clair a pomněnka: “To nejde a tečka!” Zaslechla jsem hlas Mell a tak jsem otevřela oči. Budík mi měl zazvonit až za pět minut, proto jsem ho rychlým pohybem vypnula a posadila se. “Zase ponocuješ?” Zeptala jsem se Mellysy a nohy jsem z postele spustila dolů. Strčila jsem je do teplých papuček a chtěla jsem vyrazit do koupelny. “Ááá.”Vykřikla jsem, když se přede mnou objevila Jennifer. “V klidu, to jsem já, Jenny.” Uklidnila mě. “Co jsi udělala s Mellysou?” Zeptala jsem se jí nedůvěřivě. “Zaklela mě v Nissu.” Má spolubydlící slezla po žebříku dolů. “Do svatby s Mustafou.” Doplnila ji Jenny. Jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou. “Tak já mizím” Jennifer vyklouzla z pokoje a já pohlédla na Mellys. Já jsem zalezla do koupelny, kde jsem se rychle osprchovala, vyčistila si zuby a rozčesala vlasy, které jsem si nechala pro jednou volně rozpuštěné. V pokoji jsem na sebe navlékla oblečení a vyrazila jsem do stáje. V klidu jsem došla až do krmivárny. Popadla jsem kbelík. “Ahoj.” Ohlédla jsem se, abych zjistila, že je to Jenny. “No tě pic do čepic.” Zasmála jsem se. “To je můj kbelík.” Jennifer vzala kbelík, který jsem držela v ruce. “Pořid si brýle Clair.” Měla jsem chuť na ni vypláznout jazyk. “Jsem rozespalá, promiň.” Beztak to byla jejich chyba, že jsem se probudila pět minut před budíkem. Popadla jsem kbelík se jménem Pomněnky a rychle jsem do něj nachystala směs. Tu jsem zalila horkou vodou a pořádně ji promíchala. Krmení jsem nasypala hnědce do žlabu a když jsem kbelík umyla, zamířila jsem do jídelny. Rychle jsem do sebe naházela snídani. Pomněnku jsem zavedla do výběhu a šla jsem jí vyčistit box.

ČIŠTĚNÍ BOXU

Jelikož jsem odpoledne chtěla zajet do města, dovedla jsem si kobylku z výběhu a pustila se do čištění. Chtěla jsem jí dopřát alespoň trochu kolotoče, když s ní poslední dobou zase tak moc nepracuji. Jako vždy, i dnes jsem začala hřbílkem, pokračovala jsem měkkým a následovně tvrdým kartáčem. Hřívu i ocas jsem jí pořádně rozčesala hřebenem a kopytním háčkem jsem jí zase vyčistila kopýtka.

TRENAŽER

Z kolotoče jsem ji zavedla do boxu, kde jsme jí nasadila po vyčištění odpocku. Já jsem vyrazila na pokoj, abych se připravila na cestu. Ještě před tím, než jsem vyrazila, jsem kobču zavedla do výběhu, aby si tam odpoledne krásně užila.

VÝBĚH

Na pokoji jsem se rychle převlékla a zamířila jsem do výběhu pro Pomněnku. Spolu s ní byl ve výběhu ještě Gold a Perla. “Pomněnko” Zavolala jsem na hnědku a prolezla jsem hrazením. Kobča se postavila a loudavým krokem mi vyrazila naproti. Vodítko jsem cvakla k ohlávce a zamířila jsem do stáje. Vpustila jsem ji do boxu, donesla si čištění a dnes již po třetí jsem se pustila do jejího čištění. Dalo mi to zabrat. Měla na sobě několik vrstev zaschlého bahna. “Bože Pom, proč tě to válení tak baví?” Ptala jsem se jí po celou dobu. Škoda, že mi neodpověděla. Tašku s čištěním jsem odnesla do sedlovny, odkud jsem rovnou zamířila do krmivárny. Tam jsem hnědce nachystala večeři, se kterou jsem se zase trmácela zpátky k jejímu boxu. “Ustup!” Přikázala jsem hnědce, která byla přímo nalepená na dveřích a sledovala Seba, jak něco kutí u boxu Golda. Ustoupila. Měla štěstí. Obsah krmení jsem nasypala do žlabu a zkontrolovala jsem, zda má ještě dostatek sena. Měla. Kbelík jsem stejně jako ráno omyla a poklidila. Po cestě do jídelny jsem potkala s Mell, se kterou jsem si okamžitě začala povídat, jak jinak. Usedly jsme k Jennifer, která v jídelně již seděla. Povídaly jsme si tak dlouho, že nás nakonec musela vyhnat Niora. “Dobrou Jenny.” Rozloučily jsme se s Jennifer před pětkou, kam jsme společně s Mell zalezly. Rychle jsem si zabrala koupelnu, kde jsem provedla svou obvyklou večerní rutinu a pak jsem si s zalezla do postele. Netrvalo dlouho a zaslechla jsem ťukání. Dobývala se k nám Jennifer. “Ahoj holky, nemohla bych tu být s vámi do neděle, prosíím?” Nakoukla do našeho pokoje s hromadou věcí. “No jo pořád.” Zasmála jsem se zároveň s Mellysou. “Děkuji.” Potichu zavřela dveře a uvelebila se na posteli. “Ale koupelna je naše.” Vypadlo z Mell. “Nebojte, budu chodit nahoru, ale nemůžu tam usnout kvůli tomu větru, mám na to fobii asi.” Ujistila nás se smíchem Jenny, která ve spacáku vypadala jako nějaká larva Ještě dlouho jsme si povídaly, pak jsme však konečně usnuly.