sophie + shakespeare: LEVEL 3 - POVINNÉ LONŽOVÁNÍ, UVOLNĚNÍ KONĚ NA KRUHU
Na naše první lonžování jsem zvolila kruhovku, čistě proto, že stejně pracujeme jenom v kroku a klusu, navíc Pírek ví, jak se tu pracuje, když tu jsme na přirozené komunikaci. Taky se bude přirozeně držet na kruhu, zatímco já se budu spíš moct soustředit na jeho chody a hezké došlapování.
Parelku jsem měla v kapse, lonž jsem si srovnala, abych ji neměla omotanou kolem ruky, vzala si ji do levé ruky, bič vzala do pravé a Speara jím pohladila po krku a zádech, jako bych dělala s mrkvovou hůlkou, aby ho měl spojený s pozitivem. Vyslala jsem ho ukázáním ruky na kruh a nechala ho si vytáhnout lonž tak akorát, ne úplně napnutou, ale ani ne volnou, aby se válela po zemi nebo moc plandala.
Vyrazil hezkým aktivním krokem dopředu a pomalu si začal vytahovat hlavu dopředu a dolů.
"To je pašák, hezky se protáhni, hlavně nezapomeň šlapat pod sebe," pochválila jsem ho a mlaskla, aby trochu zabral. Jak jsem ale byla varována, rád na lonži zrychluje, takže skoro přešel do klusu.
"Hóou, krokém, jenom hezky aktivně," brzdila jsem
Poslechnul, zůstal v kroku, ale vyšlápl si a šel hezky a aktivně. Pochválila jsem ho a nechala ho si takhle projít pár koleček.
"Stůj, hou," zastavila jsem ho a opravdu se zastavil, celkem hned. Chtěl se otočit ke mně a přijít do středu, já ale mezitím srolovala lonž a došla k němu, otočila si ho a vyslala ho na druhou ruku. Tentokrát jsem lehce pohnula bičem směrem k němu, abych odlišila mé vysílání ve volnosti nebo přirozené komunikaci a lonžování. To se mu tolik nelíbilo, ale poslechl a já se snažila si ho držet v trojúhelníku: kůň, lonž ke mně, bič zpátky ke koni. Kroužila jsem uprostřed a pozorovala hnědákův krásný krok, chody má opravdu ukázkové.
Na této ruce šel trochu hůř, ale stejně se snažil krk uvolnit a šlapal hezky aktivně. Pochválila jsem ho a nechala ho zase po pár kolech zastavit. Došla jsem k němu, sundala mu deku, už bude zahřátej a zbytečně by se pod pláštěnkou potil. Složila jsem ji, Spearka otočila, vyslala ho znovu na levou ruku a deku si vzala s sebou doprostřed, položila jsem si ji do středu a chodila kolem ní.
Po kolečku v hezkém kroku jsem ho bičem pobídla ke klusu, s povelem "klus!", který jsem vyslovila celkem rázně. Vyrazil jako na pérku, zase, rád na lonži zrychluje. Pochválila jsem ho za přechod a nechala ho chvíli jít, čekala jsem, jestli udrží rytmus. Opravdu zrychloval, takže jsem ho trochu brzdila "pomálu, v kliduu", aby klusal, ale klidněji a pomaleji.
Po chvíli pochopil a udělal krásné celé kolečko s lehce uvolněným krkem, hezky došlapujíc pod sebe a v jednotném rytmu. Zbrzdila jsem ho tedy do kroku, a hned ho vybídla k aktivnímu kroku, zvládl přechod moc hezky, takže jsem ho pochválila. Zastavila jsem ho, došla jsem k němu, změnila směr a znovu ho nechala naklusat. Znovu jsem ho musela trochu klidnit, ale taky zvládl hezkých pár koleček v uvolněném, ale aktivním klusu, celkem i ve stejném rytmu. Pochválila jsem a začala dělat pár přechodových koleček. Nechala jsem ho klusat půl, zpomalila na půl do kroku, zpět do klusu a zpět do kroku. Hezky na pobídky reagoval, většinou i jenom hlasové, je to přecijenom cíťa a pan Jemnost sama, naslouchá, když má a hezky se na práci soustředí, zbožňuju ho čím dál tím víc.
Prohodila jsem ruce a dělala to samé, půl kolečka v klusu, půl v kroku. Začal opravdu krásně konstantně došlapovat pod sebe a taky si srovnal rytmus v klusu, nezrychloval, protože věděl, že bude stejně za chvíli brzdit. Moc jsem ho chválila a protože se začal hezky rámovat, rozhodla jsem se lonžování ukončit, abychom to ukončili na dobré notě.
Nechala jsem ho tedy hezkým krokem udělat několik kruhů na každou ruku a pak jsem mu lonžovací ohlávku sundala a dala mu parelku, ke které jsem připnula lonž.