cassie + gentleman: A jsem zase zpátky. Auto projelo hlavní bránou na areál Floresty. Tohle bylo spíše takové nečekané. Ani jsem nečekala, že budu tenhle týden pryč. Allen navrhl, že bychom si mohli udělat pěkný týden, když má volno a je toho Valentýna. A taky, že se pojedu podívat za rodiči. Zívla jsem.
,, Nenaspala jsi toho dost?“ řekl mi. No, právě. Možná jsem toho naspala až moc. Více, než jsem zvyklá, když ráno vstávám, abych se postarala o mého hřebce.
,, Přespalá,“ pokrčila jsem rameny a usmála se. Allen zastavil a usmál se na mě. Avšak vystoupil společně se mnou, aby mi pomohl s mými taškami. Nadechla jsem se chladnějšího vzduchu, podívala se po areálu, kde byl jako vždy rozruch. Krásné. Zase zpátky.
,, Začínám mít tohle místo nerad. Jsi z něj nadšená více než, když vidíš mě,“ odfrkl si uraženě Allen, kdy jsem se zazubila.
,, Ale to není vůbec pravda. To si s tebou pohrává jen tvá hlava,“ ušklíbla jsem se, dala si přes rameno batoh, mávla na procházející Liu. Ze stáje vyrazila má spolubydlící s širokým úsměvem, jako vždycky. Jakpak se starala o mého hřebce?
,, Ahoj, tak jak bylo?“ otázala se mě hned, kdy se na nás Allen podíval.
,, Nechcete si nechat vyprávění svých zážitků na večer?“ upozornil nás, kdy nás nejspíše nechtěl poslouchat – ani jsem se mu nedivila. Chudák měl potom hlavu jako balon. ,, Nebo, alespoň do té doby, než se vzdálím?“ dodal, podíval se na nás.
,, Tse, tohle nebylo od tebe vůbec pěkné,“ řekla mu Jennifer. Vzala mi jednu tašku. ,, Víš kolik se toho za týden stalo?“ usmála se Jennifer.
,, No právě,“ dodal Allen, pousmála jsem se, avšak zanesly jsme všechny tašky do našeho pokoje, který jsem si, až tak dobře neprohlížela, vzhledem k tomu, že jsem se nemohla dočkat, až uvidím mého čtyřnohého miláčka a Allen musel za chvíli jet. Šli jsme tedy zpátky dolů, kdy jsme zašli do stáje. Nadechla jsem se vůně stáje. I tohle mi chybělo.
,, Cítíš to?“ usmála jsem se na Allena, který tohle nemohl chápat. Také se tak zatvářil a podíval se na mě s otázkou v očích, co by měl cítit? Povzdechla jsem si, ale usmála se a pokračovala k boxu, kde byl hřebec. Jakmile mě zahlédl, strčil čumák mezi mříže, zafrkal a uši našpicoval směrem ke mně. ,, Ahoj chlapče, chyběla jsem ti?“ usmála se, otevřela hned box. Gentleman natáhl ke mně čumák, vydechl mi do dlaně a užíval si to, že ho drbu. Prozkoumal Allena, se kterým neměl nikdy problém.
,, Vzala jsem ho na cvalovku a druhý den na halu, procvičili jsme si něco z drezury,“ usmála se Jennifer, stojící o nás, zatím co čumák hřebce zkoumal mé kapsy, kde něco bylo a on to moc dobře cítil, pousmála jsem se, podrbala ho mezi ušima a vytáhla mrkev. Na přivítanou, okamžitě si jí vzal a šel zkoumat další kapsy.
,, A?“ vybídla jsem Jennifer k tomu, aby mi řekla, jak byl hodný – tak trochu doufala, že se z té jeho předchozí nálady dostal a tenhle týden bude zase ochotný, ačkoliv dle toho, jak se chová teď bych řekla, že to bude lepší.
,, No, měl své chvilky, bral za ruku, ale bylo to nakonec v pohodě,“ usmála se dívka, sledovala, jak Gentleman zkoumá Allena a ten ho bez problému hladí. Nakonec jsme se šli ještě projít, kdy jsme si povídali tak nějak o všem, až Allen musel jet.
,, Tak si zavoláme,“ usmála jsem se. Jennifer někam zmizela – kdo ví, jestli mě odněkud nepozoruje.
,, Jasně, hlavně se tady nepřizabij,“ usmál se Allen, dal mi pusu na čelo, kdy jsem se ušklíbla, ale poté odjel a já měla čas jít se podívat do pokoje. Vyčistím mu box, půjdeme odpoledne na procházku a to bude veškerá má aktivita, kdy si zítra vyrazíme nejspíše do terénu. Došla jsem do pokoje a podívala se na naší stěnu s fotkami. Nějaké tam byli nové. Nějaké bylo slabé slovo. Bylo jich tam dost, až se podívala na dívku.
,, Ty jsi se zbláznila?“ řekla jsem jí. Ona se jen široce usmála a zavrtěla nesouhlasně hlavou.
,, Není to pěkné?“ zasmála se, ale začala mi je postupně ukazovat. Hřebec byl nádherný. Ale za chvíli se nám tam nevejde nic, pokud to takhle bude pokračovat. Měli bychom to protřídit nebo něco.
,, Je to sice úžasné, ale takhle by to nešlo. Tu nástěnku budeme muset jednou za čas ,, aktualizovat“, jinak to nebude vypadat pěkně,“ řekla jsem Jennifer.
,, To asi určitě, kam se budou dávat vyřazené fotky?“ zeptala se dívka.
,, Ono existují něco jako album víš,“ ušklíbla jsem se provokativně, kdy na mě vyplázla jazyk. Vybalila jsem si věci, šla na oběd a po obědě vyčistila hřebcovi box v jeho společnosti – jako obvykle se pletl a chvíli jsem měla pocit, že se chce snad na ty vidle vážně napíchnout. Každopádně byla legrace. Skoro jsem zapomněla, jak moc nudné čistění boxu je, když tu není se mnou. Užívala jsem si jeho přítomnost a zdálo se, že i hřebec je spokojený. Po práci na jeho boxe jsem ho vyhřebelcovala.
,, Pozor, abys mu nesedřela kůži,“ zavtipkoval Connor, který šel kolem a viděl, jak pečlivě a dlouho ho hřebelcuji.
,, Musím si vynahradit ten čas, kdy jsem s ním nebyla,“ odpověděla jsem mu. ,, Viď,“ podívala se na hnědáka, ten si odfrkl a držel, když mu jezdila kartáčem po srsti. Bude se muset opět ostříhat. Po vyhřebelcování ho vzala ven, na kratší procházku, ale i ta stačila. Poté ho zavedla do výběhu a vrátila se až večer, abych ho zavedla zpátky do boxu – předtím se postarala o jeho nohy, které omyla a v boxe mu dala jeho večeři, kdy se do ní vrhl. Poté šla na kolej.
,, Tak povídej, jak bylo?“ byla první otázka Jennifer, která začala vyzvídat a tak jsme si vyprávěly zážitky – já z týdnu, kdy jsem byla mimo Florestu a Jennifer zase chrlila novinky, zde z Floresty. Poté jsme šly spát.

** ČIŠTĚNÍ BOXU + PROCHÁZKA + VÝBĚH + PÉČE O KOPYTA **