kitty+asie: Stála jsem před bránou akademie a připomínalo mi to až nepříjemně přesně ten pocit před dvěma lety, kdy jsem na FLorestu nastupovala. V ruce taška a svírající se žaludek. Už je to chvíle co jsem tu byla naposledy.
Byla jsem šťastná, že mi vedení akademie vyhovělo v jistém individuálním studijním plánu, jak by se to dalo nazvat - dost se toho v mém životě změnilo. Především mojí milovanou malou Abigail adoptovali Stelliní rodiče. A jak jsem trávila s nimi po adopci hodně času, aby si Abi zvykla, sledovala jsem Stellu, připravující se na maturitní ročník a uvědomovala si, že školní vzdělávání v tom všeobecném smyslu slova mi přece jenom chybí. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, že nastoupím do posledního ročníku gymnázia, kde studovala i Stella - koneckonců střední školu studuji na Florestě, takže s přijetím po splnění srovnávacích zkoušek nebyl problém - a na jaře půjdu k maturitě. A kdo ví, třeba mě po ní čeká i vysoká škola.
Nicméně dohánění toho všeho šlo jen ztuha a já se na prvních pár měsíců přestahovala ke Stelle, abych neměla problémy s dojížděním a víc času na učení. Teprve teď, po čtvrtletí, kdy se ukázalo že pomalu ostatní doháním, jsem se odhodlala navrátit se na Akademii. Pořád ne na plný úvazek a stále jen na pár dní v týdnu - ale přece. Chyběla mi nejen Asie, ale samozřejmě i všichni ostatní, ačkoliv s Blood jsme se párkrát sešly ve městě. Na druhou stranu jsem se bála, budu muset s Asií začínat takřka od nuly - kondičku jí víceméně udržoval Connor, v rámci mého individuálního plánu mě povoleno jí ve chvíli volna vzít na lonž nebo na nenáročnou vyjížďku - jen tak, aby jí úplně neopadlo svalstvo a trochu si měla kde vybít energii. Největší část naší práce byla postavená ale na vzájemném vztahu a po třech měsících kdy jsme se ani neviděly, to bude asi dost nezvyk. Z velké části proto mi divoce bušilo srdce, když jsem vcházela na nádvoří.
Všechno ze mě ovšem spadlo, jakmile jsem vstoupila do hlavní budovy. Jakoby byla hned všechno ve starých kolejích. Vlezla jsem do ředitelny, kde zrovna Lisa řešila cosi se Sue. I když tu Niora nebyla, pořád se tu řešila většina podstatných věcí. "Ahoj!" Přivítala mě tetička s otevřenou náručí, s Lusou jsme si jen podaly ruce a zanedlouho už jsem lezla na pokoj. Podle zvuků jsem usoudila, že Bloodye je zrovna v koupelně. Odhodila jsem věci na zem, převlékla se do rajtek a když karkulka vlezla dovnitř, už bylo dávno všechno, co jsem si prve odvezla, na svém místě. Takže bordel
Počáteční přivítání, jelikož jsme přece jen byly obě rády, že jsem tady, vystřídalo krátké info o tom, jak to teď na Akademii je. Načež mi bylo rovněž řečeno, že se dneska začne stříhat, takže bych si měla vranou pořádně vypucovat. "Jakoby měla přes zimu nějak makat." ušklíbla jsem se rozmrzele, ale už jsem se přioblíkala tak, abych za ní mohla vyrazit.

Vlezla jsem do sedlovny, vzala si ze skříňky vodítko a mrkvovku a rozešla se k výběhům. Asie byla v jiném, než do jakého jsem jí dávala já - ale přesto netrvalo dlouho jí najít. Koneckonců lehounce sněžilo, některé vločky ulpěly na zmrzlé zemi a to byl pro kobylku vždycky důvod k řádění.
Podlezla jsem hrazení, zahvízdala a vydala se směrem k ní. Stříhla ušima a otočila se na mě, ale přijít blíž jí asi ani nenapadlo. Žádný div. "Ahoj holka." prohodila jsem a směřovala si to k ní. Odfrkla, zatvářila se uraženě a vydala se směrem ode mě. Když jsem pokračovala v následování, naklusala, a nakonec i vyhodila a procválávala výběh. Ale já nehodlala ustoupit. Pořád jsem mířila za ní, nijak agresivně, jakoby nic, když se rozecválala jinam, otočila jsem se a pokračovala. Chvilku to trvalo než jí došlo, že jsem vážně tolik důsledná a že se nechce tolik utahat. Pořád se vydávala směrem ode mě, nakonec mě k sobě ale nechala i přijít. "Ahoj fešando." promluvila jsem na ní a začala jí hladit, drbat - na rukou rukavice, pochopitelně. Když jsem se přiblížila k její hlavě, stejně se otočila a poodešla opodál, takže chvilku trvalo, než se mi povedlo jí cvaknout ohlávku - ale nakonec se to povedlo i bez nějakých prudkých a zákeřných výpadů. "Hodná holka to je." podrbala jsem jí za ouškem, a protože mi začala prohmatávat kapsy a dost se na mě cpala, mrkvovkou jsem jí požádala o zacouvání. Nereagovala na gesto, ani na jemný dotyk, ale úplně jsem ten tlak taky vystupňpvat nemusela. "Tak je hodná." houkla jsem na ní a podrbala jí mrkvovkou na prsou. Zkusily jsem si podobně ustoupení zádí na obě strany, pak vykročit - ne po mém boku, to chvilku potrvá, ale aspoň mojí rychlostí. Pochopitelně se na mě cpala, jak měla ve zvyku, a tak jsem jí musela nechávat zacouvávat a zastavovat. Jednou, když se naštvala a v reakci na moje zastavení se kolem mě prohnala klusem a plecí mě sejmula, jsem zareagovala prudčeji, trhla vodítkem a okamžitě zaujala agresivní postoj - ale bez nějakého vzteku a tak podobně, Nemůžu jí vyčítat že zkouší, když mě přece jen neviděla.. vlastně čtvrt roku. Vraná okamžitě kulila oči, hlava nahoře, divila se jak to, že ze mě nemůže mít srandu. "To mi tě Connor hezky zkazil." zasmála jsem se tomu a spokojeně jí podrbala, když za chvilku šla mým tempem - za mnou, ale mým tempem. Chvilku jsme ještě ve výběhu cvičily rozejití a zastavení, pak couvání, i když zrychlím, zpomalím, nebo popoběhnu - což jí šlo, jak byla rozjařená, ale pak z toho zastavit, to už bylo horší. Potřebovala jsem si takhle stanovit hranice našeho vztahu hned na začátku po pauze - a docela se to dařilo, vraná se rozpomínala a ačkoliv jsme tím nějakou chvilku musely strávit, z výběhu už jsme šly tak, že dodržovala můj osobní prostor - nehlídala si ho tak pozorně jako dřív, ale dodržovala ho a to mi teď stačilo. Dovedla jsem jí do stáje, cvakla do uvaziště a spokojeně podrbala, byla jsem ráda, že jsem zase u ní. Rozhodla jsem se jí prohřebelcovat a dát ošmikat ještě před obědem - ten malý střih pro který jsem se rozhodla moc času nezabere. Donesla jsem si vybavení ze skříně - při pohledu na to všechno mě naplnil úžasný pocit, že jsem zase doma - a začala. Samozřejmě to ze začátku bylo hodně o respektu a vysvětlení Asii že jsem to vážně já a že jsem stejně důsledná a měla by mě respektovat stejně, jako předtím.
Nicméně jsem začala s tou tvrdou drátěnkou či jak se to jmenuje, sloužící k odstraňování těch hrubých nečistot. Za Asiina tancování a popocházení jsem jí s ní vydrbávala ty nejhorší, co měla např za předníma nohama v místě, kde se kůže krabatí, dokonce i mezi předníma nohama, trochu na krku u hřívy - vždycky jen trochu. ale bylo potřeba to vydrbat. Pak jsem vzala hřbílko a začala krouživými pohyby dostávat nečistoty z hlubin jejé srsti - a to doslova, začal z ní bejt pěknej medvídek, za dobu, co jsem tu nebyla. Na její černé srsti se objevovalo více a více písku, trochu bahna, zkrátka špína. Hříblko jsem pravidelně vyklepávala, a když byla celá zanesená vším možným, co měla u kořínků, vzala jsem měkký kartáč a začala tuto špínu smetávat z jejího těla na zem. U zadních partií s sebou občas nervózně zašila, tak jsem jí dala chvilku čas - přesto jsem ale musela pracovat hbitě, kvůli efektivitě. Samozřejmě jsem kartáč průběžně vydrbávala o gumovou rukavici - která moc efektu při čištění nepřinesla, tak jsem jí užívala takhle, na masáže máme lepší věci - a to tak, aby nečistoty rozvířené ve vzduchu dopadaly zpátky na Asii jen minimálně. Úplně tomu člověk nezabrání nikdy, pokud nechce odbíhat pokaždý na druhou stranu stáje. Jakmile jsem takhle odstranila ty hrubší, protože tohle prostě není na 100% spolehlivá metoda, vzala jsem opět hřbílko - umyté vlhkým hadříkem, abych jí nezaprasila čištěním - a opět kroužením dostávala nečistoty na povrch. Tentokrát už to byly ty menší, takže jsem nevlhčila hubku a zlehka stírala z vršku srsti vlhkou hubkou. Opravdu jen tak, aby se nachytaly a vlhkost se na její srst přenesla co nejméně. To jsem zopakovala na obou stranách, po všechn částech, a pak jí rukou přejela po srsti abych se přesvědčila, jestli je z nejhoršího venku. A byla. Ještě bylo potřeba pořádně přepucovat nožky - ty se stříhat nebudou, spíš kvůli mému vlastnímu pocitu - a pak jsem jí vzala hlavu. Trochu se cukala, nikdy neměla doteky na hlavě ráda, a tak jsem jí, když chviličku držela v klidu, odměnila tím, že jsem jí dala klid i já. Přesvědčila jsem se ještě jemňoučkou utěrkou na ruku, že chlupy v místě, kde bude střih, jsou čisťoučké, a pak jí cvakla vodítko a vedla jí před stáj. Tam už čekal Tom, jedna ze studentek - mě ještě neznámá tvář - zametala chlupy, které spadaly z jejího koně. Nazrzlo hnědé, takže těžko říct, který to byl - čištěním jsem se zaobírala moc na to abych sledovala, kdo prochází stájí.
"Ahoj Kitt!" houknul na mě Tom, potěšeně - a to ani nevím jestli o změnách v mojí docházce ví. "Ahojky." pozdravila jsem ho, rozesmátě, chyběl mi stejně jako ostatní, tím raději jsem byla, že je tady. "Tak co to bude?" "Jen irskej, tahle zima bude lenivá." odvětila jsem a podrbala Asii na krku. Byla nesvá, v tomhle počasí to tak mívala, ale po tý pauze to bylo umocněné. "Mamka říkala, že doděláváš střední školu." "Jojo. Na starý kolena" zazubila jsem se. Tom zatím vypnutým strojekm přejížděl Asii po spodní straně krku a zhruba tak do míst, kam bude střih zasahovat. "Hlavně klid zlato." promluvila jsem na kobylku a když Tom strojek zapnul a ona stříhla ouškama a jinak nic, bylo mi jasný že teď bude profík. Koneckonců už to znala. Tom jí začal pomalými tahy vyholovat menší části srsti, medvídkovitá srst dopadala na zem v chuchvalcích a Asie jen povolila krk a stála. Trenér si pomáhal rukou, když vyholoval části kolem předních nohou, kde se snadno skřípne kůže, a já jí jen spokojeně sledovala a v hlavě si začínala rozvíjet plán na to, jak bude teď vypadat naše práce. Věděla jsem, že chci začít obnovováním vzájemného vztahu - možná chvilku potrvá, než na ní zase sednu. Prozatím můžeme udržovat kondičku prací ve volnosti, ta jí koneckonců bavila vždycky. Jen budeme muset nějak rozumně absolvovat hon - což bude legrace Díkybohu za Connorovo přispění.
Začali jsme si s Tomem povídat, on vykládal o koních, co má u sebe - s jedním prý uvažuje o návratu na závody, velká naděje, jistojistě budoucí hvězda a vzbuzuje v něm chuť dobývat obdelníky v jeho sedle. "Třeba se na nějakých závodech potkáme." mrknul na mě, zatímco se krčil na zemi, aby viděl Asii na břicho. "Řeknu ti, stříhat břicho Parise je teda mnohem pohodlnější." houknul na mě, hlas zformovaný nezvyklou polohou krku, jak se snažil vidět dobře. "Ale tohle budeš mít taky za chvilku hotový. Moc práce ti nedáme." odpověděla jsem mu a zachumlala se do bund,y když se kolem prohnal studený větřík. "To máš pravdu." pokýval hlavou, když už se narovnal, a vypnul strojek. Už se nadechoval, ale skočila jsem mu do řeči. "Do boxu, nechat v teple, kartáčem smést volné chlupy a vrátit se zamést to tu. Jasně. Deka je na ní asi zbytečná ne?" "Koukám že pusa ti jede pořád stejně." uchehctnul se. "jojo, deka je zbytečná. Ale tak tu hodinu jí nech uvnitř." "To si akorát dáme oběd. Obě dvě. Viď zlato?" houkla jsem na kobylku, která se vydala za mnou zpátky do stájí. Šla svižněji, musela jsem jí mnheom častěji zastavovat a opravovat, než jsem byla zvyklá - ale to se spraví. Časem. Teď je hlavním klíčem trávit spolu dost času - ovšem ne všechen prací, takže jí dneska vezmu na procházku na ruce. Jen tak se projít, u toho zopakujem nějaký základy a ono se to časem nějak vyvrbí. Zavřela jsem jí do boxu, sundala ohlávku a pověsila jí na věšák v uvazišti, kde jsme ještě měly věci z čištění - hned to dojdu uklidit, nejprve jsem ale popadla koště a skočila zamést chlupy z nádvoří. Naházela jsem je na hnoják a vrátila se k vrané. Měkkým kartáčem jsem poshazovala oholené chlupy, které na ní ulpěly, a sledovala nezvykle malý střih v její jinak husťoučké srsti. Pak jsem uklidila čištění, ohlávku, vodítko a než jsem odešla na oběd, doplnila Asii seno v boxe.

Na obědě jsem se zhruba seznámila s některými novými tváýřemi - a některými staronovými, dobře známými. Karin se rozhodla vrátit, a já byla ráda, že se vrátila k Vanilce - nějak jsemsi jí u jiného koně prostě nedovedla představit Po obědě jsem se vydala za vranou - ještě jsem jí nechávala klid, i já potřebovala trochu trávit, ale vzala jsem si knihu - povinná četba, pochopitelně, a seděla u ní v boxe a četla. Asie užvýkávala seno, nejprve mě podezřívavě sledovala ušiskama, ale po chvilce se uklidnila. Netrvalo dlouho a začala zkoumat okolí, drkat mi do knížky, volat koně, kteří šli z polední pauzy na pastvu. "Klídek zlato." promluvila jsem na ní a odložila knihu - do tašky na boxe, kde se jí nic nestane - a vzala ohlávku, dlouhé vodítko a mrkvovku.

Procházka

I cestou zpátky jsem musela fešandu párkrát umravňovat, nicméně časový limit jsme stihly a já jí rovnou odvedla do výběhu. Dekovaná být nemusí, medvídek je dostatečný, tak proč ne. Já si pak dřepla do šatny, nalila si horký čaj a chvilku rozmrzávala - konečky prstů to odnesly, budu si muset pořídit teplejší rukavice, ty loňské už mají víc děr než látky Jakmile jsem se ale ohřála, šla jsem do práce - bylo potřeba vykydat Asii box, a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, tak i tahle činnost mi chyběla.

BOX