lia a charakter: OPRACOVÁNÍ KONĚ NA KRUHU, PŘECHODY KROK – KLUS - CVAL

Zavedla jsem hnědáka do kryté kruhovky, kterou jsem za námi zavřela. Povodila jsem hnědáka po obvodu, aby se trochu rozešel a poté zastavila uprostřed. Bičem jsem namířila na hnědákovo břicho a zamlaskala. Charlie ustoupil dva kroky stranou a vyrazil na kruh. Popouštěla jsem mu lonž a následně si bič opřela o sebe, nebyl potřeba hnědák udržoval velikost kruhu i tempo. Dávala jsem si pozor, ať došlapuje hezky pod sebe. Charlie po chvilce začal sklánět hlavu a začal si ji hezky protahovat, nechala jsem ho ještě obejít pár kol a poté ho zavolala k sobě. „Charlie! Pojď ke mně,“ zamlaskala jsem a jakmile ke mně hnědák zamířil, srolovávala jsem si lonž do smyček, aby se mi nezamotala a navedla si ho na druhou ruku, opět to samé tempo, ta stejná velikost kruhu, ta samá pozornost na došlapování zadních nohou do stop těch předních. Vše bylo stejné jako na druhou stranu. Počkala jsem si, až si hnědák vytáhne krk, uvolní se a nechala ho opět obejít pár kol. Poté přišla další změna ruky, sundání deky a přes krok naklusání. Hnědák hezky udržoval tempo, nikam se nehnal. Jarní výlevy ho už asi opustili, já však stále zůstávala připravená na nečekané zrychlení a změny směru. Hold jaro je jaro. Hnědákovi trvalo podstatně déle, než se uvolnil v tomto chodu, ale zvládl to. Sklonil hlavu a pěkně vyšlapoval po kruhu. „Prrr…“ houkla jsem na něj a zavolala si ho po zpomalení k sobě, pomoví biče jsem si ho navedla na druhou ruku a vše se opakovalo. Naklusání, kontrolování tempa, došlapování zadních nohou a uvolňování. Poté jsem si ho opět navedla na druhou ruku a začala si ho shromažďovad.
„Klus!“ zamlaskala jsem a spokojeně sledovala hnědákovu reakci, která nebyla úplně plynulá, ale nebylo se čemu divit.
„A krok…“ houkla jsem po půl kole a takhle to pokračovalo. Přechody krok – klus, vždy po půl kole či třičtvrtě, následovalo pár změn směru a opakování. Hnědák si začal hezky sedat na záď, pěkně se podsadil a pokračoval.
„Hop!“ zamlaskala jsem po chvíli a hnědák nacválal. S tímhle budeme ještě pár párků bojovat.
„Prrrr…“ houkla jsem na ně. ,,…brzdi kamaráde, nikam se nežeň, máme hrooooudu času, tak je hodnýýý,“ pochválila jsem mu po chvíli a nechala ho obcválat pár kol a zpomalila do kroku.
„Kluuus, tak je hodný… a kroook, šikula. Pojď ke mně, Charlie, no tak pojď, tak je hodný,“ namotávala jsem si lonž a navedla na druhou ruku.
,,Klus!“ zamlaskala jsem a hnědák pěkně od zádě vyklusal.
„Moc šikovný. A cval! Hop!“ pobídla jsem ho a hnědák vycválal, držel stejně jako u předchozího kola hlavu pěkně dole, sice občas zatřepal hlavou, takže mu krk vyletěl trochu nahoru, ale poté hlavu zase vrátil na původní místo. Řekla jsme si, že už toho bylo dost, ještě to zopakujeme na tuhle i na druhou ruku a kočíme, přeci jen jde ještě dnes pod sedlo.
,,Prrrrr, kroook, ano šikula, pojď ke mně. Ustup, ještě kousek ano…“ navedla jsem si ho na druhou ruku. „Klus!“ nechala jsem ho obklusat jedno kolo a poté ho pobídla hlasovou pomůckou do cvalu, ještě na druhou ruku, jak jsem říkala, přechod do kroku a vykrokovat. Nandala jsem mu odpocku a povodila ho, poté jsem ho odvedla do stájí.