sarah a venuše: Vážně, zrovna s úsměvem jsem nevstávala. Bylo mi celkem zle, asi se projevila opět ta nemoc, kterou jsem měla ještě předevčírem. Zavrtěla jsem hlavou a vpiustila do pokoje aspoň trochu čerstvého vzduchu. Unaveně jsem zalezla do koupelny, kde ze sebe udělala člověka, teda snad. Vylovila jsem ze skříňky celaskon a s šílenými grimasy ho spolkla. No nevím, zda se dá říct, že jsem ho zrovna spolkla, já neuměla polykat prášky a vitamíny. Hodila jsem na sebe oblečení, místo rajtek jen tepláky, dneska vážně jezdit nepůjdu. Na triko stačila jen mikina, co jsem vykoukala z okna, bylo celkem teplo. Seběhla jsem schody, dole si obula boty a sama zamířila do stájí.
,, Bré ranko" pronesla jsem chraplákem, ale posléze zakašlala, kdy jsem v duchu zaklela - vážně se nechci na pokoji léčit.
,, Trochu nachlazená, ne?" optala se Bloodye, když připravovala Dekymu krmení.
,, Asi, ale to se poddá" usmála jsem se a pustila se do přípravy hnědčinýho krmení, když Bloodye jen zavrtěla hlavou.
,, To jsou celý koňaci, nikdy nejsme tak nemocní, aby jsme nemohli na koně" zazubila se a já se zasmála, byla to svatá pravda. S kbelíkem v ruce jsem zamířila za klisničkou, která už jako vždy vykukovala z boxu. Zaržála a pohodila hlavou.
,, Však už se ti to nese" usmála jsem se, ale vešla k ní do boxu, kde ji pohladila a nasypala ji krmení do žlabu. Ven zabořila hlavu do jídla, já jí už jen láskyplně pohladila a nechala, aby si jídlo v klidu sežrala. Uklidila jsem kbelík a s Jennifer vyrazila na snídani. Přisedli jsme si k holkám, u jídla jsem pokecala, ale byla jsem nějaká zamlklejší, přece jen se s chrplákem bylbě mluví . Po snídani jsem opět zamířila za hnědkou, tedy nejdříve do sedlovny, kde si vzala ze skříňky vodítko s ohlávkou. Když jsem vešla k Veny do boxu, hnědka do mě jemně žduchla a zastříhala ušima, kdy se mi po tváři rozlil úsměv. Objala jsem ji a zabořila hlavu do její krásné hřívy.
,, Ty seš kráska, co?" usmála jsem se, ale už ji nasadila ohlávku, přicvakla vodítko. Společně jsme došli do výběhu, kde jsem hned u brány zpozorovala, že z ohrady vylézá hřebík a kus ohrady je celý nějaký uvolněný. Zamyslela jsem se, ale Veny už pustila za koníky. Zamířila jsem do stáje, vymístovat box.
MÍSTOVÁNÍ BOXU
,, Jasone!" zavolala jsem za procházejícím trenérem, který se otočil a zvědavě pozdvihl obočí.
,, Ve výběhu, kde je Veny s Meteorkem a ještě dalšíma koňma trčí hřebík a sloupek u brány je nějaký uvolněný, mohl by ses na to prosím podívat?" zeptala jsem se trenéra který pokývl hlavou.
,, Jasně, kouknu se na to" usmál se trenér a napil se kávy. Tak by mě zajímalo, zda ten šálek nemá k tý ruce přilepený .
,, Díky" poděkovala jsem, ale už zamířila na pokoj, kde zalezla do postele, pustila si film a trochu odpočívala, ať se z blbýho nachlazení nestane něco horšího.
Za Veny jsem zamířila pak až navečer, kdy jsem chvíli strávila tím, že jsem čtyřnohé pozorovala ve výběhu. Tak jsem se skvěle zabavila, dozvěděla jsem se něco o stádě a hlavně o Veny. Kolem sedmé jsem ale už seskočila z ohrady a zapískala na Veny, která ke mně po chvíli přišla a zvědavě si mě prohlédla, alo po pamlskách se nedívala. Společně jsme zamířili do stájí, kde jsem Veny zavedla do mycáku.
MYTÍ KOPYT
Pak už jsme zašli rovnou do čistého boxeú, kde ji chvíli drbala, ale pak už zamířila pro Venino krmení. Nasypala jsem ji ho do žlabu a chvíli s ní ještě zůstala v boxe, potom ale zamířila kouknout na nástěnku, že bych s něčím pomohla.
SLUŽBA
Zívla jsem si a vyšla po schodech na pokoj, kde jsem navštívila kopelnu a potom už zalehla do postele.