kitty+asie: TÝDEN PŘÁTELSTVÍ
Ráno jsem nachystala vrané krmení, donesla jí ho do boxu a ještě chvilku tam jen stála a koukala na ní. Chtěla jsem s ní trávit víc času, když zrovna nepracuje. Vraná po mě koulela očkama, ale brzy se v klidu pustila do žrádla a přestala si mě všímat. Až po nějaké době jsem se od ní odpojila a odešla do jídelny.
Zrovna jsem si sedala s horkým kakaem a máslovým croissantem, když se ke mně přihnala Izzy. „Ahoj drezuráku.“ Zazubila se na mě a já se pokusila napodobit smajlíka „:3“ „Co máš v plánu tenhle tejden?“ „Asi zapracovat trochu víc ze země, možná na respektu, ještě nevím. „A co takhle trochu skamarádit Asii s Meteorem?“ nadhodila červenovláska a já začala horlivě pokyvovat hlavou. Už několikrát jsem nad tím uvažovala, popracovat s Asií a s někým dalším, ale Bloodye tohle už splněné měla a u Izzy jsem vždycky čekala že bude stát spíš o Bouři s Goldíkem. „Super, tak dneska je vezmeme do volnosti?“ pokývala jsem, to se mi akorát hodilo. „Tak po obědě?“ „Po obědě.“ Přikývla jsem a usrkla horkého kakaa.
Ze snídaně jsem šla pro kobylku do stáje. Jízdárna byla povláčená, počasí relativně teplé, hodlala jsem tedy začít pracovat. I když ne tak intenzivně jako minulý týden Přesto, přece jen přicházelo jaro. A já s ní chtěla trochu zapracovat.
Přinesla jsem k boxu vybavení pro Asii, samozřejmě i s čištěním, a vranku vyvedla před box. Začala jsem jí hřebelcovat, trochu rozmasírovat záď, vyčistit nožky, pěkně vypucovat, a vybrat z kopýtek. Poté jsem se přezula, kobylku si nachystala k jízdě, vzala si přilbu, rukavice a tušírku a vydaly jsme se na halu
JÍZDA
Po jízdě jsem vranku odstrojila, vyhřebelcovala a odvedla do výběhu.
Na obědě jsme se s Izzy odchytily a došly pro ty naše dvě „zlatíčka“ Dohodly jsme se, že já půjdu pro Meteora a ona pro Asii. Bliklo mi hlavou že to s ní možná bude mít složitější, zvlášť když takhle foukalo byla Asie nerv=ozní a bujnější, a kort k cizím. Ale však ona si poradí.
Podlezla jsem hrazení výběhu, kde byl Meteor, a nemohla si valacha nevšimnout. Okamžitě zamířil ke mně, a když jsem se k němu natočila a zavolala ho jménem, dokonce zrychlil do klusu. Sakra, přátelskej kůň, to neznám „Ahoj fešáku.“ Promluvila jsem na něj a natáhla k němu hřbet ruky, aby si ho mohl očuchat. Grošák sice párkrát nadechnul, hned na to ale vyplázl jazyk a přichystal mi tak hezky mokré přivítání. Nenápadně jsem to otřela do jeho srsti, když jsem ho jakože hladila „Tak pojď ty trubko.“ Řekla jsem mu, pohladila ho po hlavě a cvakla na vodítko. Paradoxně i s jeho povahou jsem se u něj cítila hůř než u Asie, v kohoutku byl vyšší než já a připadal mi tak jako obr. Nicméně jako docela ohleduplný obr, který mi jen trochu narušoval osobní prostor, když mi očuchával kapsy. Takže jsem ho čas od času zastavila a nechala zacouvat tlakem na prsa Meteor šel docela ochotně, po chvilce mu to došlo, stejně ale, když jsme pak u stájí čekali na Izzy s mojí láskou, pořád mě oňufával a ohmatával pysky. „Trubač seš.“ Řekla jsem mu, ale to už se blížila rudovláska s vranou. „Jak to šlo?“ zeptala jsem se a neubránila se širokému úsměvu – pamatovala jsem si velmi dobře na moje začátky s Asií. Bez pamlsku jsem do výběhu ani nemusela chodit. Izzy taky vypadala šťastně, když dostala tTikouše zpátky a já si vzala vranou. „Zlobilas?“ promluvila jsem na ní a s úsměvem já podrbala za uchem. Pak jsem jí dovedla do uvaziště a znovu jí projela kartáčem a dostala z ní přebytečné chlupy a špínu. Netrvalo dlouho a mohly jsme oba koně zavádět na volnost.
VOLNOST
To odpoledne jsem makala jako černobílá A tentokrát ne u Asie. Ta si užila dost práce hned ze začátku, a teď.. jsem šla makat já. Ráno mě Bloodye s Izzy přemluvily, uspořádat menší posezení večer v jídelně, když už mám za sebou tu drezurku, ať se taky všichni sejdem – na snídani a na obědě všichni spěchaj ke koním, na večeři jsou unavení a v sedlovně ne vždycky potkáte toho, koho jste delší dobu neviděli. Proto tohle byl vlastně dobrej nápad, jenže… ono se řekne menší posezení. Člověk navrhne že něco upeče, a už se na něj svalí ze všech stran objednávky. Připadala jsem si jako Monica na díkůvzdání, když dělala pět druhů brambor. Měla jsem za úkol udělat čokoládový dort, borůvkový cheesecake, mrkvové cookies a žloutkové věnečky. No dobře, ty jsem za úkol neměla, ale už jsem stihla pochopit, že pro ně má Connor slabost. Takže jsem od rána běhala Sue v kuchyňce a byla šťastná že ačkoliv jídlo především přivážíme, základní vybavení tu je. Zdobítko na věnečky jsem musela udělat provizorně z pytlíku a místo robota na šlehání sněhu jsem měla tetičku Sue, ale to se zvládne, to se zvládne..
A skutečně, zvládlo Zbývala půl hodinka do večeře, když jsem čokoládový dort zdobila čokoládovými hoblinkami – a to jak bílé, tak mléčné, tak hořké čokolády. První vrstva šla ještě na horkou čokoládovou polevu, takže se trošičku rozehřála a vypadalo to docela lákavě. Dort pak šel do lednice a ještě jsem dala dohromady žloutkové věnečky. Hotovo. Dokonce jsem se před večeří po nakrmení Asie stihla i převlíct.
Asi tomu chtěl osud, že k večeři bylo moje milovaná gulášovka. Nadšeně jsem usrkávala kořeněnou dobrůtku, a když si pár lidí došlo pro nášup, upozornila je Sue že dnes bude k vidění jídla ještě spousta. Jen když chvilku vydržíme.
A tak jsem odnesla svojí misku a začala vyndavat nejprve borůvkovej cheesecake, který jsem ještě polila převařenýma borůvkama z misky – ty byly ještě teplé. Odnesla jsem jako první na stůl ten. Pozorovala mě většina jídelny, a když jsem se objevila s miskou sušenek v každé ruce, začalo to zajímat víc lidí. Cheesecake šel poblíž Izzy, mísa sušenek k Mellysa, druhá na druhou stranu stolu. Před Connorem jsem během chvilky položila tác s vyskládanými věnečky. Pohledy těch tří stály za to Ale to i Bloodyin pohled, když jsem dort zasypala novou vrstvou čokoládových hoblinek, které tentokrát už držely svůj zatočený tvar a dort tak vypadal jako z luxusní cukrárny. Když jsem ho umístila před ní, nebyla jsem si jistá jestli nemá větší chuť na ten dort než na svého kovboje.
„Jen taková malá pozornost.“ Dodala jsem, když na mě půlka jídelny koukala pohledem „Můžeme začít jíst?“ a ta druhá „Co se sakra děje?“ „Kitty se povedlo dokončit drezurní zaměření a oficiálně tak dokončit své osnovy.“ Podotkla Niora, která mi přišla ještě jednou poblahopřát. Nevím jestli to bylo vděkem za tu horu jídla, ale pár lidí i zatleskalo. Sue mi pomohla roznést nože a postupně jsme rozkrájely čokoládový dort a cheesecake podle toho, kdo chtěl co. Dort byl hodně čokoládový a hutný, takže stačil i menší kousek, a tak vyzbylo na všechny. Sama jsem si nedala z toho nic, tak nějak mi víc chutná, když někdo navaří pro mě Ale dala jsem si hrnek svařeného hruškového džusu, zatímco jsem usedala k mě nejblížším.
Connor vedle mě se zakusoval do žloutkového věnečku. Vypadal přitom nadmíru spokojeně. „Řekl bych ti že tě miluju, ale bojím se že je na to moc brzo.“ Podotkl nespouštěje oči z jídla. „A já tu pro tebe něco mám.“ Nadhodila tajuplně Izzy. Zvedla se a tentokrát zmizela v kuchyňce ona. Po chvilce se vrátila s tácem v rukou – a když ho položila na stůl, rozeznala jsem v croissantech nápis Kitty a v jablíčcích Asie. „To je božííí!“ vypískla jsem nadšeně a rudovlásku objala, protože mi tím vážně udělala radost. Měla jsem na ty croissanty chuť, ale nemohla jsem to narušit, tak jsem se na ně nejprve jenom hladově dívala. „Taky pro tebe něco mám.“ Zahuhlal Connor, a cpal do sebe už druhou půlku talíře věnečků. Nemohla jsem si nevzpomenout na první díl Harryho Pottera, když se Ron představoval Hermioně s plnou pusou. Vypadal úplně stejně jen nebyl zrzavej a byl víc osmahlej.
Vytáhnul balíček, trochu nevzhledně zabalený do balicího papíru, ale s mojí manuální zručností jsem mu nemohla nic vyčítat, Zvědavě jsem ho rozbalila a vytáhla červeně kostkovanou… Zástěru. Ehm. „Když už ti to v tý kuchyni tak jde.“ Prohodil a já jen zavrtěla hlavou. Ale jo, potěšilo to. Ne že bych tady měla čas péct Tomu jsme se věnovaly spíš se Stellou u ní doma. „Děkuju.“ Poděkovala jsem mu a dala mu za to pusu. „No a já ti dávám..“ ozvala se Blood a já už si říkala, že všem hráblo že se vůbec po něčem sháněli. „Svojí přítomnost.“ Dořekla, k mojí upřímné úlevě. Cejtila bych se fakt blbě „Chceš za to taky pusu?“ nadhodila jsem a Blood si raději okamžiitě nacpala do pusy obrovský kus čokoládového dortu.
„Kitty? A co pití?“ ozvala se najednou Mellysa o něco dál. „Sakra a jo!“ nadskočila jsem hned a vylítla do kuchyňky. Vrátila jsem se s pár flaškami rychlých špuntů Jedno zelené jablko, jedna maina, jedna oranžová a jedna jahodová pro mě. Bouchli jsme je všechny a prootže skleničky na šáňo se na jezdecké akademii moc nevedou, nalilo se do hrnečků na kakao Bylo to svým způsobem milé.
Znovu jsem si dřepla, a zaslechla u Connora zvuk otevírané lahve. Střelila jsem po něm pohledem a spatřila brusinkové frisco.. mé milované. Jen jsem pozvedla obočí, Connor se rozhlédl po vedení, a přistrčil mi lahev. Trochu jsem se napila, podala mu jí zpátky a labužnicky vychutnávala tu chuť a bublinky na jazyku. „Tak na Kitty!“ zvedla svů hrneček Bloodye, ačkoliv mi přišlo že spíš drezurní cíle obdivuje pořád ten čokoládový dort. Díkybohu za snadné, rychlé a efektivní recepty „A na Bloodye která po dlouhé době nějaké osnovy plní!“ dodala jsem taky a brunetka se zachechtala. „A na to že konečně dostanete rozum.“ Ozval se Tom od stolu. Dneska zrovna na akademii byl, a taky už mi dopoledne gratuloval. Prý nás někdy s Asií musí vidět v akci  „A na to že se nerozmnožíte.“ Ozval se Jason, který si asi do kafe večer přidal rum Aspoň mi to tak přišlo, protože byl okamžitě bez jediného slova napomenut káravým pohledem nejvyšší moci. I ta se ale uculovala.
„Už jste skončili?“ ozval se Connor, kterého to očividně popudilo. No jo, chlap
„Co vůbec hodláš dělat teď?“ drkla do mě Izzy, která věděla že se s Asií do větších parkurů pouštět nehodlám. „Nevím. Ale trochu mě to děsí.“ Přiznala jsem se se svojí malou krizí středního studentského věku „Víte co děsí mě?“ položila hrnek na stůl Jennifer jen o pár míst dál. „Že začíná línací sezóna.“ Jak tu větu dopověděla, celý stůl se zasmál, tyhle trable jsme znali všichni „Ale fakt!“ nechápala Jenny, čemu se tak smějeme. „Dneska jsem odcházela od Galaxie a přísahám že jsem na sobě měla víc chlupů než ona.“ „Zlatý ostřihaný koně.“ Povelebila si Bloodye, ačkoliv přes zimu stihli chlupy zase nabrat. Holt to ale už nebylo takové.
„Mě to povídej.“ Otočila jsem se soustrastně na Jenny. „Charakter taky není stříhanej, a ještě má takovou medvídkovitou hustou srst. Takže jsem od něj odcházela chlupatá a špinavá. Bohužel na něm nebyla vidět žádná změna.“ „Aspoň někdo.“ Uchechtla se Jenny, sdílená soustrast je menší „Což mi připomíná, kámo, že mi budeš dělat dozor až budu brát Charlieho na skoky?“ otočila jsem se zpátky na Blood. „Seš si tím jistá?“ přizvedla obočí Mellysa, se kterou jsme minulý týden byli venku. Charakter si totiž hrál na létacího draka. „No někdy na skoky musí, a už dva týdny zase neskákal.“ Pokrčila jsem rameny, ačkoliv jsem tušila že by to mohla být moje smrt. „Zvládla jsem Deka, tohle zvládu taky.“ „Tím chceš říct co?“ chránila hned Blood svého valacha, ačkoliv mě před ním sama varovala. „a víš že když jsi chtěla brát Dekamerona, říkalas to přesně naopak?“ podotkla Izzy a uchichtla se. „Charakter je náhodou na skocích profík. Pokud k nim teda má trochu respekt.“ Prohlásil Connor, jakoby mě chtěl uklidnit. „On možná.“ Podotkla jsem a hodila pohledem po vedení. Opět jsem si „hlavně nenápadně“ cucla z flašky frisca.
„A jak jste na tom vůbec s AZ?“ hodila jsem pohledem po holkách, kterých se to týkalo. „Blbě, vidím to docela černě.“ Podotkla Cassie a mávla rukou, že o tom nechce mluvit. „Jakto?“ otočila se k ní dostatečná část stolu, aby jí to viditelně uvedlo do rozpaků. „Ta teoretická část. Zvlášť tréninkovej plán, mám dojem že to nezvládnu.“ Vysoukala ze sebe nakonec. „Ale to říkáš o všem.“ Připomněla jsem jí její tendence černomyšlenkování. „Celá já.“ Zasmála se znovu a ucucla ze svého hrnečku. Usmála jsem se na ní, abych jí aspoň trochu dodala odvahy. Je fakt že před rokem jsem si připadala stejně. A teď už se mi na koleji leskne skleněný pohár AZ.
Rozhovory se rozutíkaly všemi různými směry, a já byla ráda že se všichni tak dobře baví. Vedení nám výjimečně prodloužilo večerku, a když byl ruch kolem stolu největší, nenápadně jsem schovala flašku frisca do zástěry a vydala se před jídelnu.
Dřepla jsem si na studenou zem a podívala se na nebe. Bylo krásně. Ale jasno, zítra bude asi zima. Ucucla jsem si znovu z flašky (jediný pití co si takhle víc vychtunám) a stále zírala nahoru.
„Co tu tak sama?“ objevil se za mnou zanedlouho Connor a přes ramena mi přistála jeho bunda. Tady je někdo pozornej. Že by mě chtěl dostat do postele? S úsměvem jsem se po něm podívala. „Moc lidí, vždyť mě znáš.“ Sednul si vedle mě a já si opřela hlavu o jeho rameno. Dostala jsem na oplátku pusu do vlasů a zadívali jsme se oba po areále. „Jen je to zvláštní pocit. Nějak mi to nedochází. Že už tam není.. nic.“ Spustila jsem sama od sebe. „Právě že tam toho je víc než kdy dřív.“ Ukázal mi opačný pohled na věc. Jen jsem se pousmála, na to nebylo co říct.