katrin + fidorka: LEVEL 3 - povinná péče (5/5)

„Katrin! Hej, Katrin! Vstávej!“ doléhal ke mně něčí hlas odněkud zdáli. Jenom jsem něco neurčitého zamumlala, aby ten dotěrný hlas zmizel, dosáhla jsem ale spíš opačného výsledku. Něco se mnou najednou zatřáslo, takže jsem chtě nechtě musela otevřít oči. Střelila jsem rozmrzelým pohledem k Raven, která stála vedle mé postele a ještě pořád držela moje ramena a třásla s nimi.
„Co dělááš?“
„Koukej vylízt z postele,“ ušklíbla se kamarádka.
„No jo, no, už jdu,“ smířila jsem se s osudem. Stejně mi nic jiného nezbývalo. Zpod postele jsem vyhrabala pantofle a s pořádným zívnutím jsem se protáhla. Raven už byla skoro hotová, takže jsem trochu ve skluzu zamířila do koupelny. Vlažná voda z kohoutku jsem si chrstla do obličeje – to zaručeně probere. Utřel jsem si odkapávající vodu z obličeje a vyčistila si zuby, přičemž jsem se radši vyvarovala pohledu do zrcadla. Potom jsem z šatníku vytáhla pracovní rajtky a volné triko. Mikinu jsem si zapla až ke krku a na ni přišla ještě vesta. Na začátku týdne bylo sice teplo a svítilo sluníčko, od středy se to ale zase zatáhlo a nastoupilo chladné počasí. Rave už byla dávno oblečená a čekala na mě u dveří. Rychle jsem na sebe natáhla boty a upalovala s Rave po boku do stáje.
Zamířila jsem k boxu číslo tři, už se mi po té chlupatým zvířeti stýskalo.
„Feri!“ zavolala jsem na kobylku, aby zaregistrovala, že jsem přišla. Zvedla hlavu, podívala se na mě a poté opustila svou hromádku sena a zamířila ke mně. Čumákem mi šmátralo kolem kapes a na rukou, ale když zjistila, že nic nenesu, otočila se a zase se věnovala senu. Klasika. V krmivárně jsem připravila krmení a když nabobtnalo, vysypala jsem ho kobylce do žlabu. Zabořila do něj čumák s takovou vervou, že to vypadalo, jakoby několik dnů nežrala.

SNÍDANĚ

PK

Po partnershipu jsem rovnou odvedla Fidorku do výběhu. Kvůli počasí a občasnému dešti se bohužel u výběhů udělalo zase bahno, takže jsem měla co dělat, abych neuvízla. Sundala jsem kobylce parelku a vypustila ji mezi ostatní koně.
„Áá,“ vydala jsem ze sebe, když mi bota uvízla v bahně, ale noha pokračovala v pohybu. Tak tak jsem zabránila tomu, abych bosým chodidlem, jenom v ponožce, šlápla do bahna. Zavrávorala jsem, jak jsem stála jenom na jedné noze, v poslední chvíli jsem to ale vybrala. Sakra, co teď? Pomyslela jsem si s pohledem na holinku uvízlou v zemi. Zasunula jsem do ní nohu zpátky, abych přece jenom nešlápla do té hnědé břečky, ale vytáhnout nešla. Po chvíli zápolení, kdy jsem musela zapojit i ruce, se konečně bota s hlasitým mlasknutím vymanila ze zajetí, takže jsem, celá udýchaná, mohla pokračovat v cestě.

BOX

Box hotov a do oběda zbývala ještě spousta času, takže jsem popadla vidle a vyrazila směr hnojiště. Většina studentek už měla boxy svých miláčků vyházené, takže jsem usoudila, že už toho na vlečce moc nepřibude.
SLUŽBA
„Uf!“ otřela jsem si pot z čela. Tahle prácička mi dala pořádně zabrat. I když byla zima, já jsem se pekla jako v létě. Od námahy mě pekelně pálily ruce a zpocené oblečení se na mě nepříjemně lepilo. ‚Chtělo by to sprchu,‘ pomyslela jsem
si a ještě celá udýchaná zamířila nejdřív uklidit vidle a pak hurá do koupelny.

OBĚD
JÍZDA
MYTÍ
PÉČE O KOPYTA
VÝBĚH
SLUŽBA