katrin + fidorka: LEVEL 3 - povinná péče (3/5) - povoleno jen hřebelcování a péče v areálu

Studená a tmavá zimní rána teď vystřídaly teplé sluneční paprsky. Probudila jsem se s dobrou náladou a s chutí vyskočila z postele. Raven už taky vstávala a rozhrnula závěs na okně. Venku to vypadalo na krásný den. Na obloze sice bylo několik mraků, to ale ještě nic neznamenalo. Sluníčko pilně pracovalo a už pomalu začínalo vysoušet blátivé kaluže, které pokrývaly zem. Ze všech koutů už začínalo vylézat drobné zvířectvo, takže když jsem otevřela okno, abych trochu vyvětrala, přivítalo cvrlikání ptáku. Ospalé a pošmourné dny byly ty tam. I ze vzduchu teď byla cítit svěžest a život. Zatímco se Raven oblékala, obsadila jsem koupelnu a dala se do cajku…aspoň rámci možností. Když jsem měa vyčištěné zuby i učesané vlasy, vystřídala mě Rave a zapadla do koupelny. Zaujala jsem místo u šatníku, odkud jsem vytáhla florestovskou uniformu a nasoukala se do oblečení. ‚Zdá se mi to, nebo se ty legíny od minula nějak zmenšily?‘ divila jsem se. No, jestli ono to nebude spíš tím výborným jídlem, kterým nás tetička Sue vykrmuje… Ještě jsem si ustlala postel a počkala na Raven, s kterou jsme pak společně odešly do stáje. Obě jsme jako první vyrazily pozdravit ‚své‘ miláčky. Rave zamířila k Tarotovu boxu na konci řady, já k Fidorčinu na začátku. Zamlaskala jsem, protože kobylka si mě nejdřív nešimla (příliš zaměstnaná senem ). Když zvuk uslyšela, nastražila uši, zvedla hlavu a otočila hlavu mým směrem. Když uviděla, že tam stojím, měkce a tiše zaržála. Spíš to byl jen takový tlumená náznak. „Ahoj, holka,“ pozdravila jsem kobylku potěšeně a podrbala ji na čele. „Už víš, že jsem přišla proto, abych ti donesla něco k snědku, co?“ řekla jsem pobaveně. Už si sice nějakou dobu spolu s Fidorkou na sebe zvykáme, ale žádný extra vztah to zatím není, takže to gesto asi nebylo projevem nadšení z toho, že mě ráda vidí. Cestou do krmivárny jsem pozdravila Mell, která právě vcházela do stáje a překypovala energií. Jak je vidět, tak dnešní počasí prospívá všem. S pobrukováním jsem připravila krmení a odnesla ho kobylce do žlabu. Už když mě viděla přicházet, vystrčila hlavu z boxu a natahovala krk, jakoby doufala, že si tím nějak pomůže a dostane krmení dřív. Tak to ani omylem. „Ustup!“ zavelela jsem rázně, abych dala najevo, že jakékoliv pokusy o kladení odporu se setkají s neúspěchem. Fidorka zalezla hlouběji do boxu, takže jsem mohla otevřít a vejít dovnitř. Přešla jsem ke žlabu a vyklopila do něj koňskou snídani. Tu trochu krmení, která utkvěla na stěnách kyblíku jsem vyškrábla rukou a přidala ji ke zbytku ve žlabu. Nechala jsem Fidorku, ať se v klidu a nerušeně nají a mezitím jsem, jako vždycky, vypláchla a uklidila erární kyblík. Studentky, co měly službu ve stáji už touhle dobou začínaly odvádět volné koně do výběhů, já jsem však Fidorku nechala doma, protože dopoledne máme se Sue naplánovaný terén, takže dávat ji na tak krátkou dobu do výběhu moc nemělo cenu – a navíc by si zabahnila nohy. Už byl čas snídaně, ale stejně jsem nejdřív radši vyházela box, aby tady byla Fid v čistém.

BOX

Uklidila jsem po sobě nářadí a zanechala Fidorku ve stáji. Nevím, jak by se chovala, kdyby ve stáji zůstala úplně sama. Je sice spíš samotářka, ale přece jenom. Proto mě uklidnilo, že pár koní taky zůstalo v boxech, zatímco ostatní už se proháněli ve výbězích. Takže jsem s klidem opustila stáj a vydala se občerstvit konečně i sebe. Měla jsem taky nejvyšší čas, za čtvrt hodiny už začne Sue sklízet
zbytky jídla.

SNÍDANĚ

Jak jsem mohla očekávat, to nejlepší jídlo už bylo fuč. Zbylo na mě jenom trochu studených míchaných vajíček, půl krajíce chleba a našla se i trocha marmelády, takže…proč to nezkombinovat? Překvapivě to bylo poživatelné a dokonce i docela dobré. To si přidám do sbírky mých tajných receptů (kterou tvoří vlastně jenom jeden ‚recept‘, a to rohlík s paštikou a s banánem ). Nasadila jsem Fidorce ohlávku a vodítko a vyvedla ji ven k úvazišti, ať jsme taky na čerstvém vzduchu. „Hej, Cass!“ zavolala jsem na dívku, která právě procházela kolem, „nepostála bys mi na chvilku u Ferri? Jenom si přinesu věci.“ „Jasně, proč ne,“ souhlasila kamarádka a přistoupila ke koni. Děkovně jsem se na ni usmála a upalovala do sedlovny. Ze skříňky jsem si vyndala čištění, sedlo, uzdečku a chrániče. S vypětím všech sil se mi podařilo věci pobrat tak, abych nemusela chodit nadvakrát, takže když jsem se vracela k Fidorce a Cassie, připomínala jsem spíš ozdobený vánoční stromeček. Poděkovala jsem Cass za pomoc a dala se do čištění. Na nadílku chlupů jsem se vyzbrojila igelitovým sáčkem, který teď tvořil povinnou výbavu mého čištění. Fidorka si ho sice ze začátku měřila dost nedůvěřivým pohledem, když ale zjistila, že ta věc je naprosto neškodná, zase se vrátila do klidového režimu. Od nekonečného hřebelcování už mě začínaly bolet ruce, takže jsem si během toho musela dát pár přestávek. Štěstí bylo, že kobylka na sobě neměla ani bahno, protože od posledního čištění a mytí nebyla ve výběhu. „Tak co, kde to vázne?“ ozval se znenadání ženský hlas. Otočila jsem se tím směrem a uviděla Sue s osedlanou Venuší po boku. Kde se tady vzala, to netuším. Celou dobu jsem si myslela, že ještě ani nepřišla, a tudíž mám dost času. Teď jsem ale naráz byla ve skluzu. S překvapeným výrazem ve tváři jsem popadla sedlo a tak rychle jak jsem jen dokázala, jsem Fidorku osedlala a nauzdila. Na závěr jsem jí zapnula chrániče, aby se cestou nezranila o nízké keře, nebo trčící větve. „Hotovo!“ oznámila jsem
skoro udýchaně a zapínala si helmu. „No dobře, tak vyrazíme,“ usmála se Sue.

TERÉN
PÉČE O NOHY A KOPYTA
MASÁŽ
SOLÁKO

Byla jsem ráda, že solárko nemá žádné nastavitelné programy, protože v tomhle se fakt nevyznám. Takže jsem prostě jenom zmáčkla spoušť a následující půl hodiny jsem se s kobčou vyhřívala pod velkou zářící lampou. Po stanoveném časovém limitu se zařízení samo vypnulo, takže jsem přes Fid přehodila připravenou odpocku a odvedla ji do boxu. Nechala jsem ji tam, teď už ale bez deky, vychladnout a mezitím jsem si zašla na obídek.

OBĚD

Vrátila jsem se do stáje pro Fidorku, která už byla po soláriu dostatečně vychladlá, takže jsem jí naohlávkovala a odvedla do výběhu. Když jsme přicházely, ostatní koně zvedli hlavy od sena a pozorovali nově příchozí. Když ale zjistili, že se nejedná o nikoho ‚extra‘, zase se sklonili a nerušeně pokračovali v přežvykování potravy.

VÝBĚH