kitty+asie: Začínala jsem se zase dostávat do toho samého ranního rituálu, na který jsem byla za svůj život na Florestě zvyklá. Ráno vstát, sprcha, obléct, a hurá do stájí. Vrané jsem namíchala krmivo, nechala ho chvilku nabobtnat a mezitím jsem koukla na rozpis na halu. Zabrala jsem si jí na čas těsně před večeří, kdy už stejně většina lidí nepracuje – snad tak nebudeme nikomu překážet. Pak jsem došla pro krmení, nasypala ho vrané do žlabu, kbelík v krmivárně vymyla a došla si na snídani.
Po snídani jsem vranou odvedla do výběhu – ohlávku jsem jí opět sundala – a donesla si pak židličku, knížku a pokračovaly jsme v „práci.“ Nejprve chvilku pobýt, pak vstát a pomocí řeči těla jsem kobylku „vyhnala“ z jejího místa. Šla docela snadno, rozlišovala drobné odlišnosti, které jsem se naučila už v minulosti používat. Pak přišla ta těžší část. Mým úkolem teď bylo pomocí vlastní řeči těla nechat Asii jít tím směrem, který jí já sama určím. Plus bylo, že tu nebyl Naberus, který by jí nějak rozptyloval, i tak to ale bude asi dost těžké. Zkusila jsem jít za ní a vytvářet řečí svého těla tlak tak, abych jí odklonila na druhou stranu. Musela jsem toho vyzkoušet hodně, spoustu různých strategií, dokud se kobylka nakonec nepodvolila, nepřizvedla hlavu a neotočila se směrem ode mě. Nebylo to zvlášť výrazné, ale jasně vidět to bylo, a to mě na tom potěšilo nejvíc. Pro tenhle moment jsem se rozhodla skončit. Sbalila jsem si věci a šla.
Ještě před obědem jsem si pro Asii ale opět přišla – s parelkou, lanem, mrkvovkou a zkrátka s naším obvyklým vybavením. Dneska jsme měli opakovat to, co jsme se snažili naučit včera.
PROCHÁZKA

Do výběhu k vrané jsem šla ještě během dne třikrát – dvakrát na to naše setkání a cvičení, během kterého mi stačilo nějaká odpověď – učila jsem se teď hlavně já, jak mám používat vlastní tělo – a pak jsem zase odcházela. Potřetí jsem pro kobylku přišla s ohlávkou, vodítkem a odvedla jí na halu, kterou jsme měly zarezervovanou pro sebe.
VOLNOST
Klisně jsem dala večeři, zkontrolovala, že má dost sena a šla se najíst sama 