lia a charakter: LONŽOVÁNÍ KONĚ PŘES KAVALETY
Zavedla jsem hnědáka do haly a zavřela za námi dveře. Dneska jsem ho nechtěla brát pod sedlo, ale pouze na lonžování pře kavaletky, které si zítra zopakujeme pod sedlem. Přeci jen jsme je již nějaký ten pátek nedělali. Nejdříve jsem ale musela nechat Charlieho se uvolnit, zahřát. Odložila jsem si u vchodu do jízdárny bič a provedla Charlieho jednou po celém obvodu. Na jedné straně, kousek od stěny byly tři klusové kavalety, na té druhé tři cvalové. Hnědáka jsem chtěla začít lonžovat uprostřed, tedy abych se já pohybovala okolo X. U dveřích jsem si vyzvedla lonžovací bič a zastavila se v již jmenovaném bodu. Mlaskla jsem na hnědáka a pomocí biče, namířeného na jeho břicho ho nechala ustoupit. Charakter následně zamířil na kruh a udržoval stálé tempo, takže jsem si bič opřela o sebe a chodila společně s ním v malém kroužku. Dávala jsem si pozor, ať můj svěřenec udržuje stálé tempo a ať zadní nohy došlapávají do stop těch předních. Hnědák si postupně vytáhl krk dopředu, uvolnil se a protáhl.
„Charlie,“ zavolala jsem na něj. Jakmile ke mně hnědák odbočil, začala jsem si srolovávat lonž. Hně-dáka jsem pochválila a navedla si ho na druhou ruku, aby vše začala na novo. Správné uvolnění, vytažení hlavy dopředu a řádné došlapování zadních nohou na správné místo. Hnědák se po chvíli uvolnil a já si ho opět navedla na druhou ruku, sundala mu odpocku a zamlaskala.
„Klus!“ Hnědák ochotně vyklusal vpřed. „Aaano… Tak je šikovný, ale klusej!“ upozornila jsem ho když zpomalil. Charlie okamžitě zrychlil a se zvednutou hlavou klusal vpřed. Opět jsem si dávala pozor, ať hnědákovi zadní nohy šlapou na ta správná místa a bič si odložila na zem a chodila za ním v menším kruhu. Ano i z lonžování se Vám za chvilku bude motat hlava. „Prrrr, pojď ke mně,“ broukla jsem na něj, jakmile přešel do kroku. Lonžku jsem si smotala, přendala si ji do druhé ruky, bič vzala ze země a pomocí něho jsem si ho navedla na druhou ruku. „Klus!“ mlaskla jsem a spokojeně sledovala, jak hnědák vyklusal vpřed, hlavu měl poměrně nízko a po pár kolech jsem byla s uvolněním spokojená a mohli jsme pokračovat s podsazováním. Nejprve jsem si ho však navedla opět na druhou ruku, aby zatěžoval jinou stranu a začala s přechody krok – klus. Vždy po půl kole či po celém, někdy něco mezitím, jak nám to vyšlo. Charakter s mírně skloněnou hlavou ochotně prováděl všechny přechody a já se tak rozhodla začít s kavaletami. Nechala jsem ho tedy v klusu a postupně s každým kolem udělala několik kroků jejich směrem, nakonec jsem se ho snažila navést na střed, jakmile se u nich ocitl, zamlaskala jsem nad každou. Charlie soustředěně zvedal nohy. „Aaaano, tak je šikovný…Vezmeme to ještě jednou a pak na druhou ruku,“ broukla jsem na něj a nechala ho ještě jednou obklusat celý obvod, sama při tom chodíc za ním. „Šikula,“ pochválila jsem ho i když zadní nohou lehce zavadil o zadní kavaletku, ale bylo sotva patrné. Odvedla jsem ho z kavalet, nechala ho přejít do kroku, zavolala si ho, pochválila, nabídla mu pamlsek a navedla jsem ho na druhou ruku, kde jsem ho nechala obklusat dvě kola a poté ho opět navedla na břevna. Charakter se pěkně soustředil i když před nimi lehce zpomalil, na mlasknutí opět zrychlil a mlaskání při překonávání ho ještě povzbudilo. Navedla jsem si je na ně znovu a jakmile je úspěšně překonal, odvedla jsem ho z nich a začala s cvalem. „Hop!“ mlaskla jsem a Charlie naskočil svým typickým způsobem do svižného cvalu, po necelém kole se opět začal uvolňovat a já si ho tak po dalších třech kolech zavedla do kroku, zavolala si ho, navedla si ho na druhou ruku a nechala ho nacválat na tu. Postupně jsem se přesunovala k druhým kavaletám na druhém konci haly. Charlie ochotně spolupracoval, cválal svižně vpřed a na případné zpomalení či zrychlení reagoval na mé upozornění na danou změnu rychlosti. Jen při nájezdu na cvalové kavalety se trochu zamotal, nad první mi přešel do klusu a povedlo se mu nacválat až za trojicí břeven ležících na zemi. Jakmile před dalším nájezdem zaváhal, mlaskla jsem a tentokrát s bičem za ním kontrolovala případné zpomalení. Teď hnědák nezpomalil a ochotně překonal břevna. „Šikula, ale cválej!“ napomenula jsem ho, protože jak uslyšel mojí pochvalu, měl tendence přejít do klusu. „Na tuhle ruku ještě jednou, kamaráde,“ upozornila jsem ho a mlaskla před kavaletami, aby si udržel tempo. Jakmile se ocitl Charlie za nimi. Odvedla jsem ho z nich, nechala ho přejít do klusu, do kroku, zavolala si ho, pochválila ho, navedla ho na druhou ruku, nechala ho nacválat, kontrolovala jeho cval dvě kola okolo a když jsem byla spokojená, navedla jsem si svižně cválajícího svěřence na břevna. To se mu povedlo, přechod byl krásně čistý a hnědák se soustředil i na ten další – poslední, za pár minutek dosáhneme limitu půl hodiny a já ho nechci uhnat. Odvedla jsem si ho stranou, položila bič a zapískala. „Houuuu… Kroook…anooo, Pojď ke mně,“ zavolala jsem si již kráčejícího valacha k sobě, srolovávala při tom lonž a dala mu odpocku, ležící na hrazení – u tribun. Hnědáka jsem povolila, dokud se nevydýchal, bič si vzala do ruky a vyvedla si hnědáka z haly.