Komentář, na který odpovídáte
katrin + fidorka: LEVEL 3 - povinná 1/5
Když jsem se ráno probudila, akorát svítalo. První sluneční paprsky probleskovaly skrz nadýchané mraky a obloha byla zbarvená do sytě oranžové. Zářivý kotouč se už skoro celý vyhoupl nad horizont. Ve výbězích, kde se přes den popásají koně, se ještě vznášela ranní mlha a neslyšně proplouvala ztichlým areálem. Celá Floresta dostala přímo pohádkový nádech. Potichu jsem pootevřela okno, abych nevzbudila Raven, zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Byl ještě dost chladný, ale už jsem v něm cítila první známky přicházejícího jara. Okno jsem zavřela, protože ž mi začala být trochu zima (přece jenom tenké pyžamo vás před chladem moc neochrání). Tahle rána na Florestě jsou opravdu kouzelná. 
S dobrou náladou hned po ránu jsem došla do koupelny provést ranní hygienu a trochu se zcivilizovat. 
Když jsem byla hotová, Raven ještě spala. Zapla jsem noťas a na internetu jsem si našla pár videí od Zuzky Prokopové – holky o ní mluvily včera u večeře, tak jsem si řekla, že se podívám, kdo to je. Její názory a způsob práce se mi docela zalíbily, tak jsem se rozhodla, že třeba něco z toho můžeme zkusit i s Fidorkou. Pak mi ale pohled sklouzl na spící Raven. Chtěla jsem ji normálně probudit, ale pak jsem si řekla, že to chce něco kreativnějšího (jako odplatu za moje první ráno v tomhle pokoji, kdy jsem se kvůli té potvoře málem počůrala ). Po chvíli přemýšlení mi na mysl přišel geniální nápad. Jelikož Raven ještě nestihla za tu krátkou dobu, co tu s ní bydlím poznat, že si občas na budík dávám trošku ‚uřvanější‘ písničky, proč ji s tím neseznámit teď? A rovnou, aby to pocítila na vlastní kůži. Vytáhla jsem proto mobil z kapsy bundy a zapnula hudební aplikaci. Hlasitost jsem si ještě předtím dala samozřejmě na max. Po špičkách jsem se přiblížila k nic netušící dívce, přiblížila telefon k jejímu uchu a zmáčkla ‚play‘. Zděšený výkřik se ozval asi půl vteřiny po tom, co ticho pokoje prořízla metalová hudba. Raven sebou polekaně škubla a s vyděšeným výrazem ve tváři se posadila na posteli, přičemž pořád nechápala, co se to děje. Svalila jsem se na zem a svíjela se smíchy – kdybyste viděli ten její výraz, to bylo k nezaplacení. Škoda, e mě nenapadlo to natáčet.
„Jen počkej,“ procedila Raven a probodávala mě očima. Nakonec ale podlehla pohledu na mě – lapala jsem po dechu a už jsem se ani nedokázala smát, takže jsem se jenom v bolestech břišních svalů od namáhavého smíchu kroutila na zemi – a vybuchla taky. Stejně mě ale čeká odplata…
Spěchala jsem do stáje nakrmit Fidorku, a taky částečně abych unikla z Ravenina dosahu – kdo ví, kdy mi co může provést. Když jsem vcházela do stáje, ještě jsem se pochechtávala – prostě to nešlo zastavit. Zamířila jsem rovnou do krmivárny, kde jsem potkala Jennifer.
„Ahoj,“ pozdravila jsem s širokým úsměvem na tváři.
„Dobré ráno,“ odpověděla Jenn, „snídalas vtipnou kaši?“
„Ne…ještě…Raven…“ vysoukala jsem ze sebe, ale dál už to nešlo, protože jsem si znovu vzpomněla na kamarádčin výraz po probuzení, a chytla jsem novou vlnu záchvatu smíchu.
„Tady snad nikdo není normální,“ protočila Jennifer oči v sloup a odnesla svoje krmení. Já jsem se chopila odměrky a kyblíku. Nabírala jsem ječmen, granule a otruby. Jelikož jsem se celá ještě trochu otřásala dozvuky smíchu, trochu krmení se mi z odměrky vysypalo…no co, to se pak zamete. V konvici jsem ohřála trochu vody a zalila krmení. Když nabobtnalo, odnesla jsem ho Fidorce.
„Jdi!“ zavelela jsem už při otvírání boxu, protože kobylka se natlačila na dvířka ve snaze dostat se ke žrádlu co nejdřív. Trochu neochotně mi uvolnila místo a počkala, až jí krmení vyklopím do žlabu. Kyblík jsem umyla a uklidila na místo.
BOX
Po vyházení boxu jsem už málem padala hlady – ráno jsem se jídelně vyhnula velkým obloukem, protože hrozilo, že tam na mě bude číhat Raven s připravenou municí v podobě hory jídla, a já bych vážně nechtěla dostat do obličeje koblihou, nebo něčím ještě horším. Takže jsem do jídelny zamířila až teď a doufala, že tam bude ještě něco zakousnutí. Sue s několika studentkami už sklízela ze stolů, ale podařilo se mi ukořistit dva rohlíky a dokonce i marmeládu a sýr (oukej, trochu divná kombinace, ale chutnalo to docela dobře ). Spořádala jsem to za pochodu při cestě zpátky do stáje, kde na mě v boxe čekala Fidorka, zabraná do sena. Ze sedlovny jsem si přitáhla věci na čištění a gumovým hřbílkem začala krouživými pohyby čistit. Když jsem trochu přitlačila, z kobylky odpadl chomáč chlupů.
„Né, pomoc, kůň se mi rozpadá na kusy!“ zhrozila jsem se naoko. Hned jsem ale chlupy sebrala a hodila je do kyblíčku, který už jsem měla, po zkušenosti s línáním z minula, připravený vedle tašky s čištěním. Asi deset minut mi zabralo jenom odstraňování vypadlých chlupů, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že Fidorka vypadala úplně stejně jako předtím, akorát já jsem měla vlasy a mikinu plné chlupů. Pár se mi jich dostalo i do pusy a nešly vyplivnout. Usoudila jsem, že už to snad ani nemá cenu – připadalo mi, že ty chlupy tam snad rostou a odpadávají nový. Opustila jsem tedy gumové hřbílko a zbytky chlupů na povrchu očistila měkkým kartáčem (to pak byla fuška dostávat to z těch štětinek). Rýžákem jsem přejela nohy, aby se odloupalo zaschlé bahno, a kopyťákem jsem vybrala špínu z kopyt.
„Ták, hotovo,“ pohladila jsem kobylku po krku. Nasadila jsem jí parelku – díkybohu, že mi to Kitty minule ukázala - a vyrazily jsme směr kruhovka.
PK
Po komunikaci jsem jenom zběžně zkontrolovala Fidorce kopyta a odvedla ji do výběhu, ať si tam chvíli pobude, než pojedeme do terénu.
VÝBĚH
Hurá na jííídlo
OBĚD
Přivedla jsem si kobylku z výběhu a hned na první pohled mi bylo jasné, že na to, co měla na nohou, prostě moje čištění nestačí. Takže jsem ji zavedla do sprchovacího boxu a nohy ostříkala proudem vody. TEĎ JÍ BUDU MUSET SPRCHOVAT NOHY ČASTĚJI, PROTOŽE S JAREM PŘICHÁZÍ BOHUŽEL I BAHNO – SKVĚLÝ POMOCNÍK TVORBY PODLOMŮ A VŠELIJAKÝCH PLÍSNÍ.
MYTÍ NOHOU A KOPYT
Nohy jsem důkladně osušila hadrem a umístila Fidorku zpátky do boxu, aby navlhlá srst doschla. Potom jsem si kobylku dovedla k úvazišti (nehodlala jsem udělat stejnou chybu jako ráno a čistit ji v boxe – víte, jak těžko se z té slámy vybírají chlupy? ) a vyčistila ji. Kolem mě lítaly chlupy na všechny strany, takže za chvíli to podle chlupové vrstvičky na zemi vypadalo, snad kobylu právě ostříhala. Chvíli po mě přišla i Sue s Když byla vyčištěná a jakž takž i odchlupená (i když to kůň není snad nikdy ), nasedla jsem, připevnila bederku a nauzdila. Kobylka se při dotahování podbřišníku šklebila a popocházela na místě.
„Co ti hráblo, prosím tě? Do teď ti to nevadilo…“ divila jsem se. A jo, vlastně, PŘIŠLO JARO. Při uzdění zas Fidorka zvedala hlavu tak, abych na ni nedosáhla, a když se mi ji podařilo konečně pevně chňapnout za čumák, odmítala si vzít udidlo. No, nakonec jsem vyhrála já a i přes kobylčiny protesty se mi podařilo pozapínat všechny řemínky. Zbývalo ještě připevnit kamašky, aby šlachy zůstaly hezky v bezpečí. Chvíli jsem dumala nad tím, které jsou přední a které zadní, ale podle stavby nohy mi to naštěstí rychle došlo. Po zapnutí jsem zkontrolovala, jestli opravdu všechny zipy koukají směrem ven. Dala jsem na Suinu radu a do kapsy si pro jistotu vzala kopyťák a provázek, kdyby se cestou náhodou něco přihodilo. Pro všechny případy jsem si do malé kapsičky rajtek šoupla i starý mobil po bráchovi.
TERÉN
„Díky za super vyjížďku,“ poděkovala jsem Sue, když jsme sesedly z koní.
„Nemáš zas, příště zopakujeme,“ usmála se trenérka.
„Už se těším,“ odpověděla jsem se šťastným výrazem ve tváři. Vytáhla jsem třmeny a zaparkovala Fidorku k úvazu, u kterého jsem si ji chystala i před vyjížďkou. Rozepla jsem uzdečku a přetáhla ji i s otěžemi kobylce přes hlavu. Pověsila jsem ji na věšák u uvazovacího kroužku a natáhla Fid ohlávku. Sama už do ní natěšeně strkala čumák – ohlávka znamená, že se jde buď do boxu, nebo do výběhu, tak kdo by se netěšil? Rozepla jsem podbřišník a protáhla ho očkem na dečce. Sedlo i s dečkou jsem stáhla ze hřbetu a odložila ho na na zábradlí u úvaziště. Potom jsem kobylce zkontrolovala všechny čtyři nožky, jestli nejsou někde nějaké odřeniny, nebo tak. Všechno vypadalo v pořádku, takže jsem začala čistit – jenom jsem hřbílkem odstranila trochu zaschlého potu (a samozřejmě asi tunu chlupů ), vybrala jsem kopyta a zároveň zkontrolovala, jestli v nich není zabodnutý nějaký kamínek, či jiný ostrý předmět.
„Ták, hotovo,“ prohlásila jsem, když jsem dokončila poslední kopyto, „a jde s do sprchy!“ Nohy i kopyta jsem osprchovala proudem vody z hadice, abych omyla všechno bahno, které jsme po cestě nasbíraly.
MYTÍ NOHOU A KOPYT
Nohy jsem pořádně osušila, a zatímco ještě dosychaly, pustila jsem se do
regenerační masáže, kterou Fidorka náležitě užívala.
MASÁŽ
VÝBĚH
Cestou z výběhu jsem se pokoušela vyhýbat blátivým cestám a chodila po trávě, ale stejně jsem nakonec k jídelně dorazila s nánosy hnědé hmoty na botách.
„Doufám, že neplánuješ jít s TÍMHLE dovnitř?“ zděsila se Sue, když mě spatřila stát ve dveřích.
„Neboj,“ zazubila jsem se. Venku jsem si našla klacík a bahno trochu oškrábala, ale stejně za mnou zůstávaly šlápoty, takže jsem si boty prostě vyzula a do jídelny šla v ponožkách.
VEČEŘE
Po večeři jsem spěchala na pokoj, abych se osprchovala a převlíkla – plánovala jsem se zúčastnit oslavy v jídelně a nechtěla jsem být za čuně. Natáhla jsem na sebe džíny a triko, a vydala se zase do jídelny, kde už bylo přichystané občerstvení. Na největším stole byl nápis „Kitty a Asie“ z croissantů a jablek – nápad Izzy. Pozdravila jsem holky a usadila se na volnou židli vedle Cassie. Po pár minutách dorazila i Jennifer s Mellysou a párty mohla začít. Na začátek jsme pronesly slavnostní přípitek a potom už jenom jedly, povídaly si, jedly, povídaly si…dokud nám nedošla zásoba jídla. Pak už jsme jenom tak popíjely a kecaly jsme, dokud nás Nia neposlala spát.
*omlouvám se za pár minut spoždění, ale měla jsem za to, že už jsem péči vložila