clair a pomněnka: Po snídani jsem si k boxu hnědky donesla čištění, abych ji před kolotočem ještě pořádně vykartáčovala. Jako vždy jsem začala gumovým hřbílkem, kterým jsem z ní vydrhla tu největší špínu. Na Pomněnku byla poměrně čistá takže mi to nezabralo extra dlouhou dobu. Vyčistila jsem ji z obou stran a popadla jsem měkký kartáč. Tím jsem ji znovu přečísla a vytáhla jsem tvrdý kartáč, kterým jsem její tělo dočistila. Houbou jsem jí otřela hlavu a kopytním háčkem jsem jí vybrala špínu z kopýtek.

TRENAŽER

Zavedla jsem ji zpátky do boxu, kde jsem ji přečísla a s dekou nechala nějakou dobu odpočinout. Já sama jsem se odebrala k posezení, které bylo před jídelnou. Vydobyla jsem si sklíčko a udělala si pohodlí. Přes sklíčko jsem pak sledovala dění na obloze. Bylo to opravdu úžasné, nádherné. U toho jsme si všichni neustále povídali. Jakmile dění skončilo, vrátila jsem se do stáje, nasadila jsem hnědce ohlávku, cvakla ji na vodítko a odvedla do prvního výběhu, kde se to koňmi jen hemžilo.

VÝBĚH

Po sedmé hodině večerní jsem se objevila u prvního výběhu, kde bylo podstatně méně koní než dopoledne. “Pomněnko” Zavolala jsem hnědčino jméno. Pohledem jsem ji hledala, ale ne a ne ji najít. Zezadu do mě nějaký kůň šťouchl. “Pom” Ohlédla jsem se na bahnitou kouli a k ohlávce jí cvakla vodítko. “Tak jdeme špindíro” Usmála jsem se a vyrazila jsem s ní do stáje. V boxu jsem si ji uvázala a pustila jsem se do namáhavého čištění. Nakonec jsem to nějak zvládla a odešla jsem do krmivárny, kde jsem jí připravila večeři. Tu jsem zalila teplou vodou a pořádně promíchala. Kbelík jsem popadla a jeho obsah jsem po chvilce vysypala do plastového žlabu, ke kterému hnědka okamžitě přistoupila a radostně se pustila do své večeře. Kbelík jsem opláchla a já se vydala do jídelny.

OMLUVA ZA STRUČNOST