cassie + gentleman: ,, Tady to známe že,“ usmála se na hnědáka, když vešli do haly. Vedla jsem si ho na lonži a v ruce měla bičík, který je spíše navíc. Zadívala jsem se do zrcadla a pohlédla na náš odraz. Gentleman měl vzpřímenou hlavu a nesl se hrdě na správného hřebce. Měli jsme dneska dobrou náladu, ačkoliv on měl jen zřídka špatnou náladu a i v ní byl ochotný se s mou maličkostí bavit. Sice dával někdy najevo, co se mu nelíbí, ale nebylo by to, že by mě ignoroval. Postavila jsem se s ním do středu, zkontrolovala jsem, zdali nám sedí ohlávka dobře a všechno je v pořádku. Gentleman se rozhlédl kolem a odfrkl si, vyčkávající, co se bude dít. Sama jsem netušila, jestli ho vezmu na kavalety, ale možná až příště a dneska dáme jen klasickou lonž. Lonž jsem měla namotanou. Otočila jsem si ho ve směru, kam jsem chtěla, aby se rozešel. Bič jsem dala vodorovně podél jeho těla a mlaskla jsem. Ukročil pár kroků do strany a rozešel se na kruh, zatím co jsem mu očima tlačila na místo za ušima a udržovala ten správný úhel a neblokovala mu tak cestu zepředu. Být hezky vzadu. Lonž jsem pouštěla, dokud nebyla spokojená s průměrem kruhu. Gentleman vyšel energickým krokem kupředu, odfrkl si. Pochválila jsem ho za jeho uposlechnutí. Stála jsem k němu trochu více bokem, abych na něj viděla a mohla ho následovat při jeho kroku. Dělala si pomyslné kolečko uprostřed. Šel krásně a já byla s jeho výkonem spokojená. Lonžování mu pomůže s jeho vlastní rovnováhou, neboť si jí bude muset učit hledat a také nabere potřebné svaly. Po pár kolečkách v kroku jsem mu změnila ruku. ,, Stůj!“ řekla jsem dost jasně a hlasitě a zároveň klesala s hlasem. Hřebec zaváhal, přesto se zastavil a přešlápl na místě. Motala jsme si lonžku k sobě a dávala pozor, abych se do ní nezamotala, vyměnila si ruce a vyslala hnědáka na druhou ruku stejným způsobem jako předtím. Viděla jsem to na klasické lonžování a kavalety přidáme, až potom. Možná zítra. Pouštěla jsem si opět lonžku, dokud průměr kruhu nebyl dostatečně velký na to, aby to hřebcovi neubližovalo. Na tuhle ruku šel trochu hůře, ale když jsem mlaskla a vyžadovala po něm rychlejší krok, začal si došlapovat hezky pod sebe, jak měl a srovnal si ho. Ozvalo se klepání, kdy jsem se podívala směrem ke dveřím a zavolala, že můžou.
,, Tak budeš chtít ty kavalety?“ nakoukl dovnitř Nathan, kdy jsem se pousmála. Zapomněla jsem mu to říci. Že nebude třeba.
,, Promiň, zapomněla jsem ti říci, že ne. Ale moc děkuji,“ poděkovala jsem mu.
,, Připravila si mě o můj vzácný čas,“ postěžoval si a spiklenecky se usmál.
,, Dobře, máš to u mě,“ mrkla jsem na něj, po očku sledovala Gentlemana a nepřestávala ho následovat.
,, To doufám,“ zazubil se. ,, Tak se soustřeď na Gentlemana, já jdu makat,“ mávl mi a zmizel zase ve dveřích, kdy jsem se pousmála. Ach, já hlava děravá že?
,, Tak, klus,“ mlaskla jsem na Gentlemana, nesnižovala hlas, naopak byl rázný a zvedla jsem bičík v mé druhé ruce, ale nebylo třeba. Nenechal se do rychlejšího tempa přemlouvat a přešel, úplně nádherně. ,, No to bylo úžasné chlapče, šikovný,“ pochválila jsem ho. Přešel hezky, aniž by spěchal dopředu nebo zpomalil. Naopak si držel stále stejné tempo. Po pár koleček klusu, jsem znova vystřídala ruku, aby neklusal jen na jednu ruku a uvolnil se pěkně na obě dvě ruce. Hlavu měl už více dole a vypadal celkově uvolněněji než ze začátku. Dávala jsem mu tolik času, kolik potřeboval. Sledovala jsem ho a následovala. Když bylo potřeba, opravila jsem ho nebo ho spíše upozornila, ale Gentleman se choval na lonži vzorně. Nepadal na předek, šel hezky odzadu a více se podsazoval. Po fázi, kdy se uvolnil v kroku i v klusu, jsem na podsazení zapracovala více. Začala jsem střídat krok a klus, ale ne po půl kruzích, ale jak jsem chtěla. Pokud bych ho nechávala po půl kruhu, mohl by toho později využívat, i když u něj jsem pochybovala. Je možné, že by sám poté přecházel po půl kruhu do klusu a nebo šel zpátky do kroku. Chtěla jsem to zkusit takhle, ačkoliv od začátku dělala něco jiného. Reagoval na můj hlas. Pokud jsem chtěla, aby šel o chod výše, mlaskla jsem a můj hlas byl pevnější, hlasitější, naopak, když chtěla, aby přešel o chod níže, jsem svůj hlas pomalu tišila, klesala v něm. Jasné signály. To přece jen hnědák potřeboval. Přechody se mi líbili, byli plynulé, ve stejném tempu. Chválila jsem ho pokaždé, když udělal něco správně, i za to, že hezky přešel, uposlechl. Vyměnila jsem po chvilce ruku a to samé opakovala i na ní.
,, Tak dobře chlapče .. cval, jdeme,“ zvýšila jsem hlas a mlaskla, když po něm chtěla, aby mi naskočil do cvalu. Nebudu ho honit po kruhu ve cvalu, rozhodně ne. Jde jen o naskočení do cvalu, zdali ho dělá správně. Gentleman neměl problém. Možná trochu spěchal dopředu, kdy jsem ho více umírnila. ,, A zase Klaus chlapče,“ uklidnila jsem si ho. Zafrkal a přešel do klusu. Chvíli mu to trvalo, ale vysloužil si mou plnou pochvalu, kdy se tvářil dost spokojeně. Nádherná práce. Střídala jsem chody a po cvalu mu většinou dávala přestávky v kroku, aby se vydýchal. Měnila jsem také ruce. Tahle práce se mi líbila a já byla spokojená, až ho nechala vydýchat v kroku a přivolala si ho k sobě.
,, Byli jsme šikovný co? Odpoledne půjdeme do terénu chlape,“ usmála se. Hladila jsem ho po jeho srsti, která byla trochu delší. Byl taky podzim. Budeme za chvíli stříhat. Gentleman mi zafrkal do vlas a já se usmála a rozešla se s ním do stáje.