raven+ikaros: „Kdo?!“ zahuhlala jsem do polštáře a rukou šmátrala po zvonícím telefonu. Na displeji svítilo jméno, nedokázala jsem na něj zaostřit, ale vzhledem k tomu, že z fotky se na mě zubil modrooký blonďák, poznala jsem, o koho jde.
„Ryane, jestli nejde o život, zabiju tě,“ zavrčela jsem do telefonu v polospánku.
„Tady je sice Tony, ale to je jedno,“ ozval se veselý hlas. „Volám z Ryanova mobilu.“
„Anthony. Uškrtím tě, až tě potkám,“ pokračovala jsem dál ve svém příjemném a velmi přátelském tónu.
„Och, to bude brzy. Chtěl jsem ti oznámit, že přijedem na ten tvůj slavný lov. Doufám, že aspoň ulovíš něco k večeři,“ smál se Tony do telefonu.
„Ty jsi zase vtipnej,“ protočila jsem oči. „Kolik je vůbec hodin?“
„Asi tři ráno,“ odpověděl mi s nechutnou energií.
„TŘI RÁNO?!“ Tony měl jediný štěstí, že mi hovor típnul dřív, než jsem se stačila nadechnout a začít na něj ječet. Já je tak nesnáším.

Budík mi zazvonil o čtyři hodiny později. Stejně mi trvalo dvacet minut, než jsem se vyhrabala z postele, a dalších dvacet, než jsem dorazila do krmivárny a přichystala krmení. Došla jsem k Ikarově boxu, valášek už čekal. Otevřela jsem box, Ikaros čekal u žlabu. Zazívala jsem, vysypala mu krmení do žlabu a přejela mu rukou po krku. Skočila jsem po sobě vymýt vědro a odploužila jsem se do jídelny.
„Vypadáš jak když tě přejel vlak,“ zasmála se Jennifer, když jsem si sedala naproti ní s hrnkem kafe.
„Volal mi kamarád. V TŘI ráno,“ odpověděla jsem s důrazem na číslovku a zatvářila se děsně ublíženě. Jennifer se zasmála. „A co chtěl?“
„Sdělit mi, že přijedou na hon,“ zamračila jsem se na hrnek ve svých dlaních. „Nemohl poslat esemesku.“

Po snídani jsem se vrátila do stájí. Ikaros už měl žlab prázdný, brnkla jsem do mříží jeho boxu, pohladila ho dvěma prsty a zamířila do sedlovny pro ohlávku, vodítko a výběhovou deku.
Nasadila jsem Ikarkovi ohlávku, připnula k ní vodítko a uvázala ho. Sundala jsem mu stájovou deku, složila ji a přehodila přes box. Položila jsem mu na záda deku do výběhu, zapnula ji a odvázala vodítko.
Venku bylo kupodivu docela teplo. Svítilo sluníčko, vypadalo to jako na jaře. Popleskala jsem Ikara po krku, cestou jsme totiž zkoumali každý keřík, který jsme potkali. Ikara hrozně fascinovali vrabčáci a stíny. Pustila jsem ho do velkého výběhu k ostatním koním, než jsem ho ale nechala odpočívat, sundala jsem mu ještě ohlávku.

BOX

PRANÍ

V jednu jsem si doběhla pro Ikara do výběhu a zavedla ho do boxu. Donesla jsem mu seno, sundala výběhovou deku a pořádně ho vyhřebelcovala. Hlavně místa, kde nebyl ostříhaný, protože byl hrozně zaprášený
Ikča spokojeně chroupal a nechal se čistit. Vybrala jsem mu z kopyt, měl našlapaný blátíčko a kobylince. Mňamka.

V půl třetí jsem zlatíčko zase odvedla do výběhu, zůstane až do zavíračky. A já mám dneska čas a klid studovat Musím se naučit spoustu věcí na zápočty do školy, dělám dálkově vysokou. A taky jsem měla čas objednat dárky na Vánoce. Už se to blíží.

MYTÍ KOPYT
V sedm večer mi bylo i přes tmu jasné, že Ikaros někde ztratil kopyta. Téměř až po kolena byl umazaný od bláta.
"Ty jsi prasátko," lamentovala jsem, když jsem mu nasazovala ohlávku. Cestou z výběhu jsme se teda zastavili v mycím boxe, kde jsem mu kopyta ostříkala. Protože měl na nohách docela slušnou vrstvu, strávili jsme v mycáku asi deset minut. Musela jsem si dokonce pomoct rukama a bláto mu odloupat

V boxe jsem Ikara pustila z vodítka, stejně se vrhnul k senu, a zavřela jsem za sebou dveře. Sundala jsem mu výběhovou deku, přejela ho kartáčem a přehodila přes něj stájovku. Vybrala jsem mu z kopyt, popleskala ho po krku a vyrazila chystat krmení.

(OMLOUVÁM SE ZA DÉLKU, MUSÍM SE UČIT NA ZÁPOČET)