoval opět pohotově, pěkně vycválal dopředu a já si tentokrát počet kol více hlídala, abychom měli přibližně stejnou vzdálenost pro cval na obě ruce. „A prrrr, šikovný, kroook, no pojď,“ znovu jsem si ho navedla k sobě a povodila ho po kruhovce, aby se vydýchal po svižném tempu.