karin a vanilka: POVINNÁ PÉČE 1/3
První dny na Florestě. I když můj pokoj byl osamělý, nemohla jsem si stěžovat. Bylo krátce po sedmé hodině, ideální čas vstávat. Chodbou se ozvaly kroky jedné ze studentek. Pousmála jsem se, vyklouzla z postele a rozhodila závěsy. Sluneční paprsky mě zasvítily jemně do obličeje. Prohřívaly mou pokožku i pod pyžamem. „Takového dne se musí využít.“ Promluvila jsem sama k sobě. Aby mi nebylo smutno, pustila jsem si rádio a naladila místní stanici. Zatímco hrála příjemná hudba, provedla jsem ranní hygienu a oblékla se do jezdeckých kalhot a trika. Přes tričko mě napadlo si dát starší svetřík z domova. Příjemně mě zahřeje, protože po ránu už v tomhle období bývá zima.
Na dveře někdo tiše zaklepal. První návštěva! a takhle brzy? „Dále.“ Dovnitř nakoukla modrooká dívka s červenými vlasy. Sice jsem její kadeře v téhle barvě neznala, ale ihned mi došlo, o koho jde. „Blood!“ vykřikla jsem nadšeně a rozběhla se ke dveřím. Po náruživém objímání, se Bloodye posadila na postel a se zápalem začala vyprávět, jak to tu všechno funguje. Ustlala jsem postel a gestem ji tiše vybídla, aniž by musela přerušit vyprávění k východu. Uzamkla jsem pokoj a u botníku vklouzla do jezdeckých bot. Jakmile Bloodye otevřela dveře, do nosu mě udeřil chladný mrazivý vzduch. Kolem úst se nám tvořily obláčky páry, když jsme nadšeně brebentily.
Ve stájích už bylo rušno. Dvě studentky pomáhaly s ranním místováním. Pozdravila jsem Jasona a všimla si, jak se k nám poklusem blíží naštvaný blonďák. Byl určitě o něco mladší než já. Blood do něj jemně rýpla. Sebastian, jak se jmenoval, však moc humor nesdílel. „Však on tě ten smích přejde, až povezeš kolečko na hnojiště. Pěkně to tam klouže.“ O tom svědčilo mladíkovo oblečení. „Co vy dvě, budete tu klábosit nebo se postaráte o koně?“ popohnal nás Jason.
Vanilka! Bliknul mi v hlavě malý senzor. Ze skladu jsem vytáhla erární kbelík a pohlédla na tabulku krmiva. Vanilka měla v krmení ječmen s otrubami a směsí. Poctivě jsem odměřila dávku a vše zamíchala. I když toho měla Bloodye pro Dekiho víc, už dávno odešla k boxu. Však já se do toho zase dostanu. Vzala jsem kbelík a cupitala k boxu. Ryzka nervózně přecházela po boxu, protože Dekameron už spokojeně chroupal svůj příděl.“Vanilko.“ oslovila jsem kobylku a otevřela box. Skoro se na to vrhla, ale rázně jsem řekla ne a došla ke žlabu. Ryzka za mnou funěla jako paní stroj. Sundala jsem prázdný kbelík a s pohlazením ji pustila ke žlabu. Zatímco Vanilka snídala, propláchla jsem červený kbelík a doplnila do sítě seno. S tím jsem se také vydala na snídani.
Sue měla čerstvé bagety z místní pekárny (vůbec si nedovedu představit, v kolik asi vstává) se salámem, sýrem a zeleninou. Vybrala jsem si k tomu teplý meruňkový čaj a usedla do rohu. Blood kamsi zmizela, ale v zápětí se objevila s další známou, Kitty, Ihned na mě zamávaly a po pečlivém výběru baget si vzaly kávu. „To je mi dneska mládež.“ Rýpla jsem si do nich, i když jsem byla sotva o měsíc starší. Blood pozdvihla obočí. „Zrovna jsem si říkala, kde máš svoje kakao.“ Kitty jí naoko lípla pohlavek přes červenou hřívu a dodala: „Neurážej radu starších.“ Všechny jsme propukly ve smích a zakously se do jídla. Jak mi tohle chybělo! V poklidu jsme dosnídaly a pak se každá vydala po svém.
Já se v jídelně ještě chvilku zdržela. Sue právě umývala nádobí. Zaklepala jsem na pultík a popřála jí pěkné ráno. Susan se usmála a přišla blíž. „Copak pro tebe mohu udělat Karin?“ Nějak to podle mě tušila, ale nahlas nic neřekla. Poprosila jsem jí o trenérskou hodinu. V očích jí zajiskřilo. Se souhlasem mi oznámila, kdyby se jí to nejvíce hodilo. Dohodly jsme se tedy na odpoledne po třetí hodině. Poděkovala jsem a seběhla zpět do stáje.
Vanilka žvýkala poslední chomáčky sena. „Chceš se proběhnout, Vanilko?“ Ryzka nastražila uši. Sundala jsem z boxu ohlávku a vodítko. Vanilka vykročila blíž. Věděla, že půjde ven. Nasadila jsem jí ohlávku a uvázala uzlem u boxu.“Hned jsem zpátky.“ Promluvila jsem k ní a mazala do sedlovny pro háček a deku. Vanilka se ani nehnula, když jsem se vrátila a jen znuděně postávala.“Dej mi nohu.“ S jemným tahem po noze ryzky mi ochotně zvedla přední nohu a já jí vyškrábala nečistoty ze střelky. Opatrně jsem pustila dolů a přesunula se k zadní nožce. Ryzka byla skvělá, ochotně zvedla nohy a ani se moc nezkoušela prát se začátečníkem. S posledním kopytem jsem háček položila k boxu a přehodila přes Vanilčin hřbet deku. Utáhla jsem přezky a suchý zip. Deka seděla dobře. Ještě jsem vytáhla ocas z pod deky a zapnula podocasní řemínek. Uvolnila jsem uzel vodítka. Vanilka ihned ožila. Vykročila za mnou z boxu ven.
Chodbou se nesl klapot jejích kopyt. Některý z koní ve stáji dotčeně zaržál. Ryzka cupitala vedle mě a vzrušeně frkala. „Klid děvče budeš venku, neboj.“Jemně jsem jí tahem vodítka zpomalila, protože mě začínala předbíhat. „V klidu.“ Vanilka ihned zareagovala. U výběhu mě minula Kitty. Asie už se klidně popásala ve sluníčku. Vanilka vyfoukla vzduch z nozder. Pohladila jsem jí po krku a otevřela banku výběhu. Poklidně jsme zastavily a pak jsem odepnula vodítko a ustoupila stranou. Ryzka se ladným klusem rozběhla přes pastvinu dál. Chvilku jsem tam stála a pozorovala, jak se popásá. Z transu mě vyrušil až mladík, s velkým hnědákem, kterého jsem tu nikdy neviděla. Vypadal jako by mě vůbec neviděl, ale stejně jsem zčervenala a mazala do stájí vyklidit box.
BOX
VÝBĚH
Dopoledne jsem si studovala materiály o jezdectví. Přeci jen už jsem vyšla ze cviku. Nakonec mě ze studií vyhnal až hlad. Zamířila jsem tedy do jídelny, kde se nacházela prakticky celé osazenstvo. S chutí jsem si převzala talíř a pustila se do teplého jídla. Skvěle mě zasytilo. Mrkla jsme na hodiny nad dveřmi jídelny. Ideální čas vzít Vanilku dovnitř a začít se chystat. Sklusala jsem schody dolů do stáje a vydala se převléknout. Vzala jsem si ryze jezdecké oblečení jen místo jezdeckých bot, raději prozatím volila holinky. Ve výběhu bylo ráno bláto a je lepší zvolit nepromokavou obuv. Přistrkala jsem si všechno vybavení k uvazišti, které bylo volné, a vydala se do výběhu.
Vanilka nebyla sama, měla ve výběhu pár koníků. „Vanilkoo!“ zakřičela jsem na rezavou klisnu. Zdvihla hlavu a sledovala, odkud volání přichází. Bohužel nevypadala, že by šla naproti. Cupkala jsem po pastvině až k ní. Vanilka se nechala ochotně chytit a tak jsme se vydala zpět ke stájím. Všimla jsem si, že vzadu ve výbruse popásá Nota. Na tu jsem si moc dobře pamatovala. Malá kobylka, podobná Vanilce. Zavedla jsem ryzku do uvaziště. Znuděně odfrkla, jako by říkala a seno nebude? Přezky z deky jsem rozdělala a deku pomalu stáhla dolů. Odložila jsem jí stranou. Otevřela jsem box s čištěním a dala se do práce. Nejprve bylo třeba odstranit prach ze srsti. Krouživými pohyby jsem Vanilku zbavila toho nejhoršího prachu. Všude po srsti měla ryzka víry ze hřbílka. S kartáčem jsem od krku krátkými tahy odstranila zbylý prach a uhladila chlupy. Vanilka se asi často neválela, protože nebyla moc špinavá. Se srstí jsem byla rychle hotová a mohla přejít k nohám a břichu. Na to jsem použila jemný kartáč. Břicho jsem přelízla několikrát a přikrčila se, abych se přesvědčila o čistotě. Zejména pod podbřišníkem. Přidržovala jsem si ruku u plecí Vanilky. Ryzka jemně pohybovala ušima a trochu klimbala. Mluvila jsem k ní a vyprávěla nesmyslnou pohádku. Bavilo mě si s ní povídat. Škoda jen, že nemohla mluvit. U toho jsem očistila přední i zadní nohy. Ještě jsem Vanilku přelízla hadříkem, aby byla opravdu tip ťop. S malým hřebínkem jsem se vrátila zpátky k Vanilce a rozčesala jemnými tahy, místy zacuchané žíně. Hotovo. Vanilka vypadala skvěle. „Vanilko dej nohu.“ Požadovala jsem od ryzky s háčkem v ruce. Vanilka ochotně zvedala nohu ale trochu se do mě opírala. Neodpustila si zkoušku. „Vanilko.“ Oslovila jsem jí rázně-ji, když se opřela do zadní nohy. Ryzka povolila tlak a já mohla dočistit poslední střelku. Spustila jsem nohu dolů a uklidila po sobě čištění. Na řadu přišlo sedlání a uzdění. Zapnula jsem si přilbu, upravila své oblečení a zkontrolovala, že mám vše, abych se nemusela znovu vracet. Vanilka postávala v uvazišti a já se vydala do sedlovny pro vybavení. Krásně to tu vonělo kůží a mazáním. Nalezla jsem skříňku a vyjela s ní k ryzce. Vanilka zastříhala zvědavě ušima. Když jsem jí na hřbet položila dečku a sedlo cítila jsem, jak ožila. Asi se také těšila. Utáhla jsem mírně podbřišník a vrhla se na uzdečku. Vanilka ani neprotestovala, když jsem jí vložila k hubě udidlo. Sama si jej vzala. Přetáhla jsem uzdečku přes hlavu, zapnula řemínky a vše si ještě jednou překontrolovala. Akorát když přišla tetička Sue. „Jak jste daleko?“ usmála se na mě a zkontrolovala Vanilku. „No všechno jsi ještě nezapomněla. Akorát kde máš chrániče?“ Úplně mi vypadly z hlavy. Hned jsem tuhle hybku napravila. Sue pokývala hlavu když jsem zapnula poslední a počkala až si nandám rukavice. Pak jsme společně vyšly k hale.
TRÉNINK
Po tréninku byla Vanilka méně zpocená než já ale přesto jsem jí šla opláchnout nožky. U hadice jsem ryzce sundala chrániče dolů a ostříkala nohy. Vanilka poklidně stála ale i tak jsem si jí přidržovala na otěži. Že se tohle nesmí, mě ihned upozornil Conor. „Až tě přitom uvidí Jason nebo někdo jiný, dostaneš pěkně vyhubováno.“ Zčervenala jsem. „Promiň, jsem trdlo.“ Conor mi tedy Vanilku na zadní nohy přidržel. S rozpačitým díky jsem převzala otěže a mazala k uvazišti. Tam jsem ryzku odstrojila a jemně jí promasírovala kartáčem srst. Pak jsem vzala deku a přehodila ji přes hřbet. Zapnula jsem popruhy, vyndala z pod deky ohon a zavedla Vanilku do boxu. V boxe Vanilce nic nechybělo. Odepnula jsem tedy vodítko a vydala se uložit všechny věci od uvaziště. Odvezla jsem skříňku s vybavením, umyla udidlo pod umyvadlem a dala Vanilčinu uzdečku zpět na věšák. Pak jsem zaskočila pro čištění a vrátila ho zpět do skříňky Když bylo vše hotové, zamířila jsem i já do šatny abych se převlékla a trochu zkultivovala, protože pod přilbu mi trčely zpocené vlasy.