raven+ikaros: Proč budík zvoní vždycky tak brzy? Proč?! S vypětím sil jsem se natáhla a nahmatala telefon. Přejela jsem palcem po displeji, konečně ten nervy drásající zvuk přestal. Bylo šest hodin ráno, venku tma jak v pytli a navíc zima. Všude je zima, jenom pod peřinou je krásně teplíčko, jak jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem omylem vystrčila palec levé nohy zpod peřiny.
"Sophie?" zahuhlala jsem do polštáře. "Vstáváš?"
Odpovědí mi bylo nejasné zahuhlání. Donutila jsem se odkopnout peřinu a vstát. Zabrala jsem si koupelnu, provedla ranní hygienu a udělala ze sebe člověka. Jeden by nevěřil, že taky můžu vypadat normálně Vlasy jsem hodila do culíku, ještě jeden pohled do zrcadla a pustila jsem dovnitř Sophii. Oblékla jsem se do uniformy, ustlala postel a otevřela okno, aby se trochu vyvětralo.
Společně se Sophií jsme potom opustily pokoj a vydali se do stájí. Venku bylo pěkně ošklivo, napůl tma a hlavně zima. Ve stájích bylo o poznání tepleji. Zamířila jsem do krmivárny, vzala Ikarův kyblík a odměrku a dala se do přípravy. Pěkně odměrku drceného ječmene, jednu a půl granulí a dvě otrub. Celou směs zalít teplou vodou, promíchat vařečkou a je hotovo.
"Nazdar Ikare," pozdravila jsem svého svěřence. Tiše zafuněl, kopnul kopytem do dveří boxu a vzápětí hlasitě zaržál.
"No jo, dostaneš. Klid," mluvila jsem na něj, zatímco jsem jednou rukou otevírala box. Proklouzla jsem škvírou, Ikaros už stál u žlabu a netrpělivě házel hlavou.
"Uklidni se," napomenula jsem ho a vysypala krmení do žlabu. Plavák se na něj vrhnul, jako by týden nežral. Nechala jsem ho na pokoji, zavřela za sebou box a zamířila zpět do krmivárny vypláchnout kyblík.
Zakručení v mém žaludku mi připomnělo, že je čas snídaně. Jídelna byla skoro prázdná, zato stoly plné. Mlsně jsem se zadívala na tousty s nutellou a vydala se je ukořistit. Do hrnečku jsem si nalila teplý čaj a usadila se ke stolu. Brzy se přidala i Lia a Jennifer. Postupně se místnost začala plnit. Poslouchala jsem ostatní, ale sama se moc nezapojovala. Klasika

BOX
Dneska to bylo zajímavý, protože Ikaros zůstával dopoledne v boxe. Měla jsem v plánu jízdárnu, výjimečně dopoledne. Než jsem začala s házením, donesla jsem mu do boxu seno, aby mě nezlobil.

OMYTÍ NOZDER, HUBY A OKOLÍ OČÍ
Po snídani jsem se běžela převléknout do rajtek. Natáhla jsem si podkolenky, na ně pérka, chapsy. Hlavně bundu a rukavice. Ze sedlovny jsem si přinesla cajky, čištění a bederku. Uvázala jsem si valacha v boxe, stáhla z něj stájovku a dala se do čištění. Pěkně gumovým hřbílkem začít, pak jemným kartáčem dočistit a utěrkou přeleštit. Nohy tvrdým kartáčem. Hřívu a ocas rozčesat hřebenem. Vytáhla jsem i houbu, navlhčila ji a otřela Ikarovi okolí nozder, huby a očí. Tedy, měla jsem to v plánu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila s houbou, zvedl hlavu a zakoulel očima.
"Pššš, kluku, to bude dobrý," klidnila jsem ho. Ikaros ale zvednul hlavu ještě výš. Povzdechla jsem si a jednou rukou uchopila vodítko. Podařilo se mi stáhnout mu hlavu trochu níž, tak, abych dosáhla na nozdry. Valášek frkal a uhýbal, ale přece se mi podařilo je otřít. Otřela jsem mu i okolí huby, ale jakmile jsem se přiblížila k očím, zase měl hlavu pomalu metr nade mnou
"Ty hrozně zlobíš, víš to?" zalamentovala jsem a znovu se pokusila mu dát hlavu dolů. Zázrakem se mi podařilo mu otřít i okolí očí, protože neustále uhýbal a já musela jednou rukou držet ohlávku a ještě stát na špičkách Musím se zeptat holek, jak to řeší.
Vybrala jsem mu z kopyt, zabandážovala všechny čtyři nohy a pak mu položila na hřbet gelovou podložku, podsedlovku, bederku, sedlo. Zapnula jsem podbřišník a přesunula se k hlavě. Přehodila jsem Ikarovi otěže přes krk, sundala mu ohlávku a nabídla udidlo. Dneska pokračoval ve zlobení, protože jsem mu za boha nemohla dostat ten kus železa mezi zuby. Musela jsem si pomoct palci a pak mu udidlo rychle vsunout. Když jsem chtěla natáhnout nátylník přes uši, Ikaros zvedl opět hlavu a já musela na špičky a provléct mu uši na špičkách.
"Heeej," houkla jsem na něj. Zastříhal ušima a ohlédnul se na druhou stranu. Za otěž jsem si ho jemně přitáhla zpátky a zapnula podhrdélník a nánosník.
"Ty teda zlobíš," mrmlala jsem si, když jsem ho vyváděla z boxu.

TRÉNINK
Z haly jsme zamířili rovnou do boxu. Cestou jsme zastavili u napajedla, plavák se žíznivě napil.
Ikaros při odstrojování pěkně stál, už nedělal naschvály jako předtím. Stáhla jsem z něj sedlo spolu s dečkou, pak i gelovou podložku. Odmotala jsem bandáže a sundala mu uzdečku. Nasadila jsem mu ohlávku, uvázala ho a vzala do ruky čištění. Pořádně jsem ho překartáčovala, kopytním háčkem vybrala z kopyt. Přehodila jsem přes něj odpocku a chvíli ho ještě drbala na kohoutku, zatímco on spokojeně žvýkal seno.

VÝBĚH
Nechala jsem Ikara v boxe hodinu s odpockou, aby vychladl. Vrátila jsem se pro něj s vodítkem a termodekou. Vešla jsem do boxu, přivítala se s plavákem a připnula mu vodítko ke kroužku na ohlávce. Uvázala jsem si ho, aby pěkně stál a stáhla jsem z něj odpocku. Přejela jsem po něm rukou, na dlani mi ulpěli uvolněné chlupy a zaschlý pot. Zašmátrala jsem v tašce s čištěním po kartáči, abych ho lehce přejela, než mu dám termodeku. Pěkně jsem Ikara opucovala, přehodila přes něj jeho fešáckou termodeku a zapnula všechny přezky. Zkontrolovala jsem, jak sedí, odvázala ho a společně jsme vyšli z boxu.
Ikaros měl dneska dobrou náladu, takovou docela aktivní, jak předvedl na jízdárně. Poskakoval vedle mě jako hříbě, neustále něco okukoval a zkoumal a vypadalo to, že ho zajímá každý keř.
"Hej," zatáhla jsem za vodítko před cestou. Zrovna projíždělo auto, Ikaros se tvářil, že by pod něj klidně skočil. Zastavila jsem valacha a nechala ho o krok ustoupit dozadu. Auto nebylo blízko, ale ani daleko a já nechtěla riskovat. Sledovala jsem červený renault, jak se blíží, plavák mezitím sklonil hlavu a uždibl z trsu trávy.
Jakmile auto zmizelo na druhé straně, mlaskla jsem a vykročili jsme. Na silnici zaklapaly kopyta, miluju ten zvuk. Brzy se z klapání staly jen tupé údery kopyt do trávy, nebo spíš do bláta. Občas to čvachtlo, když jsme stoupli do zvlášť rozmočené části.
Zavedla jsem Ikara do jednoho z menších výběhů, přesto se tam v pohodě vešli dva až tři koně. Zastavila jsem ho asi čtyři metry za vraty, odepnula jsem mu vodítko od ohlávky a ustoupila. Valach vyrazil cvalem, vyhodil si a poskakoval. Evidentně měl vážně dobrý den

OSTŘÍKÁNÍ KOPYT
Vzhledem k tomu, že venku bylo celé odpoledne krásných pět stupňů nad nulou a více méně svítilo sluníčko, Ikaros byl jako prasátko. Teda, neušpinil se naštěstí celý, jenom nohy měl zablácené a taky kus břicha. Trochu jsem se zhrozila, když jsem si ho odváděla z výběhu, taky jsme to vzali cestou přes mycí box. Uvázala jsem si ho, vzala hadici a zapnula vodu. Pečlivě jsem mu ostříkala bláto, větší kusy jsem odrolila rukama. Ikarovi se to moc nelíbilo, zvedal nohy a popocházel.
"Stůůůj," napomenula jsem ho. Ne, že by mě poslechl. Domyla jsem mu kopyta a vypnula vodu. Pověsila jsem hadici na věšák, aby na ni koně nešlapali a odvázala jsem Ikara. Mlaskla jsme a rozešli jsme se do boxu.

V boxe jsem plaváka uvázala, on se stejně natáhl pro seno. Sundala jsem z něj termodeku a přehodila ji přes box. Vytáhla jsem kartáč a pěkně jsem ho přejela, abych z něj dostala pot a prach. Až potom jsem přes něj přehodila stájovku. Kopytním háčkem jsem mu ještě vybrala z kopyt a popleskala ho po krku.
Odvázala jsem ho, sundala mu ohlávku a sebrala si čištění a termodeku a zavřela box. Deku s ohlávkou jsem pověsila do skřínky, čištění vedle.

Byl čas se vydat do krmivárny pro krmení. Jako pokaždé jsem namíchala stejnou směs, zalila ji vodou a promíchala. Už se z toho stala samozřejmost, nemusela jsem se dívat na nástěnku, kolik čeho má být.
Ikaros už čekal v boxe, pochodoval sem a tam a funěl.
"Už to nesu, kamaráde," promluvila jsem na něj. Pohodil hlavou, otevřela jsem box. Ikaros zaparkoval u stěny a čekal, než mu vyklopím krmení do žlabu. Jakmile jsem měla kbelík prázdný, strčil do žlabu čumák a slastně zachrochtal. Zasmála jsem se a pohladila ho po krku. Plavák mi nevěnoval pozornost. Zavřela jsem za sebou box a skočila vypláchnout kyblík.

V jídelně bylo živo jako pokaždé. Sedla jsem si vedle Lii, naproti seděla Bloodye a něco vyprávěla. Byla jsem příjemně unavená, hovor jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Po jídle jsem si zalezla do postele, otevřela knížku a začetla se. Dočítala jsem Otrhance od Toma Lloyda, miluju fantasy. Zabrněl mi telefon. Psal Ryan, že se mu podařilo ztratit peněženku a že strávil celý den po úřadech a na policii. Teda, on to napsal obsáhleji a taky o dost sprostějšími výrazy. Je to prostě pako, nemá chlastat