meave + darius: Open příspěvek
Dneska to nebylo vůbec jiné, neustále všude někdo pobíhal s tím, že se o pár chvilek později ozvalo něco ve smyslu: "Holky, nelítejte tolik, plašíte koně." Já se nad tím vždy jen pousmála a tiše jako naprostý vzduch proplouvala areálem až k hlavní budově. Musela jsem si ještě pořádně zvykat na to, že tu asi nebudu nijak zvláštní a hlavně ani viditelná, protože mě málem zajela dívčina, která se právě zaobírala strhující debatou s kamarádkou vedle ve hřbetě vyššího ryzáka. Povzdechla jsem si nad tím a raději o něco zrychlila. Důvod, proč jsem tu takhle musela zmateně a snad i vystrašeně čelit tomuhle všemu sama, je takový, že jsem si to v klidu štrádovala za Sue s tím, že dneska konečně budu vědět co a jak. Zrovna telefonovala, ale to mi nebránilo v tom, abych se začala nepřítomně zajímat o Dalilu. Přitom jsem naznačila, že rozhodně nehodlám špiclovat a pohladila fenku za ouškem. Sue položila hovor, co nejdříve to šlo, aby se mi konečně mohla věnovat. Netušila jsem, že začne slovy: "Pojď, všechno ti budu muset vysvětlit za chodu. Dalila nás oddaně následovala k autu. "Vím, že jsem ti slíbila to, co jsem slíbila, ale myslím, že to zvládneš, musím teď jet zařídit něco opravdu důležitého, ale na, je tam vše, co potřebuješ," řekla, když nasedala do jeepu a podala mi nějaké papíry, které sebou nesla už z kanceláře. Zmateně jsem si stejně všechny vzala do ruky a přečetla první řádek. Měla jsem přeci jít a seznámit se s mým novým koněm, měla jsem být pod dozorem, začala jsem trochu panikařit. „Ničeho se neboj, jistě ti s tím někdo pomůže, když poprosíš, jsi šikovná mladá dáma, tak by ses měla vzchopit, budeš potřebovat hodně kuráže, co jsem tak viděla, tak přeju příjemné seznámení," rozloučila se a já stihla jen s polootevřenou pusou a vykulenými kukadly sledovat, jak mizí auto pomalu v dáli. A pak už to bylo to samé, co jsem zažívala snad neustále. Probojovávala jsem se směrem ke stáji a v ruce papíry s mojim jménem a podobnými informacemi, které asi nutně budu potřebovat k přežití. Byla jsem do toho tak zažraná, že to tentokrát já působila trochu větší rozruch, když jsem si četla všechno, co by mi pravděpodobně řekla Sue sama. Takže tedy takhle…
Vešla jsem do velké budovy, kde se nacházelo snad všechno důležité. K mé smůle bylo to, co jsem hledala na druhé straně stáje, nevadí, myslím, že to vůbec nebude to, co by mě mělo trápit, že? První bod asi bude, jít a najít sedlovnu, říkala jsem si v duchu a zmateně se rozhlížela. Na papíře sice bylo napsáno, co dneska budu dělat a jak to budu dělat, ale nikdo mi neřekl, kde co najdu. Nejdříve jsem musela zamířit do šatny, abych se na sebe podívala. Měla bych se vážně vzchopit, dneska je tu oficiálně můj první den. Ani jsem se nestihla postarat o bágly, netuším, kde zatím budu na pokoji, ale hlavní je, že jsem teď tady a mám tenhle boží cár papírů, pomyslela jsem si ironicky a ušklíbla se do zrcadla. S velkým povzdechem jsem stejně rychle vyrazila ven. Vlastně sedlovna nikde není napsaná, tak to budu moct ihned jít a najít box, který hledám. Stoupla jsem si přibližně někam do středu a koukala na jedno. "Sakra, kde to je," proklínala jsem situaci a svojí hloupost. A právě v tu ránu si někdo odkašlal za mými zády. "Darius?" zeptala se neznámá žena.
Já se prudce otočila a ihned začala nechápavě koukat, co vlastně po mě chce. Rychle jsem hledala něco v papírech a vyhrkla: "Box číslo 36." Nevěděla jsem, jestli je mi schopná pomoct, ale doufala jsem v to, že alespoň ví, kde to najdu. Usmála se a v tu dobu už jsem věděla, že jsem našla správného člověka, jehož jméno mi bylo bohužel neznámé. Žena si dala ruce v bok. "Vždyť se ptám, jestli jsi ta dívka od Daria," vysvětlila poměrně mile a udělala několik kroků vpřed s tím, aby mě následovala. Rychle jsem tedy sklopila papíry a vzdala tašku s čistěním zase pevně do ruky. Musela jsem s ní až na opačný konec stáje, mezitím jsem si prohlížela boxy a koně. Dozvěděla jsem se, jak se žena jmenuje, a jdeme ke koni, který mimo jiné stojí vedle toho, na kterém jsem dělala zkoušky. Není to ten, který se na mě šklebil?
Měla jsem pravdu, byl to jistě on. Na první pohled snad i roztomilý koník, říkala jsem si a podívala se na Lisu, která mezitím natáhla ruku, aby ho podrbala pod hrdlem. "Tak je jen tvůj," usmála se na mě Lisa a já ztuhla. Tohle je moje? Darius se podíval mírně pohrdavým pohledem přímo na mě, jako by snad tušil, o co tu asi tak půjde. Trochu nevěřícně jsem si přehodila ohlávku přes rameno i s vodítkem a pevně sevřela tašku s čištěním. "Tak jo, nadechni se, to zvládneš," říkala jsem si tiše a přitom myslela na to, jaký to mám ale pech, že se přes tohle budu muset dostat už sama. No já to zvládnu, je to jen kůň, jak zlé by to mohlo být?
To jsem se dozvěděla vzápětí. Ještě stále jsem hledala v papírech cokoliv, co by mi snad jen pomohlo s tím, co jsem to vlastně dostala za pěkný dáreček. Mezitím mě Darius sledoval zaujatě a snad poměrně i pobaveně, protože bylo jistě pro koně vskutku zajímavé, když mě tu takhle hned všichni nechali jen s papíry. Doufám, že to bylo fakt důležité, prskala jsem. Konečně jsem našla něco o něm. Položila jsem všechno ostatní, co nebylo potřebné, a ostatní papíry strčila mezi čištění. Už je snad nikdo zpátky chtít nebude, že ne? Volnou ruku jsem k němu natáhla a v druhé držela stále papír, kde se psalo snad všechno, co jsem potřebovala vědět. Zvláště pečlivě jsem si snažila zapamatovat krmení, protože to asi bude můj kámen úrazu. Hřebec mě přitom celou dobu kriticky pozoroval, jako by snad přesně čekal na moment, kdy já udělám nějakou chybu a stále se neměl k tomu, aby snad jen přišel blíž. Protočila jsem oči. „Takže ty si myslíš, že to bude vypadat takhle, jo?“ zeptala jsem se ho vážně, ale na tváři mi stále zůstával úsměv. „Víš, že jsem se právě dozvěděla, jak ujíždíš na medových pamlscích? A víš, že tu čirou náhodou jeden takový mám? Vlastně mám od každého druhu jeden a kapsy mi snad prasknou, ale dáš si?“ vytáhla jsem opravdu z kapsy ten správný pamlsek. Cesta k srdci vždy vede přes žaludek, no nemám pravdu? Na tohle už reagoval úplně jinak. Nejdříve se na mě podíval podezíravě, ale asi zkonstatoval, že je to vlastně jen neškodná holka s malou dobrůtkou, která mu opravdu chutná. Udělal tedy několik kroků ke mně, aby zprvu očichal mojí ruku i pamlsek, než se nesměle rozhodl, jak je teď vlastně úplně jedno, kdo mu dává něco dobrého na zub. Tohle jsem přesně čekala. Pustila jsem papír s informacemi, který dopadl lehce někam před box k mým nohám, a já konečně měla volnou ruku na to, abych mu jemně a opatrně přejela dlaní od zátylku až pomalu k pleci. "Tak vidíš," mluvila jsem na něj tiše a srozumitelně, přitom jsem se neustále usmívala, i přes to, že mě situace trochu tíži. On to cítil. Věděl, že jsem nesvá. Úplně jsem se najednou nějak ztratila v myšlenkách, než jsem si uvědomila, že žužla rukáv mojí bundy s tím, že jistě mám něco dobrého. Otevřela jsem box a natáhla se pro věci. Bylo vidět, že se mu očividně nelíbí to, co se momentálně děje. Jemně do mě strčil čumákem a já se trochu lekla, když jsem během toho zavírala box. To ještě bude den, pomyslela jsem si. Čištění jsem nechala před boxem, pravděpodobně jsem si ho sem táhla naprosto zbytečně, protože jsem teď měla na práci jinačí věci.
Pomalu jsem mu nasadila ohlavku a připnula vodítko. Na papíru se psalo dopoledne ve výběhu, tak asi půjdeme do výběhu, pokrčila jsem rameny a měla pocit, že stejně asi něco udělám špatně. Podívala jsem se na Daria, jako by snad čekala, že se na mě nebude dívat tím stejným pohledem jako předtím. Proč mám zlý pocit, že už mě teď nenávidí, říkala jsem si a mlaskla na něj. Tak tedy výběh. Alespoň budu mít dopoledne na úklid a zjištěním toho ostatního, stále nemám pokoj, nad tím jsem si povzdechla. Pomalu jsem snad nadlidským výkonem vyvedla Darina z boxu a prohlédla si, jestli je všechno v pořádku. Vypadalo to, že není nic, co by nás tu drželo dál. Chm, na papíru se psalo, že ho musím vzít do výběhu samotného. Věděla jsem, že musím být bezkompromisní a nezastavovat se zbytečně. Sehla jsem se pro papíry, abych rychle našla plánek areálu. Darius se během toho různě rozhlížel, alespoň se nerozhodl dělat bordel a já měla dostatek prostoru, abych se už úplně uklidnila. "Tak jo, vypadá to, že budeme nějaký čas teď trávit spolu hochu, tak bys možná mohl být trochu uvolnit ne, pořád na mě tak zíráš, Darinku já tě už teď zbožňuju, tak nebuď labuť, prosím," usmála jsem se na něj, když jsem si všimla, jak opět snad nedůvěřivě pozoruje, co dělám. "Víš, ono není vůbec jednoduchý, být postavená před tohle jen tak, a teď si s tebou povídám," pronesla jsem znaveně. Stále na mě jen zaujatě zíral a mě to vyvádělo z míry.
"Hej, hej, počkej," ozvalo se mi za zády směrem od schodiště. Mírně jsem se natočila a přitom pevně stiskla vodítko, abych měla jistotu. Hele jako už mi ho nikdo nevezme, že ne? Byla to dívka, která spěchala směrem ke mně. Musela jsem tedy počkat, než se vydýchá, protože to vypadalo, že mě opravdu hledala. "Ehm, ahoj," polkla jsem s úsměvem. Dívka mi taky pípla pozrav a chtěla zdvořile podat ruku, ale stihla si tak nějak všimnout, že nemám moc volných rukou nazbyt. "Jsem Nell, bydlíme spolu na pokoji č. 7. Už tam máš věci a říkala jsem si, že tě teď mohu najít, než půjdu rychle dělat to svoje," vysvětlila rychle. Já se ušklíbla, Tak alespoň už mám víc informací. "Hele do výběhu tudy, že?" ukázala jsem rychle na cestu a ona přikývla. Uf, tak alespoň orientační systém mi neselhal, oddychla jsem si. "Moc ráda tě poznávám Nell, jsem Meave, tak se teda asi uvidíme později, jinak moc děkuju," pronesla jsem a Nell se rozlučila. Otočila jsem se zase zpět na Daria a podrbala ho jemně za ušky. "Tak pojď," zavelela jsem a energicky vyšla k výběhu s tím, že už jsem si přišla dobře, vedla jsem ho tak, abych si byla jistá, že se nic nestane, alespoň, že se mi to povedlo.
Výběh
Box
Mezitím mi konečne zbylo trochu času na vyřízení toho, co jsem ráno nestihla. Byla fakticky kosa, ale to jsem nějak stejně nevnímala, celý dopoledne plné práce jsem přemýšlela o tom, jak konečně zase přijdu s Dariem zpátky a pořádně sicho vezmu do parády. Vypadal přímo božsky. Nejlepší byla ta jeho kštice. Ta se bude skvěle zaplétat. Vedla jsem si snad dobře, teď se cítím hrdě, říkala jsem si při pohledu na Dariuse, který se nesl do boxu jako král. Jestli je král, já budu jeho královna, o tom není pochyb. Křenila jsem se celou cestu spokojeně do doby, než se rozhodl, že je za chůze rozhodně normální, trochu do mě strčit. Překvapil mě, ale to už se dneska stalo, tak jsem se na něj jen trochu naštvaně podívala a šli dal. Konečně u boxu, říkala jsem si. "Tak zapluj, ty ďáble," zazubila jsem se na něj a odepla vodítko, když jsem si byla jistá, že snad není šance, aby se pokusil zdrhnout. Ty teda ypadáš," pronesla jsem přísně s úsměvem. Vlastně měl pouze jemně zablácené nohy. Vždyť venku sakra ani nepršelo, říkala jsem si nechápavě.
Vzala jsem si ho hezky do rukou. Jestli se bude šklebit, že snad něco je špatně, ať si naprdí. Když si to vezmu tak kolem, koně jsem vlastně dlouho nečistila. Povzdechla jsem si a do ruky si vzala hřbílko s kartáčem. To se asi Darině líbilo, znamená to, že je čas na hýčkání. Přistoupila jsem k němu se zamyšleným výrazem a pustila se do něj. Hezky od krku jsem začala šůrat v jeho pomalu rostoucí zimní srsti. Píše se tam, že bude vhodné, jít ho přejet strojkem. To bych si měla rychle sehnat stájovku, ať nezmrzne, kulda. Na chvíli jsem přestala, zrovna jsem byla na kohoutku, když jsem prostě musela mrknout okem po něm, abych se ujistila, jak se poměrně spokojeně tváří. Jak by ne, bude z něj čistá modelka. "Chápeš to? Drezura, kdy mě to napadlo... Musela jsem přímo zešílet, vždyť sedím jako brambor. Tedy neříkal to nikdo, ale stejně stejně si to myslím, slyšela jsem, že jsi fakt číslo v obouch smyslech," řekla jsem a natáhla krk, abych zdůraznila, že se rozhodně bavim s ním a ne se slámou na zemi. Mezitim jsem pokračovala s hřebelcováním a občas si jen stranou očistila hřbílko pred box, pak si to nesmim zapomenout uklidit. Možná bych to měla dělat častěji, ale jsem moc pohodlný člověk. Zvláštní péči jsem věnovala zádi, kde se mi moc líbilo přejíždět po husté a měkké srsti. Zamýšleně jsem si začala hrát a kreslit mu po celé ploše. Když jsem se dostatečně vyblbla nad tímhle, pokračovala jsem dál v péči a podívejte, mám první stranu hotovou. Teď druhou, povzbudila jsem se rychle a cestou na druhou stranu mého nového světa mrkla s úsměvem na hněďáčka. Při čištění druhé jsem si hvízdala a pak zase spustila. No, co mám asi dělat, Darius byl momentálně pasován na mého chudáčka do doby, než si mají kamarádku, které budu moc vykecat mozek z hlavy. To, že jsem kacal ani on nezmění. Tentokrát jsem začala s tím, jak mu koupim medové pamlsky, abych je mohla zřát nenápadně taky. Budeme jako dva medvídci. Oddychla jsem si a odložila hřbílko. Tohle mi tak dlouho netrvalo, tentokrát jsem se nezaobírala přehnanou péčí o jeho záď. Tou péči samozřejmě myslím čmárání klikyháků. Rychle jsem ho vzala hrubým, to jen abych všechny zbylé chlupy alespoň trochu eliminovala. Tak to bylo rychle hotové. Když jsem měla dobrou náladu, šlo všechno o něco lépe do doby, než mi začal opět chytat po rukávu, když jsem mu měkkým kartáčem šůrovala hlavu. Vymanila jen se mu a začala s nohama. To bláto jsem mu snad i z nudy pečlivě loupala sama, alespoň je štěstí, že už zaschlo. Darius si sem tam netrpělivě přešlápl jako nanynka ve frontě na manikúru. Sundat to všechno zabralo poměrně dost času, ale to není až tak důležité. Konečně jsem se dostala ke kopytům. Trochu jsem na něj důsledně zatlačila. A hele, ono to jde, když se chce. "Jsi boží," pronesla jsem a pracně škrábala kopyto. Ano, dalo se čekat, že ani zde to nebude taková sláva. Jinak to nebylo ani se zbytkem. Otraveně jsem se hrabala kopyťákem v bahně. Tak proč ne, rovnou si tu mohu hrát jako na pískovišti. Postavíme mu tam rovnou sněhuláka, šklebila jsem se. Byla jsem ráda, když jsem mohla sklidit všechny nástroje krom kartáče, abych mu přejela hřívu. Nehodlam dneska riskovat, že mu vytrhám snad všechny žíně. Na závěr jsem ho pořádně přejela prachovkáčem a ano, malém bych zapomněla na houbu, odskočila jsem rychle i pro tu, abych ho mohla ještě chvíli otravovat i s ní. Pak už jsem se spakovala a ohlávku si přehodila pořádně přes rameno, už my nevyhovuje, jak překáží. Nemohla jsem jí odložit už ve chvíli, kdy jsem začala pucovat hlavu. "Tak snad to nebude tak špatný, ďáblíku, chm?" podrbala jsem ho na bradě a zašklebila se. Nezdál se nadšený, ale to nevadí. Hele pokud dovolíš, já na tom pracuju! Odpoledne jsem ho nechala být, nějak jsem se cítila na první trénink až zítra, ale zároveň jsem ho nechtěla už čistého pouštět ven. Raději jsem si sedla k němu t do boxu a nechávala se chvilku oždibovat.
Pak jsem musela skočit ještě dovyřídit všechno zbývající, a když jsem se vracela do stáje, bylo už na čase, dát mu jen večerní krmení. Dnešek jsem si užila. Rychle jsem se konečně vydala na pokoj, protože jsem byla rozhodně unavená. Hodila jsem ještě seznamovací řeč s Nell, ale zalehla jsem poměrně brzo. To bude tím prvním dnem, zítra bude snad ještě hůř, říkala jsem si.