kitty+asie: Ráno jsem jako obvykle kobylku nakrmila a došla si na snídani. Dala jsem vrané čas na to se v klidu nažrat, já zatím vybalovala svoje věci na pokoji. Už jsem se začínala cítit, jak dítě na střídavé péči. Jeden týden tam, druhý týden tady. Mrzelo mě to, ale pokud jsem chtěla dohonit co jsem zanedbala za roky nechození do školy a jít pak na vysokou, bylo to potřeba. Ani jsem nechtěla myslet na to, co bude pak, na vejšce…
Jestli teda nějaká bude No, ale to je ještě daleko, nebo si aspoň nepřipouštím opak. Když měla vraná krmení u sebe už hodinu, převlékla jsem se do procházkového, zalezla do sedlovny, vytáhla parelku, nákrčák, mrkvovku a parelliho lano a vydala se pro kobylku. Rovnou jsem jí nasadila ohlávku, na krk nákrčák a vedla jsem jí ze stáje ven.
PROCHÁZKA

Po procházce jsem se během dopoledne ještě ve výběhu stavila, abychom zapracovaly na cvičení, které jsem prováděla minulý týden. Nejprve jsem si tam zase jen tak posedávala a četla si, občas jsem došla k Asii, pohladila jí, a vrátila se zpátky na místo. Zůstala jsem tam takhle přes dvě hodiny, takže když jsem se došla převlíct, byl akorát tak čas na oběd.
Uvažovala jsem, jestli dneska ještě něc os Asií podnikat. Nakonec jsem se rozhodla, že asi ne – Connor za těch devět dní co jsem tu nebyla jí dvakrát vytáhnul pod sedlo, takže úpně „chátrat“ nebude Ale budu jí muset zase někdy na něco vytáhnout, najít způsob, jak jí i s naším novým přístupem v průběhu učení zajistit kondičku. Asi nejlepší tou volností, ale to se brzo omrzí… I když, třeba brzo vyrazíme ven. No, uvidíme.