cassie + gentleman: Hala byla prázdná. Venku byl opět sníh, tudíž se studentky musely spokojit s halou, nýbrž jízdárna venku nebyla použitelná. Vychytala jsem dobu, kdy zde nikdo nebyl. My se tu zdržíme tak na 30 minut. To je přesně doba, kdy hnědáka mohu mít na lonži. Zavedla jsem ho na střed. V jedné ruce držela lonž, zatím co v druhé bič, kdyby byl potřeba. To uvidíme. Dlouho nebyl na lonži, tak snad nic nezapomněl a vše to proběhne v pořádku. Vyspal se nejspíše dobře – co jsem tak odhadla podle toho, jak se mnou od rána komunikuje.
,, Tak jdeme na to,“ usmála jsem se. Nastavila jsem si jeho hlavu ve směru, na jakou ruku nejdříve půjdeme. Rozhodla jsem se pro levou. Mlaskla jsem a dopomohla si hlasovou pomůckou. Přitom bič dala vodorovně podél jeho těla. Hřebec zastříhal ušima, ustoupil o pár kroků do strany a rozešel se na kruh. Pochválila jsem ho, zatím co jsem pouštěla pomalu lonž a tím si určovala, jaký průměr bude mít celý kruh. Pamatovala jsem na to, že nesmí být moc malý, abych nenamáhala jeho svaly a bylo to v pořádku. Když to bylo v pořádku, prostě jsem dál lonž nepouštěla. Držela jsem si lonž v jedné ruce, zatím co bič byl k zemi za jeho zádí, abych vytvořila jakýsi trojúhelník. Nezůstávala jsem na místě, dělala jsem si vlastní kruh ve středu. Takhle budu mít možnost ho po celou dobu sledovat a kontrolovat. Jeho krok byl v pořádku – šel mi hezky energicky a svižně. Hřebec si odfrkl a snížil si po chvilce hlavu dolů, kdy jsem se pousmála. Pár kol na jednu ruku a poté na druhou.
,, Stát,“ klesla jsem s hlasem a hlavně tonem. Gentleman zastříhal ušima, ale zpomalil, až se úplně zastavil a já jsem na něj lehce pískla a začala si přitahovat k sobě lonž. Velmi opatrně, abych se do ní nezamotala. Hřebec mě následoval, nechal se pohladit na hlavě a potřásl si hlavou. Vyslala jsem ho na druhou stranu a mlasknutím srovnala jeho krok do o něco svižnějšího. Poslechl, přidal do kroku, kdy jsem jej sledovala. Jak si vytahuje krk dolů a dopředu. Musí si hledat svou rovnováhu, nabíráme takhle svaly. Mladí koně se tímto způsobem učí i pracovat s aktivním natáhnutím krku dolů a dopředu, jako to má být při uvolňování, tím pádem se jim vyklene správně hřbet. Když jsem vypozorovala, že se v kroku uvolnil, došlapuje si zadními končetinami do stop předních, pobídla si ho do klusu. ,, Klus,“ řekla dost jasně, přitom mlaskla a měla připravený bič, kdyby se mu nechtělo. Přece jen jsem musela za ním lehce švihnout a popohnat ho do klusu. Naklusal mi, kdy jsem ho pozorně sledovala. Jeho tempo a přechod, který bych opravila, kdyby nebyl v pořádku.
,, Tak šikovný,“ usmála se na hnědáka, když klusal kolem mě, já ho následovala a vytvářela si vlastní kroužek. Hřebec zastříhal ušima, odfrkl si a snížil si hlavu dolů, jak potřeboval. Lonž jsem měla jemně prověšenou, ale zase ne úplně natáhnutou, abych ho nervala. Opět tak tři kola v klusu na jednu ruku a poté na druhou. Zastavila jsem si ho nejdříve do kroku, abych viděla jeho přechod. Reagoval na můj hlas, přešel do kroku a poté jsem ho zastavila, abych ho mohla obrátit na druhou ruku, kam jsem jej vyslala, a dali si tři kola v klusu, dokud nebyl uvolněný i v něm. Poté přišla další část a to přechody a podsazování. A to tím způsobem, že jsem střídala krok a klus. Dříve jsem to dělala po půl kruhu, ale lepší je přecházet na různých místech, aby si kůň potom nenavykl, že v tomto místě se bude klusat. Mohli by kvůli tomu vzniknout problémy. Kůň by mohl sám od sebe v tom místě naklusat, nebo zastavit. Jakmile nebyl přechod v pořádku, opravila jsem ho tím způsobem, že hřebce navedla znova do kroku a znova ho poslala do klusu nebo obráceně a to do té doby, než to bylo v pořádku. Jakmile bylo, pochválila jsem ho. Ale Gentleman chápal velmi rychle, po druhé si už dal pozor. Vystřídala jsem samozřejmě i ruku. Kontrolovala jsem si přitom čas, jak na tom jsme, abych ukončila tohle za v času. A potom jsme mohli nacválat, kdy půjde jen o naskočení do cvalu – nebudu ho honit na kruhu ve cvalu, nebylo by to pro něj dobré. Zajisté se na cval těší, bude jako rozjařený, ale dlouho se moc nevyblbne.
,, Cval,“ mlaskla jsem na hřebce. Mávla jsem mu bičem za zadkem, jen pro jistotu. Hnědák naskočil do cvalu – i když vyrazil jako trysková myš a spíše jsem měla pocit, že to bere jako závody, nechala jsem ho být. Ať si trochu vybije energie. Jedině, kdyby zastavoval, tak bych ho popohnala vpřed, ale takhle ho nechala. Po chvilce ho nechala přejít do klusu, to už byl trochu tvrdší oříšek. Moc se mu nechtělo, proto jsem zatáhla lonží jemně k sobě, kdy si odfrkl a zastavil se. Zahrabal si naštvaně kopytem do země, ale to mi bylo vcelku jedno. Vyslala ho na kruh a pobídla jej do klusu, poté jsem s ním znova naskočila do cvalu a požadovala po něm přechod do klusu – chvíli mu to trvalo, ale přešel. Pochválila jsem ho. Vyměnila ruku a prostřídala opět krok s klusem a nechala ho naskočit do cvalu, kdy to dost odflákl. Opět zpomalení a znova cval.
,, Tak dneska asi konec chlape,“ řekla jsem mu a usmála se, ale nechala jsem ho ještě chvíli v kroku na obě dvě ruce, abych se vydýchal. Uběhl nám čas a pro dnešek to stačilo. Šlo to dobře. Sebrala jsem všechny své věci a rozešla se s ním z haly. Možná bude ještě procházka, až se trochu zchladí. Podíváme se na ten sníh.