katrin + fidorka: LEVEL 2: povinná péče 2/4

Když jsem se probudila, bylo ještě šero. Promnula jsem si oči a posadila se na posteli a vyhlédla z okna. Oblohu pokrývaly tmavé mraky, ze kterých crčely provazce vody. V takovém počasí se mi vůbec nechtělo z postele. Déšť mám ráda, ale ne v zimě. Podívala jsem se na svítící číslice na budíku na nočním stolku vedle mé postele. Teprve 6:07. Zachumlala jsem se zpátky do peřin a pokoušela se usnout, ale marně. Bubnování dešťových kapek na okenní tabuli mě pořád budilo. Většině lidí se při zvuku deště usíná dobře, ale mě ne. Ráda ho poslouchám, nebo si při něm čtu, ale neusnu ani za nic. Vylezla jsem z postele, oblékla si černý župan s tyrkysovým lemem. Na nohy jsem si natáhla tlusté ponožky stejné barvy a ospale se vydala do koupelny. Dlouze jsem zívla a zadívala se na sebe do zrcadla. Neumyté vlasy mi splývaly v jednotlivých pramenech až na ramena, kde se mírně kroutily. Obličej jsem měla celý pomačkaný a unavený. Oči byly zarudlé a nechyběly ani ukázkové kruhy pod nimi.
„Jéžišmarja,“ pomyslela jsem si. Zamkla jsem dveře a vlezle do vany. Proud horké vody po ránu mě pořádně probral a zahřál. Umyla jsem si vlasy levandulovým šamponem a kondicionérem (jinak bych je už nikdy nerozčesala ). Ručníkem jsem si je vysušila a zamotala do turbanu (vždycky si u toho vzpomenu na profesora Quirrela z první díl Harryho Pottera ). Vyčistila jsem si zuby a vrátila se do
pokoje. K oknu jsem si přitáhla křeslo a uvelebila se v něm s knížkou v ruce.

SNÍDANĚ

Po teplém ovocném čaji a každodenních ovesných vločkách s medem a rozinkami jsem přes sebe přehodila pláštěnku, obula si vysoké holínky a vyběhla do deště. Mířila jsem ke stáji. Cestou jsem přeskakovala kaluže a vyhýbala se bahnitým místům. Když jsem procházela stájovou uličkou, kapala ze mě voda a za sebou jsem nechávala mokré šlápoty. Zamířila jsem do šatny, kde jsem si pověsila pláštěnku. Na zem jsem položila hadru, aby se voda, co z pláštěnky odkapávala, nehromadila na podlaze. Ze své skříňky v sedlovně jsem vytáhla pracovní bundu, kterou jsem si tam nechávala, aby nám nenačichl pokoj. Teď v zimě to nebylo úplně praktické, protože když jsem si ráno bundu oblékla, byla hrozně studené a trvalo dost dlouho, než mi v ní začalo být teplo. Cestou do krmivárny jsem se zastavila u boxu číslo 3, tedy u Fidorky.
„Ahoj krasavice,“ pohladila jsem ji po sametovém čumáku. Kobylka jemně oddechovala, pak zvedla hlavu k mým vlasům a nasála do nozder vzduch. Pysky jemně zkusila, jestli je to něco k jídlu.
„Hej, nežer mě, to je jenom vůně šamponu,“ ohradila jsem se s úsměvem a uhnula z Fidorčina dosahu. V krmivárně jsem si vzala erární kyblík a černou odměrku. Z boxů na krmení jsem odebrala po odměrce ječmene, otrub a granulí. Odměrku jsem vrátila na místo a z kohoutku jsem do kyblíku nalila horkou vodu. Chvíli jsem vyčkala a až směs nabobtnala a trochu vychladla, naservírovala jsem ji kobylce do žlabu. Jako každé ráno mě už netrpělivě vyhlížela, natahovala krk a hrabala nohou. Jen co jsem od žlabu kousek poodstoupila, zabořila do žrádla čumák a hltavě si ukousla co největší sousto. Nevím, proč to dělá, ostatní koně si pysky naberou trochu krmení do tlamy a potom ho žvýkají, ale Fidorka se do směsi vyloženě zakousne, až je slyšet cvaknutí zubů. Piraňa. Z kyblíku jsem vymyla zbytky krmení a uklidila ho mezi ostatní erární. Když Fidorka dožrala krmení ze žlabu i seno, nasadila jsem jí ohlávku a přehodila přes ni novou termo deku. Protáhla jsem ohon poutkem, zacvakla karabiny a suchý zip na prsou a pod zadníma nohama, a popruhy pod břichem jsem zapnula do kříže.
„Vypadáš vážně vtipně,“ zhodnotila jsem Fidorčinu novou vizáž. Puntíkovaná deka připomínala spíš pyžamo, nebo noční košili. No a co, aspoň mám vtipnýho koně, to byl taky účel. Došla jsem si do šatny pro pláštěnku, abych cestou k výběhům nezmokla. Když jsem se vrátila k Fidorce a chystala se připnout jí vodítko, kobylka vystrašeně couvla k zadní stěně boxu.
„Heej, copak děláš?“ napomenula jsem ji klidným hlasem, ale Fidorka na mě vykulenýma očima zírala jako na zjevení. „Co jí hráblo?“ říkala jsem si, al pak mi to došlo.
„No jasný, ta pláštěnka se ti asi moc nelíbí, co?“ Kobylka zafrkala a hrábla kopytem, když jsem si pláštěnku s šustěním sundávala. Přehodila jsem ji přes okraj boxu a uklidňovala Fidorku. Když se zklidnila, vzala jsem opatrně pláštěnku do ruky a nechala Fidorku, ať si ji očichá.
„Vidíš? Nesežere tě to.“ Fidorka nevypadala, že by mi to věřila, už ale aspoň nedělala takové scény jako na začátku, takže jsem si mohla pláštěnku zase obléct. Cestou do výběhu se kobyla snažila jít co nejdál ode mě, kdyby ta věc, co jsem
měla na sobě, přece jenom kousala.

VÝBĚH

Po návratu z deštivé spršky jsem si zase pověsila pláštěnku na věšák a dala se do házení boxu.

BOX

Když byl box hotový, a já mokrá od hlavy k patě, skočila jsem se na pokoj převléct do suchého oblečení. Ještě, že jsem měla nějaké rezervní z domu, jinak bych asi byla nucena chodit po stáji v pyžamu. Vysušila jsem si fénem vlasy, stáhla je do culíku a šla si do jídelny pro něco k snědku.

OBĚD

Po obědě a krátké polední pauze, kterou jsem si dnes dopřála (za deště stejně není moc co dělat), jsem vyzvedla svoji krásku z výběhu a dovedla ji do stáje, abych ji připravila na trénink se Sue.

MASÁŽ

Po rozehřívací masáži, kterou si kobylka očividně docela užila, jsem ji vyčistila.ZAČALA JSEM GUMOVÝM HŘBÍLKEM, KROUŽIVÝMI POHYBY PO SMĚRU RŮSTU SRSTI. V MÍSTECH, KDE MĚLA NA SOBĚ FIDORKA DEKU, BYLA SRST O NĚCO SLEHLEJŠÍ, TAKŽE JSEM MUSELA POŘÁDNĚ PŘITLAČIT, ABY SE PROVĚTRALA I KŮŽE POD SLEHLÝMI CHLUPY. Výhoda deky ovšem byla, že jsem nemusela pracně drhnout zaschlé (nebo nedej Bože ještě mokré) bláto. Krk, hlavu i hřívu měla kobylka od deště dist mokrou, takže jsem to jenom trochu pročesala a nechala schnout. Měkkým kartáčem jsem očistila prach. Kopyta a nohy byly zabahněné, takže jsem je ostříkala hadicí a vodu z chlupů trochu vysušila hadrem, aby nohy rychleji uschly.

PÉČE O KOPYTA

Po osprchování nohou a kopyt (i zevnitř, protože nic víc, než mokré bahno tam nebylo, takže kopyťákem by se to špatně čistilo), jsem čistým hadrem osušila Fidorce hlavu a nechala ji v boxe proschnout, než ji nasedlám, aby pod uzdečkou neměla mokrou srst. Odpocku jsem jí nedávala, protože by mi to moc nepomohlo – kobylka byla mokrá na hlavě, krku a na nohou. Asi po dvaceti minutách jsem ještě hřbílkem přejela uschlou srst a konečně nasedlala.

TRÉNING

Odstrojila jsem Fidorku a dala jí odpocku. Sedlo jsem uklidila do skříně v sedlovně a dečku pověsila na držák pod něj, aby proschla. Udidlo jsem umyla vodou a celou uzdečku pověsila na háček vedle sedla. Po oschnutí jsem kobylku vyčistila a udělala jí regenerační masáž.

MASÁŽ

PÉČE KOPYTA

Koník zářil čistotou, takže jsem mu, vlastně jí, dala deku a odvedla ji do výběhu. Už nepršelo tolik, jako ráno, ale pořád bylo takové nepříjemné počasí.

VÝBĚH

Večer jsem přivedla Fidorku z venku a termo deku vyměnila za stájovku. Touto dobou bylo ve stáji docela rušno, protože většina studentek si přišla nakrmit své koně. Chvíli jsem musela čekat, až se krmivárna trochu vylidní, abych mohla nachystat krmení. Nabobtnalou směs jsem vysypala kobylce do žlabu a popřála jí dobrou noc.
„Katrin!“ uslyšela jsem svoje jméno, když jsem uklízela kyblík. Otočila jsem se za hlasem. Za mnou stála dívka o něco starší než já. Myslím, že se jmenuje Raven (ach ta moje „paměť“ na jména… ). Několikrát jsme spolu seděly u stolu na obědě a na snídani.
„Ahoj,“ usmála jsem se.
„Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jestli by ses nechtěla sestěhovat se mnou do jednoho pokoje. Moje spolubydlící se tu ještě jaksi neukázala, a ta tvoje, tuším, taky ne. Tak jestli bys třeba…“
„Jasně, to je super nápad,“ přerušila jsem ji nadšeně, „konečně budu mít s kým pokecat.“
„To jsem ráda, že souhlasíš. Teď už jenom požádat vyšší moc,“ zasmála se Raven a společně jsme odešly na hlavní budovu.