kitty+asie: Ráno jsem si opět přivstala, abych mohla dojít vranou nakrmit. Připravené jsem měla krmení už ze včera, takže jsem jen sundala kryt, vzala mrkvovku a šla k vrané do boxu. Jakmile mě viděla, jak si to k ní rázuju, začala přecházet u mříží boxu. "Dobré ráno." řekla jsem jí - ať přechází, dokud se chová slušně když jsem u ní. Samozřejmě ale, stačilo vlézt dovnitř a vraná se rozhodla na mě natlačit. "Hej!" houkla jsem hezky ostře a švihla mrkvovkou - ve vzduchu, ale hvízdla hezky a vraná zůstala stát jako přikovaná. "To je hodná." pohladila jsem jí a přešla ke žlabu. Dávala jsem jí tam krmení a zároveň si hlídala, aby se na mě necpala. Samozřejmě to zkoušela, takže jsem v půlce musela přestat a odkázat jí mimo svůj osobní prostor. Věděla jsem, že ví, co dělášpatně, že je to naprostý disrepekt a tak jakmile se na mě natlačila, stupňovala jsem tlak rovnou docela jasně, žádné cavyky. Jakmile ale ustoupila, sladce jsem prohodila "Ták je hodná" a otočila se zpátky ke žlabu. Když měla všechno krmení v něm, zůstala jsem u něj ještě o pár vteřin déle, než bylo nezbytně nutné. Vraná se pochopitelně pokusila na mě natlačit, ale metodou bloku si to rychle rozmyslela -a jakmile zůstala mimo můj osobní prostor, i když byla mrkvovka v klidu, tři vteřiny, bez náznaků, že se pokusí na mě zase přitlačit, odstoupila jsem a nechala jí se nažrat. Vymyla jsem kbelík, vyměnila jí vodu a odešla na snídani.

Po snídani jsem nechala vrané ještě klid, vždycky měla na žrádlo hodinu čas, než jsem jí zase otravovala - ale po té hodině jsem pro ní už došla se stájovkou, vodítkem a mrkvovkou. Koukala na mě, když jsem se blížila k boxu, já otevřela dveře, vklouzla dovnitř, a ona už by se cpala ven. "Ne!" houkla jsem hezky ostře a postavila se s agresivní řečí těla. Asie se zarazila - bylo znát, že jen zkouší, ale už začíná chápat že jsem to pořád stejná já, a když řeknu že něco dělat nebude, tak si na tom budu trvat. Pár vteřin jsem vytrvala v tom, že má zůstat mimo můj prostor, a pak jsem jí nadšeně přišla podrbat, pohladit, ať ví, že ano, tohle je správně. Nasadila jsem jí stájovku - pokusila se vymýšlet si něco ve smyslu "Mám hlavu hrozně moc vysoko," ale stačil kousek jablíčka, který jsem držela na přijatelné úrovni, dokud si nenechala ohlávku nasadit, a najednou to šlo Cvakla jsem jí na vazák, vzala mrkvovku, otevřela box a vedla jí chodbou ven.
Asie se pokusila trochu se na mě nacpat - ne tak okatě, ale během vycházení z boxu, kdy jsem zahýbala rovnou směr východ, zahýbala taky a šidila to tak moc, že se cpala ke mě. Nebylo to tedy bezprostředně na mě, ale osobní prostor narušen byl. V ten moment jsem proto okamžitě žádala zacouvání, tím se dostala mimo můj osobní prostor, a já zalezla do boxu a zkusila to znovu. Když se opět cpala moc ke mě, houkla jsem ostře "Ne!" nechala jí zacouvat, a zkusila to znovu. Opět s tím samým výsledkem - tentokrát jsem jí teda plácla přes plec mrkvovkou. Nijak prudce, ale aby to nebylo jen ťuknutí, trochu razantněji, ovšem ne bolestivě. Opět zacouvat a znovu. Tentokrát už to bylo lepší, houkla jsem "dobře," zastavila a po straně chodby, abychom nepřekážely, jí spokojeně drbala. "Tak pojď." houkla jsem na ní a vydala se kupředu. Spokojeně jsem zjistila, že se na mě tentokrát necpala, vyšly jsme před stáj a Paris, pobíhající ve výběhu, hřebčil jako blázen. Zastavila, zvedla hlavu a táhle a dlouze zaržála. "Hej!" houkla jsem na ní a mrkvovkou jí na lehké potukávání k prsům nechala zacouvat, pak ustoupit zádí a zase zacouvat, dokud se nesoustředila zase na mě. Když jsem teď vykročila a ona za mnou, spokojeně jsem jí pochválila. "Áno!" houkla jsem sladce, zastavila - ona taky, ale přešlápla ještě a mě přišlo, že už je moc blízko. Nechala jsem jí na mrkvovku zacouvat a teprve pak jí spokojeně podrbala. Dál jsem jí vedla do výběhu a vyžadovala, aby zůstala v klidu stát, než jí pustím. Zastavila jsem, vraná taky, ale už koukala po Sezamovi a Dekim, "na mě koukej." houkla jsem a dala jí pár vteřin na to, aby se mi začala trochu věnovat. A ona ne. No tak jsem jí nechala couvat a ustupovat zádí, na tyhle tlaky nezapomněla ani náhodou, a když se mi zase věnovala, vyžadovala jsem několik vteřin klidného stání a pozornosti směrem ke mě. Když se mi jí nedostalo, opět cvičení a zase vyžaduji. Když konečně, asi napočtvrté, zůstala stát a koukat na mě, spokojeně jsem jí pochválila, podrbala, odepnula vodítko a nechala jí vyklusat za ostatními. Tak už má dost energie, musíme začít makat trochu i fyzicky.

Odešla jsem ke stáji, uklidila věci a vydala se na kolej. Před obědem jsem se vracela zase zpátky - parelliho lano, mrkvovka a nějaké ty pamlsky po kapsách, kdyby náhodou. Šla jsem pro kobylku, ve výběhu už mě sledovala z dálky - začíná si zase zvykat Teda, doufám. Samozřejmě nepřišla, ale když jsem se k ní vydávala, už udělala jen dva tři kroky směrem pryč a pak zůstala bez prostestů stát. A to je taky pokrok. Cvakla jsem jí na vodítko, a vydala se směrem k bráně.

PROCHÁZKA

Po procházce jsem vranou nechala v uvazišti, došla si při čištění a vranou začala hřebelcovat. To tvrdší hřbílkem, prach kartáčem, který jsem projížděla gumovým hřbílkem a to pravidelně zbavovala prachu. Nemohla jsem se dočkat, až zase nastane to období, kdy na ní zase budu moct prostě vzít sprchu.
Bylo znát, že tohle Asie používala pořád, ustupovala jen na tlak mentální, orzlišovala, když jsem udělala krok směrem k zádi a snažikka se soustředit na to, ať ustoupí, a když jsem udělala krok k zádi a chtěla aby zůstala stát, abych jí mohla vyčistit. Stejně tak stála docela v klidu, jen se občas rozhlédla kolem, ale jelikož jsem pracovala rychle, nestihla nic moc provést. Bylo znát, že zadní nožky mi pořád dává jen nerada, ale na tom se zapracuje. Poté jsem jí odvedla do výběhu, ať si ještě užije, a sama se odebrala na oběd.

Po obědě jsem měla nějakou dobu pauzu - nechtěla jsem vranou otravovat každou chvíli, na druhou stranu jsem potřebovala jít ven tak, abychom se vrátily za světla. Proto jsem vyrazila ve tři hodiny. Zašla jsem pro parelku, lano, mrkvovku a tašku s pmalsky - a na stájovku, nechtěla jsem se vracet do stáje jen abych jí vyměnila ohlávku.

PK

Pro vranou jsem si došla k večeru, zase na zapískání nepřišla, ale otočila se směrem ode mě, neznačila krok, ale neodešla - úspěch, docela pokrok během jednoho dne Spokojeně jsem jí pochválila, cvakla na vodítko a vedla z výběhu. Měla jsem mrkvovku, takže když chtěla zase bránou projít ne úplně tak, jak bych si představovala (Rozuměj necpala se tam jako šílená, ale nelíbilo se jí že by mělafakt počkat až projdu já) tak jsem jí mohla opravit, párkrát to zopakovat - valaší už byli doma - a pak jí teprve odvést. Cestou do stáje spěchala, věděla, že se jde na krmení a tak jsem jí musela několikrát opravovat, zastavovat, nechat couvat, než jsme došly do boxu tak, jak bych si představovala.
Sundala jsem jí ohlávku, zavřela box a došla pro už připravené krmení. zase s hůlkou, a metodou bloku, trpělivostí přípaně ustoupením jsem vranou donutila opravdu si počkat, než jí pustím ke žlabu. Tentokrát jsem po nasypání žrádla stála u žlabu pět vteřin, po které jsem vyžadovala, aby vraná stála a necpala se na mě. Teprve když toto splnila, ustoupila jsem, nechala jí v klidu se nažrat, zavřela box a šla vypláchnout kbelík.

TÝDEN RESPEKTU - 2/4