marigold a bouře: Když jsem vylezla z pokoje, alespoň jsem měla nějakou představu, co dneska holdám s kobylkou tak nějak dělat. V krmivárně jsem si rovnou vyzvedla kbelík a vysypala ho hladové Buřince do žlabu. Než to všechno zlhtla, najedla jsem se sama, vypláchla a uklidila kbelík a naskládala na stojan všechno, co budeme potřebovat. Rozhodla jsem se kobylku pořádně vypucovat od těch chlupů, proto jsem jí zatím ještě nechala v boxe a nečistila ho, ať můžu ty chlupy vzít rovnou i se špínou. Vyklepla jsem stájovku a pořádně Buřince vzala hřbílkem, tvrdým a měkkým kartáčem, z čehož jsem brzy měla křeče v rukou, protože z ní ty chlupy absolutně vůbec nešly dolů. Tedy, dolů ano, ale jednalo se o nekonečný příběh. Jsem člověk, nekonečno by pro mě mělo být neexistující a v rámci evoluce a přirozené schopnosti přizpůsobování velice krátkodobé, jenže.. dá se vůbec zvyknout na padající chlupy?
Spolu s kocem mojí úvahy jsem si povzdechla, vyčistila Buřince kopyta a odvedla jí chvíly "nahatou" do padoku, ať se provětrá, mezitím jsem jí vyházela box a vzala k uvazišti, abych jí mohla nasadit lonžovací ohlávku, zabandážovala nožky a nasadila na přední nohy chrániče proti zášlapům. Přicvakla jsem jí lonžku k ohlávce, vzala trochu pamlsků a dlouhý bič a vyrazila s ní do kruhovky.

*Práce ze země*

Hned potom byla akorát přečištěná, pořádně vysušená a dostala odpocku a normální ohlávku s vodítkem. Vyrazily jsme na procházku na zklidnění.

*Procházka*

Po návratu už jsem se rozhodla jí dát opravdu pokoj. Celou jsem jí přečistila, nasadila výběhovku a odvedla do výběhu.

*Výběh*

Zůstala tam po celý den, já se mezitím věnovala menšímu úklidu skříňky. Když jsem jí večer brala zase domů, musela jsem udělat ještě zastávku v mycím boxe, protože tohle snad nebylo reálné.

*Péče o nohy a kopyta*

Bahno bylo docela, vysušila jsem jí nohy, pustila jí do boxu, oddekovala a pečlivě vyčistila. Na noc dostala ješt stájovku, protože by měl být mráz, donesla jsem jí krmení, poklidila všechny věci a rozloučila se s ní.