raven+ikaros: Vstoupila jsem do pokoje. Sophie akorát vycházela z koupelny.
„Ahoj,“ usmála jsem se na spolubydlící. Oplatila mi úsměv.
„Kdes byla tak dlouho?“ projevila se její zvědavost. Strávila jsem dva týdny u rodičů doma, měla jsem nějaké zdravotní problémy související s onou osudnou nehodou, při níž mi zahynula babička.
„Zdravotní problémy,“ pokrčila jsem rameny. Vlastně jsem týden strávila na rehabilitacích, samé posilování a plavání v bazénu. Doktoři byli otravnější než kdy jindy a já se nehorázně moc těšila zpátky na Florestu. A teď jsem zase tady. Odhodila jsem sportovní tašku na postel a roztáhla závěsy.
„Otevřu okno, jo?“ houkla jsem na Sophii. Spolubydlící něco zahuhlala, ponořená do útrob šatní skříně. Opět jsem pokrčila rameny a otevřela okno. Venku byl krásně chladný vzduch, vůbec to nevypadalo na konec prosince. Mrzí mě, že jsem nemohla za Ikarem na Štědrý den, ale dárky dostane – samé praktické. Objednávala jsem mu novou fleecovou ohlávku, je černá a určitě mu bude moc slušet.
Vybalila jsem si věci z tašky, ještě jsem měla chvilku čas. Tony mě hodil autem tak, abych byla v půl sedmé na Florestě a stihla tak ranní krmení. Nutno podotknout, že z auta mě provázel jeho smutný pohled. Nevím, co se mu děje, ale poslední dobou působí hrozně… já nevím, smutně.
Zabraná do myšlenek, co se děje s mým nejlepším přítelem, jsem se vydala do stájí. V krmivárně jsem vzala kyblík, odměrku a nasypala jednu odměrku drceného ječmene, jednu a půl granulí a půl otrub. Celé jsem to zalila teplou vodou a promíchala vařečkou.
„Ahoj Rav, super, že jsi zpátky,“ ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se, za mnou stál Seb a zubil se. Vyplázla jsem na něj jazyk.
„Neříkej, že jsem ti chyběla,“ zasmála jsem se. „Musím za Ikarem. Už se určitě nemůže dočkat snídaně.“
A měla jsem pravdu. Valášek už přešlapoval sem a tam a vyhlížel, kdy mu konečně někdo přinese krmení. Jakmile mě zahlédl, potřásl hřívou a hlasitě zaržál. Zřejmě zdravil svoje krmení Otevřela jsem box.
„No ahoj, chlapče. Ustup,“ přikázala jsem a pomohla si tlakem dlaně. Valášek ustoupil pěkně ke stěně a já se mohla dostat ke žlabu. Vysypala jsem mu do něj směs a nechala ho, ať se pěkně nají. Taky mám hlad jako vlak. Vrátila jsem do krmivárny vymýt kyblík a moje další cesta vedla do jídelny.
„Dobré ráno vespolek,“ pozdravila jsem vesele všechny, kdo už snídali. Moc lidí tu nebylo, teprve všichni dorazí.
„Sue,“ přichomýtla jsem se k tetičce. „Mám služby v jídelně, můžu ti dneska pomáhat s obědem?“
Tetička se na mě usmála. „Zakazovat ti to nebudu,“ mrkla lišácky. Usmála jsem se a odhopsala si nabrat snídani. Dneska mám hlad jako vlk. Teda – já mám pokaždý hlad jako vlk


VÝBĚH
Po snídani byl čas jít se pořádně obléknout. Minimálně si na mikinu navléct ještě bundu a na hlavu natáhnout čepici. Pak jsem seběhla do sedlovny, vzala jsem modrou ohlávku, vodítko a výběhovou termodeku. Ikaros půjde teď dopoledne do výběhu, abych se mohla v klidu postarat o box, a potom se uvidí. Mám v plánu ho vzít jen tak na jízdárnu pod sedlo, protože mi hrozně chybí ten pocit sedět v sedle. Navíc dva týdny se flákal a my musíme zamakat.
„Ahoj broučku,“ pozdravila jsem olizujícího se koníka. Pohladila jsem ho po krku, přehodila deku přes box a nasadila mu ohlávku. Uvázala jsem Ikara, přejela mu dlaní po boku a vzala termodeku. Přehodila jsem ji valáškovi přes hřbet, zapnula přezky a odvázala ho.
"Tak jdem," mlaskla jsem a vyvedla ho z boxu do uličky a pak na dvůr. Venku se do nás opřel studený vítr, zalitovala jsem, že jsem si zapomněla rukavice. Ikaros zvedl hlavu a zastříhal ušima. Cestou k výběhům pokukoval po okolí, napůl jsem čekala, kdy vystartuje. Naštěstí se nic nestalo a do výběhů jsme dorazili v pořádku. Pro dnešek jsem se rozhodla, že ho dám do menšího.
Zavedla jsem plaváka na pastvinu a odepnula mu vodítko. "Tak zmiz," zasmála jsem se. Nutno přiznat, že mi u toho trochu drkotaly zuby.

BOX

SLUŽBA

TRÉNINK
V jednu jsem si Ikara přivedla z výběhu. Byl trochu od sněhu, trochu víc - zřejmě se stihl vyválet v nadílce, která přes noc napadla. Zavedla jsem plaváka do boxu, uvázala ho a sundala z něj termodeku. Přehodila jsem ji přes box a vytáhla jsem tašku s čištěním. Dala jsem si s hřebelcováním Ikara záležet, však si to valášek zasloužil.
Když jsem měla hotovo, skočila jsem si pro cajky. Zabandážovat nožky, gelová podložka, podsedlovka, sedlo. Pak uzdečka a všechno pozapínat. Nasadila jsem si helmu, natáhla rukavice a uchopila otěže. Hala čeká. Jo, ještě bederku s sebou!

MYTÍ KOPYT

REGENERAČNÍ MASÁŽ
V boxe jsem Ikara odstrojila. Uvázala jsem si ho, nechala, ať se napije. Mezitím jsem si smotala slámu do víchu. Plavák se pustil do sena a spokojeně přežvykoval, zatímco jsem mu přejížděla po krku. Tiše jsem k němu promlouvala a vyprávěla mu, co se stalo nového. Miláček poslouchal, občas zastříhal ušima a jindy na mě otočil hlavu a zadíval se vědoucíma očima. Takových chvil souznění jsem zažila jen málo, ale s Ikarem se počet zvyšoval.
Masírovala jsem mu tělo v místech, kde přiléhal postroj i okolo a koník si péči vysloveně užíval. Promasírovala jsem mu i nohy, podrbkala na místech, kde měl bandáže.
"No joo," mumlala jsem, "mě by se to taky líbilo."
Na závěr jsem přes Ikču přehodila stájovku, aby neprochladnul a háčkem jsem mu vyškrábala z kopyt. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla kus mrkve.
"Tady máš, ty potvůrko," pohladila jsem ho mezi ušima láskyplně, zatímco mě jemnými pysky šimral na dlani.

SLUŽBA

PŘIROZENÁ KOMUNIKACE
Protože mi kupodivu zbyl čas, rozhodla jsem se, že s Ikarem zkusíme přirozenou komunikaci. Stejně jsem ji měla v osnovách, tak proč nezačít. Nemělo by to být zase tak těžké.
Vzala jsem si ze skřínky provazovou ohlávku, vodítko a šla za valáškem. Vyměnila jsem mu ohlávky a po chvilce uvažování jsem se rozhodla, že mu stájovku nechám. Vyváděla jsem ho zrovna ven, když jsme narazili na Seba.
"Nazdar," houkl na mě. Zvedla jsem ruku na pozdrav.
"Kam míříte?"
"Do kruhovky," kývla jsem hlavou k trenažeru. "Jdeme zkusit přirozenou komunikaci."
"Chceš pomoct?" nabídl se úlisně, s jasným záměrem vyprovokovat mě.
"Ne," vyplázla jsem jazyk. "Zvládneme to sami!"
Seb se zasmál a já taky neudržela klidnou tvář. Miluju tyhle naše rádoby vtipné konverzace.

VEČER
V sedm, když bylo vše hotovo, koně ve stájích, byl čas chystat krmení. Vzala jsem Ikarův kyblík, namíchala směs a přihodila mu jednu mrkev k dobru. Promíchala jsem směs s teplou vodou a už jsem si kráčela k boxu svého svěřence.
"Nazdar kámo," houkla jsem na něj. Ikaros stál u žlabu, dneska je asi ve slušně vychované náladě, a čekal. Vysypala jsem mu krmení do žlabu a nechala ho v klidu se nažrat.
Vymyla jsem kýbl a zaskočila na večeři. Kupodivu jsem ani neměla moc velký hlad, to bude asi tou svačinou, kterou jsem sice nestihla, ale Sue mi dodatečně namazala kus chleba s nutellou.

Na pokoji jsem byla jako první. Skočila jsem si pod sprchu a pak šupky dupky do postýlky ke knížce a hlavně zkouknout, jestli Tony napsal, jak slíbil. Napsal. Dost dvojsmyslnou zprávu a já si nemohla pomoct, ale přišlo mi to děsně roztomilý, jak se nenápadně snaží