kitty + asie: PÉČE K TÝDNU RESPEKTU
Procházela jsem bránou Floresty a začínala chápat, proč Stella tolik nadávala na dojíždění za svými koňmi - když je ještě měla v klubu. Podobně jsem si začínala připadat, když jsem na dva dny přijela a pak na dva dny zase hnala pryč a teď zase zpátky. A to sem ještě jezdím aspoň na celé dva dny, ne jen na odpoledne a večer zase pryč.
Vzduch už byl pořádně mrazivý, zachumlala jsem se do bundy a pozdravila holky, které šly akorát na snídani. Stihla jsem první autobus a tak jsem tu byla velmi brzy.
Věci jsem si odložila jen k Asiinému boxu - klisna už nervózně popocházela po boxe, čekala na žrádlo, a tak jsem vlezla do krmivárny a jaké bylo moje překvapení, když jsem objevila na jednom ze zakrytých kbelíků vzkaz. "Asie - ráno. PS: Dobré ráno kotě." Rty se mi zkřivily do lehkého úsměvu a já se rozhlédla - jen Sebastien tu připravoval jídlo volným koním. Vzkaz jsem přehnula, strčila do kapsy, sundala z kbelíku kryt a skočila do skříňky pro mrkvovku - bez ní jsem poslední dobou za Asií nechodila. Bylo mnohem snažší jí s prodlouženou rukou vysvětlit, kde je co špatně a co má dodržovat. Otevřela jsem dveře boxu a Asie už vycházela vstříc ke mě. Houpla jsem mrkvovkou - zbyvenou provázku - směrem k ní, rázně vykročila proti, a když jsem při dalším kroku, houpla o něco výrazněji, už klisnu deroucí se vpřed pleskla do prsou a vraná se zarazila a zůstala stát. "Tak je hodná." pochválila jsem jí v ten moment, a vraná snížila hlavu a přežvýkla - pochopila. Přesunula jsem se ke žlabu a přitom po očku sledovala Asiino chování. Když se ke mě moc cpala, opakovala jsem tlak hůlkou - nemusela jsem k ní být ani čelem, stačilo opřít si kbelík o žlab a jednou rukou mezi prsty jsem jí houpala směrem k ní. Když měla žrádlo ve žlabu, odsunula jsem kbelík na zem a zůstala u žlabu ještě pár vteřin - Asie se v ten moment chtěla přesunout směrem k němu, a já rozhoupala před sebou mrkvovku tentokrát ve vertikální poloze tak, aby vytvářela jakousi stěnu, přesněji řečeno zamezovala proniknutí do mého osobního prostoru. Když stála vraná mimo něj, tak se jí hůlka ani nedotkla, pokud by do něj ale chtěla proniknout, praští se o ní. Takový princip elektrického ohradníku. Asie se přese mě přecpat pochopitelně chtěla, tenhle postup ale znala, metodu bloku jsme používaly už dřív, a tak zůstala stát, hlava nahoře a sledovala mě. "Ták je hodná." houkla jsem spokojeně, hezky medovým hlasem, a vzala kbelík a vylezla z boxu.

Kbelík jsem vymyla, uklidila, věci si odnesla na kolej a vrátila se, abych si došla na snídani. Dala jsem si suchý rohlík, nějak mi začaly ty potvory chutnat, a po dvou letech na croissantech se i ty člověku přece jen přejí Seděla jsem u stolu sama, zády do prostoru, když jsem ucítila ve vlasech lehký polibek, následovaný trochu přiospalým "Dobrou chuť." "Ahoj!" vstala jsem, nadšená že ho vidím, abych ho mohla obejmout a přivítat se s ním. Po pár polibcích, během kterých jsem byla šťastná, že tu teď nikdo není, aby komentoval, jsme si sedli k jídlu a začali povídat. "Děkuji za výpomoc." ukázala jsem mu vzkaz skrytý v kapse a Connor se jen letmo usmál. "Napadlo mě, že bych ti to mohl připravit předem, ať už to máš zchlazené a nemusíš čekat. Jak ti dopadla fyzika?" Poslední večer posledního pobytu na Florestě mi Connor vysvětloval principy motorů. "Nakonec to byla jen šestá otázka, takže super. Jsem na to docela zvědavá. Ale štve mě s tím vyškrtáváním otázek, vždycky vyškrtnu něco, co mám ve výsledku dobře." "To zní jako ty." ušklíbnul se Connor a schytal kopanec do lýtka. "Jak to vypadá s Asií? Pořád jí budeš brát jen courat?" "Možná už si zkusíme něco málo i zapracovat jako zapracovat, ale pořád venku, ne někde.. někde. Pořád chci aby to brala příjemně." Connor pokýval hlavou a zakousnul se do obloženého chlebu.

Po snídani, kde se objevily nakonec i holky, jsem došla na pokoj a převlékla se do něčeho pohodlnějšího a teplejšího. Pak jsem si došla do boxu pro Asii - vzala jsem stájovku, mrkvovku a vodítko a otevřela box. Měla hodinu na to, v klidu se nažrat, to by jí mělo stačit Teď z ní bude ekologická sekačka.
Vlezla jsem do boxu, stoupla si na evou stranu od ní a nasazovala ohlávku. Bylo znát, jak se ven těší, nerada byla v boxe déle, než bylo nutné. Strčila hlavu do ohlávky, počkala, až jí zapnu, ale byla u toho hdoěn roztěkaná a v momentě, kdy jsem vykročila kupředu, se cpala přede mě. Stejně jako minulý týden, i tentokrát jsme si to hezky vyříkaly, využily jsme přitom toho, že jsou chodby tak široké a tak koně kolem nás mohli v klidu procházet. Ještě párkrát si něco cestou zkusila, ale pořešily jsme to a zanedlouho už si mohla v klidu lítat ve výběhu.

Na procházku jsem se rozhodla vzít jí ještě před obědem. Možná jí pak večer vezmu ještě jednou, uvidíme. Vzala jsem každopádně provazovku, do malé tašky na rameno strčila telefon, rukavice a udělala si místo na stájovku, a vyrazila s vodítkem k výběhům.

PROCHÁZKA

VKLÁDÁ IZZY