kitty+asie: DĚJOVÁ ZMÍNKA Z HL. STRNAY
Ten den mělo být vedro – zase. A protože jsem s Connorem plánovala menší kondiční vyjížďku, dohodli jsme se u snídaně, že koně vezmeme ještě ráno, když není tak parno. „Jen je budeme muset nechat trochu líp rozhýbat, ale to se zvládne.“ „Vezmeš teda Valhallu?“ „Jojo, je v dobrý kondici, nerad bych, aby jí to spadlo.“ Narval si do pusy další kus croissantu, zatímco já do sebe cpala celozrnnou housku.
Otevřely se dveře a dovntř vlezl Oliver. Všeobecné šumění a štěbetání v jídelně v ten moment polevilo, a mladík na všechny vrhnul mrzutý pohled. „Tady někdo vstal levou nohou.“ Pošeptala jsem Connorovi. „No neříkej. Ráno na chodbě mi málem rozbil nos dveřma.“ Ušklíbnul se Kony a to už se ozvala Sue, jak Olivera pozdravila s jí vlastním širokým úsměvem. Neodpověděl, jen se ušklíbnul, vzal si jídlo a sednul si co nejdál od ostatních. Holky, co ho neznaly z honu, na něj koukaly trochu jako Co to je zač, asi tohle nečekaly. A já se nemohla divit. Zavrtěla jsem hlavou, odkašlala jsem si a vstala. „Já jdu. Sraz za hodinu před stájí?“ „Dobře.“ Kývnul Kony, já mu dala letmou pusu a odešla odnést nádobí a do stáje – nechtělo se mi trávit čas ve stejné místnosti jako mladej.
Ve stáji jsem zatím připravila věci, přeuspořádala si je, převlékla se – a nebyla si jistá, jestli se v rajtkách neuškvařím. Po chvilce přemítání jsem se rozhodla věřit Asii a páteřák nebrat, nechce se mi padnout horkem, až se trochu zahřeje vzduch.
Nechala jsem Asii od momentu, kdy jsem jí donesla jídlo hodinu, než jsem pro ní přišla, vyvedla jí ven, na sluníčko, a začala jí hřebelcovat. Vraná si spokojeně ukusovala seno a sledovala dění všude kolem. Táhle zaržála na pár lidí co procházeli kolem, a Jennifer se smíchem neznačila úklonu. „Také zdravím.“ Šla zrovna za hnědou do stáje. Určitě měly jako obvykle napilno 
Netrvalo dlouho a stály jsme už připravené, já převlečená, s přilbou, rukavicemi a Asie nasedlaná a přichystaná. Brzy se na nádvoří objevil i Connor s Val. „Můžeme?“ „Můžeme.“

TERÉN

Jak jsme čekali, vzduch se za tu dobu dost ohřál a tak jsme si tentokrát zlezli koně odstrojit v chladu stáje. Sundala jsem si přilbu, hřbetem ruky si otřela zpocené čelo a pak se jala odstrojovat vranou. Potěšilo mě, že jí vyjížďka tolik nezmohla, jistě, záhul to byl, ale být lepší počasí, nebyl by to pro ní až takový problém – a to znamenalo, že za dobu snížené aktivity toho tolik neztratila. Stejně to ale bude chtít chvilku nadýchávat.
Vrané jsem pak dala ohlávku, vzala lano a vyvedla jí ven – zchladit nožky do Azulu, napít se. Sama jsem se přezula do crosek a převlékla do šortek, abych do něj mohla i já.

PROCHÁZKA

Asii jsem dala kuklu a deku do výběhu, aby jí moc neotravoval hmyz a to neskutečné vedro, a zavedla jí shcálně do výběhu s nejvíce stromy. Spokojeně odkráčela do stínu, a když jsem se od hlavní brány otočila zpátky, černý kůň u stromu stál se sníženou hlavou, povolenou zadní nohou a evidentně podřimoval. No, ta bude mít zase energie Ale pro dnešek už jí nechám klid 