aurora + impuls: Příjezd + Seznamovací péče

Stála jsem před branou Floresty a nemohla jsem uvěřit tomu že jsem to opravdu dokázala. Byl to už skoro měsíc co jsem tu byla na přijímačkách a začala jsem ztrácet naději že mě sem kdy vezmou. Ale pak přišlo oznámení o přijetí, jenže s mojí natvrdlostí mi to že mě sem přijali došlo až když jsem mávala ověšená taškami babičce a mamce které odjížděly zpátky domů. Matně se mi vybavovalo že jsme se loučily a objímaly, ale to je tak vše. Pomalu jsem se vydala k bráně a ta se začala otvírat. Za ní stála mladá blondýnka, která sice byla drobná, ale z ní takové to osobité nepopsatelné kouzlo. "Ahoj ty musíš být Aurora, já jsem Niora ředitelka Floresty." usmála se ze široka a podala mi ruku "Ahoj já jsem Aurora, a ráda bych ti rukou potřásla, ale mám je moc plné." oplatila jsem jí úsměv. "Jasně promiň. Tak pojď zavedu tě do tvého pokoje na koleji." Po cestě mi vysvětlila vše potřebné a důležité a řekla mi že pokud si nebudu s něčím vědět rady, kdokoliv mi tu moc rád pomůže. Došli jsme k pokoji s číslem 11. "Tohle je od nynějška tvůj pokoj, máš spolubydlící která se jmenuje Theoklyn a je o pár let mladší než ty, ale řekla bych že zrovna vy dvě budete spolu vycházet." Lišácký výraz jejích očí mne v tom utvrdil. "Tady máš klíč a prosím neztrať ho, dobře?" Pomohla mi otevřít dveře do pokoje a já nestačila zírat. Pokoj byl nádherný v tlumených decentních barvách. Věci jsem složila (spíš odhodila) k posteli, která vypadala že je volná, otočila se na patě, vyšla z pokoje, zamkla za sebou a otočila se zpátky na Niu. Pak jsem jí podala ruku na potřesení a znovu jsme se "oficiálně" představily. "Teď půjdeme do stájí ať se seznámíš se svým svěřencem. Moc se těším až ho uvidíš..." Nia nechala větu vyznít do ticha a měla přesně ten účinek jaký mít měla. Všechny svaly se mi napjaly zvědavostí. Daly jsme se do kroku a dál si povídaly. Toho že jsme ve stájích jsem si všimla až podle vůně sena, krmiva, kůže a koní. Ano byli pořád stejně nádherné a prostorné. Venku bylo opravdu ošklivě a sem tam i sněžilo. Teprve ve stájích mi došlo jaká mi vlastně celou dobu byla zima. "Tak začneme s prohlídkou co ty na to? Takže tady v těch boxech jsou drezůrní koně" ukázala na řadu boxů ze kterých zvědavě vykukovali koně nejrůznějších barev "ty jsi si jako zaměření vybrala parkur že ano?" Kývla jsem na potvrzení a Niora mě začala vést o něco dál "Parkuroví koně jsou o kousek dál, ale neboj, nikdo to nemá nikam moc daleko. A tohle..." udělala Nia významnou pomlku "tohle bude tvůj nový svěřenec a parťák během tvého studia tady na Florestě."
Tupě jsem zírala do boxu ve kterém stál nádherný kůň ve velice ojedinělém zbarvení Perlino, nebo aspoň takhle to zbarvení pojmenovali v encyklopedii. Na boxovém štítku bylo napsáno jméno Impuls. "Já nechci aby to znělo nějak neomaleně, ale tohle je Aprílový žert?" tohle chování a blábolení je způsobeno mojí vlastností neumět přijímat dobré zprávy. A jelikož tohle byla dobrá zpráva, můj mozek si sní opět neuměl poradit (asi tak jako když jsem zjistila že mě sem přijaly). Niora se začala smát, když viděla můj výraz plný smíšených pocitů "Tohle opravdu není aprílový žert Auroro! Impuls je opravdu kůň o kterého budeš pečovat a bude tvým neodlučným partnerem tady na Florestě!" Znovu jsem se koukla na koně, který stál v boxu a nedůvěřivě na mě koukal. Jeho modré oči mě velmi ostražitě zkoumali a já měla pocit že mi vidí až do žaludku. "Já... no to je paráda!" Začala jsem se radovat, Niory výraz napovídal tomu že takovou reakci chtěla vidět. "Dobře, jsem ráda že máš radost, ale musím tě upozornit že tenhle kůň není vůbec jednoduchý. Má složitější povahu než většina koní. Je bázlivý a taky prchlivý, ale myslím si že vzhledem k tvojí povaze by se to mohlo hodně zlepšit. Budeš do toho ale muset vložit maximum úsilí, péče a lásky. Jsi připravená na tak velkou zodpovědnost?" Chvilku jsem na ní koukala, pak jsem se podívala na Impulse a zase zpátky na Nioru. "Ano jsem a slibuju že tě nezklamu!" Byla jsem pevně přesvědčená o tom že to tak bude . "V tom případě jdeme do šatny a ty ho vyčistíš." Došli jsme do šatny a Niora mi ukázala která skříňka je moje. Když jsem jí otevřela bylo tam čištění v modro-šedé barvě, modré vodítko a modro-hnědá ohlávka s puntíky. Tak tahle souprava mu bude moc slušet pomyslela jsem si a nemohla se dočkat až ohlávku s vodítkem nasadím Impulsovi. Vrátili jsme zpátky k boxu a já na Impulse jemně zavolala jeho jméno. To aby věděl že už jsme zpátky u boxu. Objevila se nádherná hlava s modrýma očima, při bližším prozkoumání jsem si všimla že má lysinku. "Jsi moc krásný" začala jsem se okamžitě rozplývat. "Tak šup začni čistit, nebo nic jiného nestihneš..." Omluvně jsem se koukla Nioře do očí a otevřela dveře boxu. Impuls trochu zacouval a já opatrně a velmi pomalu zvedla ruku s kouskem mrkve. "Neboj se, já ti neublížím, nic se ti nestane, jen se neboj." Konejšila jsem ho a Světe div se, Impuls si vzal mrkev a očuchal mi dlaň. Jemné vousky mě polochtali na dlani. Zvedla jsem druhou ruku a pohladila ho po čele. Jeho jediná reakce byla ta, že zvedl oči a jen se na mě podíval. "Tak jo chlapče, teď ti nasadím ohlávku dobře?" Vzala jsem do ruky ohlávku a Impuls si jí nechal v klidu nasadit. Za to dostal další kousek mrkve. Vodítko jsem přicvakla k ohlávce a měla jsem pravdu. Impuls opravdu vypadal nádherně. Tyhle barvy podtrhovali jeho světlou srst. Přivázala jsem ho v boxe vodítkem na kroužek a začala jsem čistit. Jemně jsem tlačila na hřibílko a cítila jsem jak Impuls povoluje napjaté svaly, opravdu s ním bude hodně práce, ale jak říkala s oblibou babička "Bez práce nejsou koláče" a tak jsem se vrátila zpátky k čištění a konejšivému šeptání na Impulse. Když jsem byla v polovině čištění už mi únavou skomíraly ruce. "Bože, to je bolest..." Postěžovala jsem si polohlasem a pracovala dál "To je jedna z nevýhod světlých koní , než je vyčistíš upadnou ti ruce a v obličeji budeš rudá jako rajče." Zvonivý hlásek byl slyšet zpoza boxových dveří, přejela jsem Impulsovi po boku a došla až ke dveřím, když jsem se koukla skrz mříž uviděla jsem zrzavé vlasy lemující milý obličej se zelenýma očima. "Ahoj já jsem Cassie a jezdím tady na Gentlemanovi. Kdybys potřebovala s něčím poradit najdeš mě na pokoji č.3." vděčně jsem se na ní usmála a taky se představila. "A na mě nesmíte zapomenou!" ozvalo se kousek od nás "Já jsem Kitty a jezdím Asii. Pokoj č.2 těší mě!" Žasla jsem údivem, stáje kolem kterých jsem chodila , no jak to říct, všechny tam byli rozmazlené a moc zlé. Ale tady to bylo úplně jiné... Takové normální. "Mě taky moc těší jsem na pokoji č.11 a tohle je můj nový parťák ukázala jsem pyšně na Impulse. "Počkej až bude vyválenej v bahně" Zachichotaly se holky. "No nic musíme jít máme ještě spoustu svojí práce. Jestli chceš stav se kdykoliv na pokoji a můžeme si popovídat!" To už se vzdalovaly a já jsem zase zůstala sama s Impulsem. Opatrně jsem ho pohladila po tváři a dala mu tam malou lehkou pusu. "Tak vidíš, nakonec to tu bude moc príma." Nemohla jsem se neusmívat a při práci jsem myslela jen na tu radost z toho že budu mít možnost s kým jezdit, někoho kdo mi poradí a najdu tady spoustu kamarádek. Asi po 40 minutách snahy o to aby byl Impuls ještě čistější než nejčistější mi zbývalo už jen vyčistit kopyta. To jsem zvládla celkem rychle a pak už nezbývalo nic jiného než mu sundat ohlávku a zkusit se sním pomazlit. Když jsem sundala ohlávku Impuls se ke mě otočil zády a nemluvil se mnou ani po mém přesvědčování. Zklamaně jsem po chvíli svěsila ramena a otočila se k odchodu z boxu, když jsem otevřela dveře abych vyšla, dotkl se mě ze zadu na rameni Impulsův čumák. To mě neuvěřitelně zahřálo u srdce a tak jsem mu dala poslední a největší kus mrkve. Pak jsem zavřela box, uklidila věci zpět do skříňky a rozhodla se že než se půjdu podívat co a jak dál, aspoň si vybalím.
KONEC