izzy+meteor: Světýlko na bráně se rozblikalo a brána se začala otevírat. Samým nadšením jsem ani nedutala. Už teď jsem měla na tváři výraz naprostého štěstí, úplně stačilo vidět hlavní budovu Floresty,aby se mi usadil na tváři. Hrozně se mi chtělo otevřít dveře a auta a rozběhnout se k výběhům za Meteorem,ale bylo mi jasný,že to bude muset ještě chvíli počkat. Navíc když už jsem to vydržela půl roku určitě to vydržím i nějakou tu hodinku navíc,kor když jsem obklopená atmosférou Floresty. ,,Ty jsi vážně ten nejbláznivější člověk co jsem kdy viděl‘‘ řekl blonďák sedící za volantem. ,,Já vím kámo,jsem na to taky patřičně hrdá‘‘ ušklíbla jsem se k řidiči. Erik byl, jak sám svoje povolání nazýval, zdravotní sestra v závorce bratr, za poslední měsíce tvořil spolu s pár dalšími lidmi celé moje okolí. Nejdřív jsem ho moc v lásce neměla, ono lidi co vám každý ráno nutí hnusný prášky,berou vám krev a chtěj po vás vzorky všeho možnýho, vám obyčejně sympatický nepřijdou. Nicméně časem jsme se sblížili, zabývá se ve volným čase počítačema, takže mě naučil pár úžasných věcí a taky byl ochotnej poslouchat všechno moje žvanění o koních…a že ho bylo
Auto naposled zavrnělo a pak Erik otočil klíčkem v zapalování a vyndal ho a všude se rozhostilo ticho. Blonďák vzal z kufru moji tašku a složku s nezbytným papírováním a pak na mě kývnul, že mu mám ukázat kam se vydat. Z okna kanceláře už se na mě usmívala Sue. Zuřivě jsem jí zamávala. Byla jsem opravdu štěstím bez sebe. Sue to očividně pobavilo. Spěchala jsem do stáje kde jsem se zhluboka nadechla, jak mi ta vůně chyběla! Pak co nejrychleji nahoru po schodech a honem do kanceláře. ,,Ahoj tetičko!‘‘ zdravila jsem ji nadšeně hned po tom co jsem zaklepala a otevřela dveře. ,,Ahoj Izzy, jsem ráda že tě zase vidím‘‘ usmála se tetička. ,,Dobrý den‘‘ pozdravil i Erik který mě konečně dohnal. ,,Á, dobrý den, Susan‘‘ řekla tetička s úsměvem a natáhla k mladíkovi ruku. Ten ji rukou potřásl a představil se. Sue se usadila za stúl a my si s Erikem taky sedli. ,,Tak jak se má náš marod?‘‘ zeptala se. ,,S časem pořád líp, někdy mám dobrý dny, někdy i přijdou i ty špatný,ale dobrý převažujou‘‘ usmála jsem se. Erik na to samozřejmě hned navázal a jal se plnit úlohu,kterou sem přijel zastat. Povídal Sue o všech možných náznacích, že jde do tuhého,nastavil mi malinkou krabičku s nouzovým voláním tak aby při zmáčknutí zavolala Sue a poslala esemesku s mojí polohou, a vyřešil i nezbytné papírování,většina kvůli odesílání výsledků z mých sledovacích vychytávek do počítače v kanceláři Floresty a pak z něj do nemocnice kde Erik pracoval a já se léčila. Ještě než odešel nezapomněl mi předat nějaký papíry s cvičeními a podobnými věcmi a pro jistotu mi ještě minimálně polovinu zopakoval nahlas. Ne že bych snad tohle všechno nedodržovala posledního půl roku… Jakmile za ním zapadly dveře, měla jsem takový chvilkový pocit naprosté svobody.A pak už jsem samozřejmě skoro vykřikla. ,,Co je novýho? Jak se má Meteor? Je v pohodě?‘‘ a dalších trilion otázek Sue to zřejmě pobavilo ale ochotně začala vyprávět. ,,Meteor je v pořádku, ikdyž je vidět že už se trochu nudí a tak čas od času vyvede někomu nějakou úměvnou rošťárnu… tuhle přiťápnul v mycím boxe hadici a když Seb pustil vodu tak od ní byli oba. Myslím že bude rád, že tě uvidí a že zas začne něco dělat. Občas ho někdo vytáhnul ven,ale znáš to jak to chodí, navíc jsme tu ještě měli takovou menší krizi v aktivitě,ale to už je snad zažehnáno. Máme tu spoustu nových holek,je to dobře, nějakou dobu se tu kolektiv neměnil,takže jsme si pak sice na nové tváře museli všichni zvykat,ale změna je pro Florestu dobrá. Což mě přivádí k tomu, na pokoji máš novou spolubydlící,už je tu druhý týden…‘‘ horlivě jsem Sue hltala slova od úst,ale teď jsem se trochu zastavila…,,Marigold už se neozvala,co?‘‘ zeptala jsem se, odpověď mi byla celkem jasná,ale i tak jsem se zeptat musela. ,,Neozvala, na začátku září jsme jí poslali věci na její adresu,akorát ty klávesy a pár fotek jsme tam nechaly.Mrzí mě, že nedala vědět aspoň tobě…‘‘ řekla Sue. Pousmála jsme se. No nic, to se stává. ,,Já asi abych si šla vybalit‘‘ poznamenala jsem a ještě dodala, že už určitě Sue od něčeho zdržuju. Tetička se usmála,ubezpečila mě že na svoje studentky má čas vždycky a podala mi náramek s klíčkem od pokoje a skříňky. Nechala jsem ho tady když jsem odjížděla do nemocnice, tam mi byl k ničemu. Vzala jsem tašku,papíry a klíče a vydala jsem se stájemi k budově kolejí. Bylo to jako otvírat si dveře od bytu ve kterém jste dlouho žili ale teď už jste tam dlouho nebyli. Hrozně přeháním, jsem hold citlivka V mým pokoji nikdo nebyl. Ale všude byly věci které jsem neznala. Na mojí posteli leželo složené oblečení. Nemůžu nikoho vinit za to že využívá všechen prostor když tam spolubydlící půl roku není ale trošku se mě to dotklo. Úhledně poskládané hromádky jsem přenesla na druhou postel a pak se na tý svojí rozvalila a vychutnávala si ten moment.Tašku jsem nechala vedle postele,papíry hodila za hlavu, doslova Ještě chvilku jsem si dala pauzu a pak se mrkla na hodinky. Čas akorát na oběd. Sice jsem chtěla co nejdřív za Meteorem,ale tušila jsem že jakmile se k němu jednou dostanu tak se mi nebude chtít pryč, a v břiše mi kručelo už teď. Hodila jsem na sebe rajtky,termopodkolenky a další termo vychytávky a bundu a zkoukla se v zrcadle. Páni! Za poslední půl rok jsem chodila buď v nemocničním nebo ve svým černým oblečení. Teď jsem vypadala najednou nějak barevně…Musím si zas zvykat Seběhla jsem dolů po schodech,rychle přeběhla venek a zalezla do kuchyně. V jídelně už bylo nemálo lidí Všechny oči na mě, rozrazila jsem ty dveře nějako moc! Napočítala jsem čtyři dobře známé tváře,tři holky které už tu kdysi byli ale odešli ještě když jsem tu byla a pak i pár nových. Cassie s Jennifer na mě mávly, Kitty se usmála od ucha k uchu a zvedla obě ruce aby zamávala. Jako bych ji neviděla Mávla jsem tak nějak souhrně na všechny a vzala si talíř a bleskurychle si nechala naložit jídlo a už během chvilky jsem seděla vedle Blood naproti Kitty a Connorovi. ,,Nazdar!‘‘ řekla jsem zvesela. ,,Jak je? Kdes byla? Povídej, Sue říkala jenom že ti není dobře a nic víc jsme se nedozvěděli!‘‘ spustil vyčítavě Connor. Kitty ho bouchla do ramene. ,,lžeš jako když tiskne, jsem tě poctivě informovala,když mi Izz psala‘‘ Connor ale opáčil že on to chce slyšet ode mě, nemá prej rád konverzaci skrz třet stran (ikdyž prej když je třetí strana právě jeho přítelkyně tak mu to až tak nevadí ). ,,Ále ukázalo se,že moje hluchota není jenom otázka sluchu,ale že se mi v podstatě časem má pokašlat celej mozek, a dostala jsem se do jedný experimentální léčby,která by tomu měla zabránit. Zatím výsledky celkem dobrý, budu muset často do nemocnice na vyšetření,čas od času se mi stane že omdlím nebo mám závratě, a jinak mám dost přísnej režim co se týče spešl cvičení a taky mám na sobě tu a tam pár věcí co měří všechno možný.Podtrženo sečteno, moc to neřeš,já jsem hlavně ráda že můžu zpátky sem na Florestu‘‘ zkrátila jsem můj příběh na minimum,rozhodnutá dál se tomu nevěnovat. Takhle to nevypadalo nijak strašně,ale začátek léta kdy jsem začala mít závratě,šílené bolesti hlavy a zvonění a pískání ve ,,zdravým‘‘ uchu,byl celkem náročný. A léčba samotná,no nic příjemnýho to není,ale aspoň něskončím ve třiceti s mozkem na kaši. Vyptávala jsem se holek na to co je nového a brzo jsem se zase cítila jako doma. Oběd rychle utekl a já už mohla konečně spěchat zasněženou krajinou k výběhu. Našla jsem ho okamžitě. V jednom z větších menších výběhů užíral seno spolu s Úplňkem,Venuší a Lionem. Byla jsem asi na padesát metrů od výběhu když všichni čtyři zvedli hlavy a nastražili uši. Usmívala jsme se přád víc a víc. Ten můj zvědavej obr se chvíli rozmýšlel a pak se se zaujetím vydal k ohradě. ,,Ahoj prcku!‘‘ pozdravila jsem ho a pohladila po nozdrách a pod kšticí. Mety se zafrkáním vydechnul a pak natáhl krk a hlavu dopředu a spodní pysk mu plandal ve vzduchu. Škrábala jsme ho za ušima,přesně na jeho oblíbeným místečku. Myslím že jestli na mě někdy zapomněl tak teď jsem hned zaujala jeho plnou pozornost a možná si i vzpomněl že ta podivná bytost co před ním stojí s ním absolvovala něco přes rok ježdění. Z kapsy bundy jsem vylovila jeho oblíbený hrušky a peprmintové pamlsky a začala mu je podstrkovat. ,,Takový rozmazlování!‘‘ ozval se za mnou hlas s předstíraným opovržením. ,,No co! Musím ho nějak získat zpátky‘‘ namítla jsem naprosto vážně. Za mnou stál Oliver. ,,Navíc, co ty tu ještě děláš, myslela jsem že už budeš zpátky na kolbištích vyhrávat jednu cenu za druhou a večery trávit v náručí dam. Nebo jsem si tě snad s někým spletla a ty nejsi Oliver Paertson?‘‘ odpověděla jsem. Neměla jsem Olivera ráda,ale možná kdybych mu dala šanci… ,,Tady je dam taky dost‘‘ odtušil. ,,A teď ještě řekni že věk je jen číslo‘‘ poznamenala jsem. Část osazenstva Floresty by věkově k Oliverovi prostě nešla Ten mezitím přistoupil blíž a pohladil Metyho po hlavě a pak se opřel o plot. ,,Párkrát jsem ho vytáhnul na skoky, ten kůň má víc nadšení než většina koní na kterejch jsem kdy seděl dohromady‘‘ překvapilo mě že to řekl, ještě na jaře by to neocenil na hlas, pravděpodobně by zmínil jen něco jako že je Mety jednodušší jak facka. ,,To mi nemusíš říkat, s tím mám svých zkušeností hodně. Zkus si s ním jít k vodě‘‘ usmála jsem se. Přelezla jsem plot a připla Metymu vazák do ohlávky. ,,Já už půjdu. Chci vzít Daria na halu‘‘ prohodil Oliver,otočil se a byl v tahu. Já otevřela branku a vyvedla Tikouška ven a odvedla ho do stáje. Tam jsem ho dlouho předlouho kartáčovala a dávala do pucu. Ve dvě jsem byla domluvená s Kitty že půjdem na procházku s koňouchama a tak jsem o půl,zašla do sedlovny a vytáhla enduranční sedlo,uzdečku,botičky,kamaše a no zkrátka všechno co bylo potřeba. Musela jsem věci otřít prachovkou,protože jak byly dlouho ve skřínce část byla zaprášená. Tikoho jsem pak nacajkovala a po dlouhý době si narazila na hlavu helmu. Kitt už taky delší dobu čistila v uvazišti.
PROCHÁZKA
Po prochajdě jsem Metyho odstrojila a sedla si k němu do boxu. Byla jsem tam skoro až do večeře. Pak mě ale čekalo cvičení a taky léky a takové blbosti a tak jsem mu donesla krmení a stavila se za ním až zas když jsem šla z večeře. Večer na pokoji jsem konečně potkala svoji spolubydlící. Byla to veselá dvanáctiletá blondýnka jménem Lia. Určitě spolu budem za dobře,já jsem tak celkově nekonfliktní člověk. Vykládala mi o svých dvou týdnech na Florestě a já jí vykládala o tom co jsem tu stihla zažít já od prvního levlu,přes kurz cross-country až po AZ. Večer jsem se zavrtala do peřin a rázem usnula. Konečně doma!