raven+ikaros: Omlouvám se, že vkládám tak brzy, večer bych to pro změnu nestihla.


Probudila jsem, ještě než zazvonil budík. Obvykle nesnáším vstávání, ale dneska jsem se vyhrabala z postele poměrně rychle. Kdo by to řekl, že už je úterý. Včera v jídelně jsme se se Susan domluvily, že dneska začneme s tréninkem. Jsem na sebe vážně moc zvědavá, i když si myslím, že se učím docela rychle. Teda, učím se rychle na vysoký, jenže tohle není škola jako škola, že. Donutila jsem se projít si ranní hygienou a obléknout se. Jakmile jsem byla oblečená, hodila jsem na sebe zimní bundu, natáhla boty a vyběhla jsem z pokoje.
I přes příšerné kručení v žaludku má první cesta vedla do stájí. Ikaros už nedočkavě čekal na své ranní krmení, nechtěla jsem zdržovat, a proto jsem zamířila rovnou do krmivárny. Půjčila jsem si erární kyblík, zatím jsem se nebyla schopná rozhodnout, jakou barvu bude mít ten náš soukromý. Abych nepopletla dávku, pro jistotu jsem se podívala na nástěnku.
„Jedna odměrka drceného ječmene, jeden a půl odměrky směsi s granulemi a dvě odměrky otrub,“ mumlala jsem si pro sebe a sypala všechno do kyblíku. Potom jsem směs zalila teplou vodou, vzala vařečku a všechno pořádně promíchala. Prstem jsem zkusila teplotu, přece to Ikarovi neponesu horké, že.
Ještě než jsem otevřela box, Ikaros stál u žlabu a netrpělivě přešlapoval.
„Ahoj fešáku,“ usmála jsem se na něj a přešla ke žlabu. Plavák mě nechal, abych mu krmení vysypala do žlabu. Rychle jsem poodstoupila a nechala ho, ať se nasnídá. Kručení v žaludku mě přimělo zavřít box, rychle vymýt kyblík, nechat ho vykapat a vydat se do jídelny.
Jsem hrozná kyselina. Nabrala jsem si cereálie, k tomu ještě chleba a šunku. Nechápu jak to, že ze mě ještě není koule. U snídaně jsem přemýšlela, co že mě vlastně dneska čeká. Teď dopoledne bude Ikaros ve výběhu, mě čeká vyházení jeho boxu. Mohla bych se ještě kouknout na nějaký knížky, než půjdem ve tři na trénink. Potom půjdu splnit službu, uvidím, jestli budou mít koníci čistý kopyta a půjdu mýt chodbu, nebo jestli je osprchuju. Jop, ale teď bych se měla zvednout.
VÝBĚH
Cestou z jídelny jsem se zastavila v sedlovně. Otevřela jsem svojí skříňku, vytáhla jsem Ikarovu modrou ohlávku a vodítko. Vodítko už bylo přicvaknuté k dolnímu kroužku, nechala jsem ho tam, skřínku zavřela a vydala se zpět do stájí.
Ikaros už žvýkal zbytky sena. Polohlasně jsem vyslovila jeho jméno, aby věděl, že půjdu k němu a volnou rukou jsem uvolnila petlici. Otevřela jsem dveře boxu jen tak, abych mohla v klidu projít do boxu a zase jsem je za sebou přivřela. Natáhla jsem k Ikarovi ruku, nechal se pohladit, a přistoupila jsem blíž. Položila jsem mu vodítko na krk, stoupla si zády k jeho hřbetu tak, aby jeho hlava byla nad mým pravým ramenem. V pravé ruce jsem držela ohlávku, levou jsem mu opatrně pomohla do ohlávky a potom jsem ji natáhla přes uši. Ještě zacvaknout karabinu a je to. Chytla jsem vodítko, otevřela dveře boxu úplně a zamlaskala jsem spolu s jemným tahem za vodítko. Ikaros vykročil z boxu, podkovy zazvonily v uličce. Už jsem se zmínila, že miluju cinkání podkov a dunění kopyt? Ne? Jsem ulítlá.
Cestou ze stájí jsme nikoho nepotkali. Rozhodla jsem se, že Ikara pustím do velkého půlkruháče. Pár koní už bylo ve výběhu, když jsme k němu dorazili. Většinu jsem zdárně nepoznala, mám pocit, že budu mít problém poznat svého koně, natož cizí. Otevřela jsem vrata výběhu, Ikaros najednou zpozorněl, evidentně měl spoustu energie. Vešla jsem s ním do výběhu, zastavila ho a odepnula vodítko. Ohlávku jsem mu pro jistotu nechala, ustoupila jsem o krok dozadu a plavák vyrazil. Opustila jsem pastvinu, zavřela za sebou a až potom jsem si dovolila opřít se o břevno a sledovat, jak spolu s ostatními koňmi cválá jako o život.
BOX
TRÉNINK
Ve dvě odpoledne jsem se stavila v sedlovně pro vodítko a vydala jsem se směrem k výběhům. Venku byla pěkná zima, sníh zatím nepadal a ani bláto nebylo. Jenom studený vítr fičel snad všude, zachumlala jsem se do šály ještě víc a natáhla si čepici přes uši.
Prolezla jsem mezi břevny půlkruháče a vydala se dál do výběhu. Koně se samozřejmě pásli v závětří. To mi připomíná, že musím Ikarovi opatřit výběhovou deku a bederku.
„Ikare!“ zavolala jsem jméno svého svěřeného koně. Tmavý plavák pasoucí se na okraji stáda zvedl hlavu a rozhlédl se.
„Ikare, pojď ke mně,“ promluvila jsem na něj už o něco tišeji a vydala se mu naproti. Ikaros ke mně nepřišel sám, na to ještě nejsme dost velcí kamarádi, ale nechal se v klidu chytit a bez problémů se vydal za mnou pryč od ostatních.
Vyvedla jsem ho z výběhu, zavřela za námi vrata a ujistila se, že jsou opravdu zavřená a že koně nemají šanci je otevřít. Zdálo se mi, že i Ikaros se těší do tepla stájí, protože jsme oba šli rychlým a energickým krokem.
Ve stájích nebyla velká zima. Dovedla jsem valáška k jeho boxu a uvázala ho v uličce, abych k němu měla lepší přístup. Přinesla jsem si ze sedlovny tašku s čištěním, sedlo, uzdečku a bandáže. Nejprve jsem vyndala gumové hřbílko, přiložila ho plavákovi ke krku a začala čistit krouživými pohyby. Hřbílkem z něj dostanu ten nejhorší prach a uvolněné chlupy, ale jak mu zhoustla srst, musím jej po každých několika tazích vyklepat. Tvrdým kartáčem očistím nohy od prachu a chlupů, potom vyměním tvrdý za měkký. Do druhé ruky vezmu stájovou utěrku a budu střídat tah kartáčem a utěrkou, aby se valášek pěkně leskl. Měkkým kartáčem mu taky očistím hlavu, má na ní zbytky krmení.
„Ty jsi malý prasátko, viď?“ prohodím směrem ke koni. Jen si odfrkne, ale drží dál. Pochvalně ho popleskám po krku, vezmu hřeben a pročísnu mu hřívu a ocas. Nemá žíně nijak extrémně zacuchané ani v nich nemá nic moc zapleteného, jen pár stébel slámy.
Jako poslední škrábu kopyta. Už mě nepřekvapuje, že Ika zvedá zadní nohy výš, než ostatní koně. Tedy, alespoň to říkala Sue, když mě učila čistit kopyta na příjmačkách. Vzala jsem do ruky kopytní háček, druhou rukou jsem sjela Ikarovi po noze až ke spěnce, kterou jsem uchopila a zavelela: „Nohu!“ Jakmile nožku zvednul, podepřela jsem si ji a pořádně vyškrábala nášlapy. Je pravda, že ty zadní nohy mě trochu zarazily, měla jsem i strach, jestli mě třeba nekopne nebo něco, ale všechno jsme zvládli bez úrazů. Znovu jsem valáška pochválila a uklidila jsem si čištění zpět do tašky.
Přišla horší chvíle – sedlání. Rozhodla jsem se jako první potrápit s vázáním bandáží. Už jsem viděla, jak se zamotám do bandáží já, se svojí šikovností. Nakonec se mi podařilo zabandážovat Ikarovi nožky správně. Chci slyšet potlesk
Na hřbet jsem mu položila podsedlovou dečku s logem akademie, na ní sedlo a oboje jsem sesunula kousek níž, aby vše správně sedělo. Obešla jsem valáška, spustila podbřišník, znovu se vrátila na správnou stranu a zapnula jsem podbřišník na první dírku. Prozatím postačující. Na krk jsem mu položila otěže, sundala jsem ohlávku a nabídla mu udidlo. Přijal ho bez problému, natáhla jsem uzdečku, nátylník opatrně přes uši. Srovnala jsem mu čupřinu na čelenku, zapnula jsem nánosník a podhrdélník. Ze země jsem zvedla svou helmu a mohli jsme vyrazit. Znovu jsem přehodila Ikarovi otěže přes hlavu, chytila je oběma rukama a mlaskla jsem.
PO TRÉNINKU – KOPYTA
Z haly jsme vyšli společně se Sue. Trenérka s námi došla až k valáškově boxu, nechala mě ho uvázat a udílela mi rady. Za hovoru jsem koně odstrojila, nasadila mu ohlávku a sundala bandáže.
„Skoč mu ještě osprchovat kopyta, Raven,“ poradila mi Susan. „Po každé jízdě je dobré z něj smýt písek. A samozřejmě pokud jde z výběhu a má na kopytech bláto.“
Přikývla jsem, zatáhla za vodítko a dovedla Ikara k mycímu boxu. Držela jsem vodítko v jedné ruce, druhou jsem pustila kohoutek a vzala hadici. Voda tepla příjemně vlažná. Nasměrovala jsem proud na Ikarova kopyta, postupně jsem mu ostříkala všechny čtyři a pak jsem zvedla proud po karpy a hlezna.
Vypnula jsem vodu, odložila hadici tak, aby na ni nikdo nešlápl ani nezakopl a zamlaskala jsem na koně. Vyšli jsme z mycího boxu a zamířili rovnou do boxu. Uvázala jsem si Ikara v boxe a ještě jsem ho po tréninku přejela kartáčem. Samozřejmě jsem mu znovu vyškrábala kopyta. Protože v noci už bývá dost velká zima, shodly jsme se s Susan, že můžu dát Ikarovi na noc stájovou deku. Jenže netuším, jak se taková deka dává, takže se pečlivě řídím Sueninými pokyny. Trenérka po mě moji práci ještě zkontroluje, trochu ji poupraví.
Protože se už nikam dneska nechystáme, můžu mu sundat ohlávku. Odnesu ji spolu s čištěním a cajkami do sedlovny do skříňky.
SLUŽBA
VEČER
Už je čas na večeři, jak mi opět hlásí můj nenažraný žaludek. Ještě než se vydám nakrmit sebe, musím se postarat ještě o Ikara. Zamířím si do krmivárny, vezmu kyblík a znovu se podívám na nástěnku, kolik krmení že vlastně chystám.
„Ahoj,“ pozdraví mě nově příchozí s úsměvem. „Ty jezdíš Ikara, viď? Jak se jmenuješ?“
„Ahoj,“ vzhlédnu od kbelíku. „Jojo, Ikara. Já jsem Raven, a ty?“ oplatím jí úsměv a nabídnu ruku.
„Jennifer,“ potřese si se mnou. „Já mám Galaxii. Ona je velký kápo,“ zasměje se.
Za společného hovoru připravíme krmení a vydáme se k boxům našich svěřenců. Galaxie má ale box dřív, takže se s Jennifer rozloučím a pokračuji sama. Ikaros opět vzorně stojí u žlabu a čeká. Otevřu box, nezdržuju a vysypu mu krmení do žlabu.
„Dobrou chuť, neřáde,“ popřeju mu a zavřu box. Skočím vymýt kyblík a uklidit ho, kam patří. A hurá na večeři!


Vzhledem k tomu, že mám opět hlad jako vlk, ještě si přidám. Pak se můžu spokojeně odvalit na pokoj a padnout do peřin.