karin a vanilka: POVINNÁ PÉČE - LEVEL 1 - 2/3
Dnešní ráno bylo opravdu chmurné a zakaboněné. Mraky se hnaly po obloze a vítr fučel každou skulinkou, až se ozývala meluzína. Naštěstí pro nás studentky měla ubikace zateplená okna i zdi. „To abych se pořádně oblékla.“ Rozhodla jsem, že si dám sprchu. Byla jsem trochu zpocená a nedělalo mi to dobrý pocit. Rovnou jsem si i omyla vlasy. S omotaným turbanem kolem hlavy, jsem se oblékla do teplého svetru, rajtek a teplých ponožek. Přes svetr jsem si plánovala vzít i softčelku. Na tu byl ale ještě čas. Vrátila jsem se do koupelny a zapnula fén na vlasy. Už normálně jsem měla blonďatý objem, ale co mi způsobil fén, bylo obří. Rozhodla jsem se tedy pro dlouhý cop. Zapletla jsem si vlasy, upevnila pinetkami a zavázala gumičkou. Akorát když mě přepadla Blood. „Jdeš?“ zeptala se mě. S úsměvem jsem popadla čepici a bundu. Zamknula jsem svůj pokoj a uháněla k botníku. Vklouzla jsem do jezdeckých bot a cupitala s Blood do stájí. Vítr se do nás opíral, až jsme si tiskly bundy víc ke krku. „Dneska je tedy pěkné počasí. To bude legrace jezdit.“ Podotkla červenovláska a každou chvilku si odhrnula vlasy z čela. Výhoda čepice Vklouzly jsme do stájí kde bylo o poznání tepleji. Jason a kluci už pilně pracovali. Vešly jsme s Blood do skladu. Popadla jsem kbelík, namíchala krmení a zkontrolovala si, že je správné podle nástěnky. „Dobře si to pamatuju.“ Pochválila jsem se. Vanilka už čekala a vyhlížela přes dvířka. „Ahoj krásko, jak se máš?“ pohladila jsem jí po čumáku a otevřela box. Ryzka funěla a snažila se hlavou dosáhnout na kbelík. „Ustup si.“ Jemně jsem jí tlakem na plece ustoupila a došla až ke žlabu. Jakmile měla ryzka volný prostor, vrhla se na krmení. Zakroutila jsem hlavou a kbelík opláchla a uložila. Taky už mi kručelo v břiše. Vycupitala jsem nahoru. Do nosu mě udeřila vůně sladkých palačinek. Páni. Nemohla jsem vůbec odolat. U pultu jsem si vzala jeden z talířků a vydala se k pití. Tam jsem si namíchala horkou čokoládu a usedla k nejbližšímu stolu. Nikdo v jídelně zatím nebyl, což mě překvapilo. No netrvalo dlouho a už se objevila Nell s Jenifer. Pozdravila jsem je a popřála jim dobrou chuť. Čokoláda i palačinky chutnaly skvěle. Dohltala jsem poslední kus. Teda ještě bych si dala. Poklepala jsem na pult a zeptala se tetičky Sue jestli ještě nějaké nemá. „A chceš s džemem nebo nutelou?“ „Nutelou!“ vyhrkla jsem nenažraně Sue mi nandala ještě jednu palačinku a než jsem dosedla už u mě kempila Blood. „Tak my jsme nenažraní?“ Spokojeně jsem pomlaskávala nad palačinkou a nechala kamarádčinu poznámku bez odezvy. Povídaly jsme si o Dekim a Vanilce a plánovaly vyjížďku. Pokud se mi podaří se dostat dál. Po jídle jsem se s červenovláskou rozloučila a zamířila do stájí. Vanilka se v boxe možná trošku nudila. Někteří z koní už byli venku a tak jsem skočila do sedlovny, vytáhla deku, háček a ohlávku s vodítkem. Vrátila jsem se zpět. Ryzka pila z napáječky a dělalo to takový ten cukavý zvuk. Usmála jsem se. Počkám, až dopije, ať jí neruším. Pak jsem k ní vklouzla. Vanilka nastražila uši a vypustila vzduch z nozder. „Půjdeme ven, děvče?“ Pohladila jsme jí po krku, nasadila ohlávku a přes hřbet přehodila deku. Venku skučel ostrý vítr a Vanilka byla čerstvě ostříhaná. Uvázala jsem si klisnu boxu a vrhl se na nožky. Postupně jsem vyčistila jednu nohu za druhou, ze střelky odstranila špínu z boxu. Jakmile byly kopyta čisté, zasunula jsem si háček do kapsy a odvázala Vanilku. Ryzka byla nadšená, že jde ven. I když venku foukalo, spěchala mírně dopředu. Trošku jsem si jí zpomalila. I na Vanilku doléhal vítr. Byla obezřetná a mírně nesvá. Povídala jsem jí jakousi pohádku a odvedla jí až k výběhu bez problému. U branky stála Galaxie. „Ustup nám holka.“ Gal opravdu o několik kroků couvla a jakmile jsem odvázala Vanilku, vystřelily obě jako blesk. Vítr ohýbal koruny stromů skoro až k zemi. Obě klisny lítaly po výběhu jako splašené. Zavřela jsem pečlivě branku a vydala se do stájí.
VÝBĚH
BOX
Znovu jsem zamířila do jídelny za Sue. Jelikož bylo už po poledni, kručelo mi v břiše a měla jsem hlad. Vítr bohužel nepolevil a tak dál fučelo a dokonce i mrholilo. Trošku mi to pokazilo náladu, ale jen do chvíle, než mi do nosu udeřila vůně jídla. Co bylo dobrého? Vonělo to skvěle jen co je pravda. Vzala jsem si talíř z pultu a dala se do té bašty. Až v půlce hodování jsem si uvědomila, že nemám pití. Čaj byl mojí jasnou volbou. Voněl po ananasu a dokonce tak i chutnal. Usrkávala jsem v průběhu jídla a ještě dlouze po té co jsem dojedla. V jídelně jsem si znovu poseděla nejdéle a opět Sue poprosila o další trénink. „Zase kolem třetí hodiny?“ Usmála jsem se na ní a zamířila ke kolejím. Na kolejích jsem ale nebyla moc dlouho. Tak akorát se převléknout a jít se chystat. Zalezla jsem do stájí, kde bylo příjemněji než venku. V sedlovně jsem našla vše potřebné a dojela se skříňkou k boxu. To samé jsem udělala i s boxem na čištění. Všechno potřebné jsem měla u boxu. Popadla jsem modré vodítko a vyrazila pro Vanilku. Už z dálky jsem ji viděla, jak se pase u napajedla. „Vanilko!“ Ryzka zvedla hlavu a ohlédla se. Zkusila jsem zavolat znovu ale nevydala se za mnou. Chce to svůj čas. Prolezla jsem ohradu a přišla až k ní. Zafuněla mi do rukou, jestli náhodou nemám nějakou dobrotu. „Bohužel děvče.“ Přicvakla jsem vodítko a s mlasknutím za něj jemně zatáhla. Vanilka ochotně vyšlápla za mnou. Prošli jsme brankou a zamířili ke stájím. Před stájemi jsme potkali Sebastiana, jak vedl Patrona do výběhu. Pousmála jsem se na něj a pozdravila. Přátelsky mi to oplatil. Zašli jsme do stájí a já Vanilku odvedla do boxu. Ihned se natáhla po senu ale nedovolila jsem jí. Uvázala jsem ji v boxe. Pak jsem opatrně, abych ji nevylekala, sundala deku a odložila stranou. Vanilka vypadala celkem čistě. Stejně ji však pořádně vyčistím. Do ruky jsem si vzala hřbílko a řádně Vanilce masírovala srst krouživými pohyby. Začala jsem u krku a posunula se dál, přes plece a hřbet až k zádi. Ryzka ted působila trochu rozcuchaně. Obešla jsem ji na druhou stranu a hřbílkem promasírovala srst a uvolnila špínu i tam. Když jsem byla hotova s hřbílkem, vzala jsem si kartáč a krátkými tahy všechny chlupy zase uhladila. Spolu s tím jsem jí zbavila i zbylého prachu. „Tak to bychom měli.“ Prohodila jsem, když byla čistá. Uložila jsem čištění zpět do krabice a popadla dlouhý kartáč. Tím jsem zbavila ryzku všechny zbylých nečistot, co na ní ještě zůstaly. Nožky měla trochu od bláta a tak jsem vzala měkký kartáč a pořádně jím t bláto dostala dolů. Dalo to dost zabrat. Přečistila jsem pro jistotu i břicho na kterém se také mohlo nějaké bláto uchytit. Tam byla ale ryzka čistá. Na řadě byla neoblíbená část. Přečistit čelo. Uchopila jsem pevněji ohlávku a mluvila k Vanilce. Ryzka mě pozorovala ale neuhla, když jsem kartáčem přejížděla po čele. Sice nebyla úplně nadšená, ale obešlo se to bez úprku. „Šikovná.“ Pohladila jsem ji po plecích. Vrátila jsem čištění do bedny a hledala háček. „Ježiš já si ho nechala v bundě.“ Bundu jsem naštěstí měla na sobě. Zalovila jsem v kapse a vytáhla háček na světlo. Znovu jsem Vanilce vyčistila kopyta, ale měla je čistá až na malý kamínek v zadní střelce. „Určitě tě tam tlačil viď.“ Zeptala jsem se Vanilky, jako by mi mohla odpovědět. Uklidila jsem čištění do bedny, uložila do skříňky a vytáhla sedlo a uzdečku. Vanilka ožila. Sledovala mě tím svým vzrušeným pohledem. Určitě jí chybělo ježdění. Uzdečku jsem si položila na rameno a na hřbet dala Vanilce nejprve dečku a poté i sedlo. Vše bylo pečlivě urovnané. Sundala jsem Vanilce ohlávku dolů, a držela ji za nos. Pak jsem provlékla přes hlavu otěže a nabídla udidlo. Dneska si ho ale tak lehce vzít nechtěla. Otevřela jsem jí proto tlamu a jemně vložila dovnitř. Pak už jsem provlékla nátylník přes uši, vytáhla z pod čelenky kštici a zapnula příslušné řemínky. Na uzdečku jsem dala Vanilce ohlávku. Pak jsem klisnu obešla, spustila podbřišník dolů a znovu ji obešla. Do očka martingalu navlékla podbřišník a utáhla. Hotovo. A opět jsem nedala chrániče! Teda já se přerazím. Z boxu se ozval suchý zip a za chvilku už je Vanilka měla na noze. V klidu jsem si zapnula přilbu, nasadila rukavice a utáhla ryzce podbřišník. Za malou chvilku se objevila Sue. Překontrolovala mi Vanilky a vyšly jsme všechny tři na halu.
TRÉNINK
Po tréninku jsem Vanilku odvedla do boxu. Uvolnila jsem podbřišník, vytáhla z něj martingal a přehodila přes sedlo. Pak jsem Vanilce sundala opatrně uzdečku a dala na hlavu ohlávku. Zase se zkusila o mě podrbat, ovšem bez úspěchu. Dečka byla pod sedlem zpocená a tak jsem jí dala na skříňku a zbytek uložila dovnitř. Přes Vanilku jsem přehodila deku, aby oschnula. Pak jsem skočila pro kbelík s vlažnou vodou a opláchla ryzce nohy s rýžákem. Bylo totiž už o dost chladněji a zrovna včera jsem pročítala materiály z Floresty. V chladném období je koni lepší omýt nohy v kbelíku než pod studenou hadicí. Dala jsem si záležet, aby Vanilka neměla podlomy. Když měla nožky čisté, vylila jsem vodu do kanálu a kbelík vypláchla.
Masáž
Mezitím už ryzka oschnula. Sundala jsem tedy deku a vzala si otýpku slámy. Tím jsem jí řádně promasírovala srst. Celý hřbet ale i po plecích jsem jí přejížděla otýpkou. Z čištění jsem vytáhla kartáč a znovu hladila rozcuchané chlupy. Několik stébelek navíc utkvělo v ryzčině srsti. Čistila jsem ji krátkými tahy, dokud nevypadala perfektně. Pak jsem Vanilce sundala dolů ohlávku a opustila box, aby se mohla v klidu nažrat sena. Tlačila jsem před sebou všechny ty věci až k sedlovně. Tam jsem vše urovnala, dečku dala sušit a umyla udidlo od slin.