cassie + gentleman: ,,Chceš odletět do zimních krajin, nebo co?“ řekla mi Jennifer, která se právě probudila. Přistihla mě, jak se nakláním z okna. Chtěla jsem trochu provětrat a ještě, když venku byl příjemný vzduch. Dneska bude nádherné počasí! Nemám ponětí, co budu s hřebcem dělat a už vůbec nemám ponětí, jakou bude mít náladu vzhledem k ročnímu období. Hádám, že bude pořádně nadupaný.
,,Ne! Nebo bys byla radši?“ obořila jsem se na ní se smíchem, ale nechala otevřené okno. Vrátila se k posteli, kde jsem měla své oblečení a s tím se rozešla do koupelny.
,, Ne! V žádném případě,“ řekla honem Jennifer. Já jsem zvedla pyšně bradu, podívala se dívce do očí a držela si otevřené dveře.
,, Přesně tak! Ještě by si mě prosila na kolenou!“ odvětila jsem kamarádce, ale zavřela za sebou dveře a šla se připravit na dnešní den, který bude jistě pestrý. Neměli bychom tohle počasí podceňovat. V tomhle se lehce chytne chřipka. Je sice hezky, ale i tak to dokáže být zákeřný, takže bunda je na místě. Já byla horkokrevná, takže s tím měla problémy. Stáhla jsem si své fialové vlasy do culíku, provedla svou celkovou hygienu a vyšla z koupelny, kdy se Jennifer, poněkud zvláštně křenila.
,,Co se šklebíš?“ zeptala jsem se jí, posadila se na postel a vzala si k sobě notebook, zatím co se ona bude připravovat v koupelně.
,,Vzpomněla jsem si na zlo jménem bříza, jak jsme tu nebyly moc často během března, nezaregistrovala jsem, že ten ďábelský strom zase rozkvetl, takže to bude bezva, ale jsem naštěstí prevenčně už připravená!“ odpověděla mi Jennifer. Ještě, že já na nic alergii nemám a mohu si volně dýchat v každém prostředí a v každém ročním období.
,, Ještě, že já tyhle starosti nemám,“ hodila jsem si nohy na postel, na břicho si dala notebook a najela jsem si na jeden odkaz, kde jsem měla rozečtenou mangu. Trochu změna od anime. Chtěla jsem si kousek projet, když se bude Jennifer šlechtit v koupelně, ačkoliv jí to moc dlouho netrvalo. Notebook odložila stranou, vzala si mikinu a vyrazila směrem do stáje. Dost hlasitě jsme obě dvě pozdravily. Ozvalo se nám dost studentek a my se rozdělili. Zatím co Jennifer šla přímo do místnosti s krmením, já šla k hřebcovi, jak jsem měla ve zvyku. Chtěla jsem jako první zjistit, jakou máme náladu. Nálada byla přímo skvělá. Šlapal si kolečko v boxu, řehtal a čumák strkal přes mříže. Dost hlasitě se dožadoval svého krmení, takže jít první sem, byla podle něj nejspíše chyba.
,, Někdy bych ocenila, kdyby ten můj hřebec byl v těchto dnech, spíše línější. Někdo ho budu muset prohnat,“ zamumlala jsem, spíše si tak nahlas postěžovala všem v místnosti.
,, Věř mi, že to bys nechtěla. S línými koňmi se pracuje hůře, jak s těmi živými,“ ozvala se Lia. Nemyslím, že by její valach byl ten případ, ale možná měla zkušenosti s jiným koněm, těžko říci.
,, Tak s mrtvolami to nejde vždycky a je jedno, jestli je to člověk nebo zvíře,“ zazubila jsem se.
,, Co takhle oživlá mrtvola, to je teprve sranda,“ usmála se Jennifer, kdy nejspíše narážela na Serana, který byl líný jako veš a v těchto dnech, bude mít jistě hodně energie.
,, Já bych spíše řekla, že vy všichni koukáte až moc na filmy se zombie,“ podotkla Sarah, podívala se na nás, ale zasmála se. Ušklíbla jsem se, vzala jsem kbelík s krmením mého hřebce. Nechtěla jsem, aby déle čekal, proklouzla jsem kolem holek a zašla do boxu, kde na své krmení už čekal hřebec. Trochu jsem se zdržela, když měl trochu problém s tím mi uhnout, pořád se na mě lepil a já mu musela vysvětlovat, jak se má chovat.
,,Copak, hřebec tě nechtěl pustit?“ zasmála se Jennifer, když na mě čekala.
,,Jo! Upíral mi právo na moji snídani!“ zamračila jsem se. Teď byl čas na naši snídani. Je čas nacpat naše hladové žaludky! Alespoň ten můj. V jídelně se to pomalu hromadilo a my naštěstí byli vepředu, chytili jsme si náš obvyklý stůl. Jennifer tam ještě rozebírala se Sue svou alergii, ale já už seděla u stolu a jedla jsem.
,,Holky, necháme tu vyjdu na zítřek? Protože mám pocit, že po soustředění je dnes brzo někam jezdit, tak bychom si to mohly užít zítra,“ navrhla nám Jennifer. Mně to vůbec nevadilo. Budu muset změnit plány – né, že bych měla, co měnit, když jsem na nějaký terén zapomněla . Samozřejmě, jsem se nepřiznala a pouze řekla, že mi to rozhodně nevadí.
Po snídani jsem šla zavést hnědáka do výběhu. Jen jsem ho vzala kartáčem, aby nebyl od prachu. Hřebec zkoumal, co dělám a když jsem byla k němu ohnutá zády, protože mu kontrolovala ještě nohy, sklonil ke mně čumák a začal mi šátrat na mých zádech.
,, Krásně ses ohnul miláčku, ale zde není nic pro tebe? Tomu se říká obtěžování,“ zasmála jsem se, ale všechno bylo v pořádku a mohl jít do výběhu. Hned, co jsem se vrátila, vyčistila jsem mu box. To byla práce tak na 15 minut a měla jsem volno.

** VÝBĚH + ČIŠTĚNÍ BOXU **
Do oběda jsem se spíše válela na posteli a přemýšlela o všem možné a i po obědě se mi nechtělo nic dělat, takže jsem zalehla a na chvíli usnula. Až se rozhodla, že něco s Gentlemanem udělám. Nejspíše půjdeme do kruhovky a zkusíme napojení. Ve stáji bylo živo.
,, Nějak pozdě ne?“ obořil se na mě Jason. Ano, byl zvyklý mě, zde vídat hned po obědě. Pokrčila jsem rameny a usmála se.
,, Někdy mám nárok se trochu prospat ne?“ usmála jsem se. Měl v ruce kávu, až jsem zauvažovala, jestli bych si nemohla ještě dát čaj. Času dost ne? . Také jsem tak udělala. Ovocné čaje byli ty nejlepší – kdybych si ho ovšem nevylila a ještě na sebe! Bezva, skvělý.
,, To je nejspíše karma,“ pousmál se Jason, dal hrneček do dřezu, kde ho nechal. Tse, nejspíše očekává, že někdo přijde a umyje ten hrneček. Tak to měl ve zvyku dělat. Zavrtěla jsem hlavou a zamračila se, zatím co uklízela nepořádek, co jsem zde napáchala.
,, Za co?“ zvedla jsem obočí. Hodila hadr do dřezu, umyla jsem ho a rovnou i hrneček, kdy se on usmál spokojeně.
,, Sama bys to měla vědět! Přijít si takhle pozdě do stáje!“ pousmál se.
,, Říká ten, co nechává za sebe umýt jeden hrneček?“ oplatila jsem mu to, ale zasmála se. Šla si pro vodítko a do výběhu, kde byl hřebec. No, nejraději bych ho neviděla. Byl nádherně špinavý, ačkoliv pořád ještě nevedl a bylo to dobrý. Lítal po výběhu, měl vážně hodně energie a když mě viděl, neobtěžoval se, ani ke mně jít. Přesto stál na místě a čekal, až si pro něj dojdu. Očekávala jsem dneska živou přirozenou komunikaci. Musela jsem si ho v boxu i uvázat, abych ho mohla pořádně vyhřebelcovat a zbavit ho špíny na jeho srsti – šlo to dobře s kovovým hřbílkem. Zároveň jsem ho i promasírovala. Vzala jsem ho do kruhovky na PK, kde měl hodně energie a v chvíli mí lítal ve cvalu po kruhovce a nechtěl se zastavit – to viděla na vlastní oči Jennifer. Poté procházka, aby se vydýchal. Vyhřebelcovat, zavést do výběhu, kdy ho večer čeká umytí nohou a jeho večerní krmení.
** PK + PROCHÁZKA + VÝBĚH **
Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. V čas, kdy se koně zaváděli do boxů a já byla po večeři, jsem šla pro Gentlemana do výběhu. Opět se mi nádherně vyválel, až jsem si řekla, že mu kašlu na hřebelcování a půjde pod vodu celý! On jistě bude rád. Stejně bude v boxu. A také, že hnědá byl rád. V mycím boxu se vyřádil. Já byla celá mokrá a připadala si jako vodník, ale hřebec se nádherně leskl a vypadal velmi spokojen. Dnešní den jsem si vážně užila. Zavedla jsem ho do boxu, kde dostal večerní krmení a já šla na pokoj.

** PÉČE O KOPYTA + MYTÍ KONĚ **