nell a kometa: Ráno jsem se probudila a jen tak ze zvyku jsem vyhlédla z okna. Hm, škoda, zázrak se nekoná. Tak třeba příští rok. Ale bylo 24. prosince, což je jeden z nejhezčích dní v roce. Jako vždy jsem si ustlala a razila na snídani.
„Dobré vánoční jítro,“ pozdravila jsem s úsměvem holky
Odpovědí mi byl sbor hlasů.
Jak jsem tak nabírala do kbelíku papu pro Kometu, přemýšlela jsem, co bych dneska s ní mohla dělat. Zatěžovat jsem ji nějak nechtěla, když jsou ty Vánoce, ale něco přece. Vedle mě stála Lia, která právě odcházela.
„Lio!“ zavolala jsem na ní a pro jistotu jsem s kbelíkem poodešla. Otočíla se.
„Ahoj, nechtěla by sis dát procházku po areále?“ optala jsem se ji
„Jo, proč ne“ usmála se.
Domluvily jsme se kolem třetí, že se sejdeme před stájemi.
Tak, část programu by byla na dnešní den hotová. Zašla jsem s kbelíkem k boxu Komety. Ta už vykukovala zpoza boxu.
„No jo, dočkáš se,“ otevřela jsem box a tlakem jsem ji donutla, aby zacouvala. Když tak učinila, vysypala jsem ji do žlabu papání a nechala ji v klidu se nadlábnout. Já se šla nadlábnout také. Cestou ze snídaně jsem šla zpět ke Kometě.
Vzala jsem si čištění a pročesala ji.
„Tak, dneska se setkáš s Charakterem, tak ať se tě nelekne,“ seznámila jsem ji s plánem
Po vyčištění jsem ji dala ohlávku a šli jsme do kruhovky.

PK

VÝBEH

BOX

KOPYTA

PROCHÁZKA PO AREÁLU
Po té co jsme se vrátily jsem ji vyčistila a šla rovnou do peřin. Předtím jsem ještě odpověděla na přání od rodičů a příbuzných.