luna ♫ nota: Když jsem ráno vstávala, už jsem byla s tím pocitem, že se konečně podívám ven. Sama. Wau. Připadalo mi, že Tristee poslední dobou nechává Serana jen stát a do stáje se chodí jenom najíst. Vídávala jsem jí jen spát, s knihou, nebo u počítače. Při tom hloubání jsem přišla na to, že já taková taky občas jsem. Bohužel. Ale už jsem ležela v posteli dobrých deset minut, takže jsem se zvedla a asi na půl hoďky zabrala koupelnu. Pak jsem se oblékla a šla do stájí. „Čau kotě,“ pozdravila jsem Notu a pohladila jí po čele. „Ale no jó, snídaně bude,“ uklidňovala jsem jí, když začínala tiše mručet a okusovat mi prsty. Vytrhla jsem ruku z jejích svárů a odešla pro krmivo. Do malého kbelíku jsem ji dala odměrku ječmene a odměrku granulí. Na to jsem pak zalila teplou vodu. Dala jsem to „kotěti“ do žlabu a nechala jí hezky žrát. Následně jsem se šla nasnídat.

Po snídaní jsem umístila Notu do paddoku, aby se mi při místování nemotala do práce.

---ČIŠTĚNÍ BOXU---

Hned, co jsem si Notu přivedla, jsem jí dala na uvaziště a přinesla si čištění a vybavení.
Vzala jsem si gumové hřbílko a začala jsem krouživými pohyby, jímž jsem masírovala svaly a odstranila bláto. Po gumovém hřbílku jsem použila tvrdý kartáč, Tím jsem zejména vyčistila všechny kousky bláta, i ty na nohou a na kohoutku, kam se hřbílko nedostane. Pak jsem si vzala měkký kartáč, kterým jsem odstranila jemňoučký prach, který zbyl z bláta. Mohla jsem vyčistit i žuchly. Následně jsem si vzala hřeben a vyčesala všechnu bláto z hřívy a ocasu. Stájovou utěrkou jsem vytřela prach do čista. Pak jsem si vzala kopytní háček a vybrala jí z kopyt. Položila jsem jí na záda dečku, gelovku, bederku a sedlo. Připevnila jsem ho podbřišákem a nechala ho zatím nedotáhlý. Zabandážovala jsem všechny čtyři nohy a ještě jí navlékla botičky. Až jako poslední jsem Notě přehodila otěže přes hlavu, dala jí udidlo, přetáhla nátýlník přes uši a zapnula podhrdelník a nánosník.

---TERÉN---

---MASÁŽ---

---KOPYTA---

Nechala jsem Notu po dobu oběda v boxu, aby jí nohy trošku oschly.

---OBĚD---

---VÝBĚH---

ODVÁDĚLA JSEM NOTU DO VÝBĚHŮ A CESTOU SI VŠIMLA NEVÝDANÉHO KŘIKU. PODIVALA JSEM SE PO OKOLÍ, ALE NIKDE NIC. „ZELENÁ LOUKA!“ DOCAKLO MI TO. RYCHLE JSEM ODVEDLA NOTU DO VÝBĚHŮ A PŘIPLÍŽILA SE K BUDOVĚ, ABYCH ZJISTILA, CO SE DĚJE. „CO MÁŠ ZA PROBLÉM?“ VYKŘIKL SEBASTIAN NA CONNORA. ZA CHVÍLI CONNOR SEBASTIANA ODSTRČIL SEDLEM, AŽ SEBOU PRAŠTIL DO BOXU. „PROBOHA! CO KDYŽ SE MU NĚCO STALO?“ POMYSLELA JSEM SI. ZAČALI SE PRÁT A JÁ ZAČALA LITOVAT, ŽE JSEM SE K NĚČEMU TAKOVÉMU NACHOMÝTLA. ROZHODLA JSEM SE NA SEBE NEUPOZORŇOVAT A NEZASAHOVAT DO TOHO. ZA CHVÍLI ŠEL STOJAN ZEMI. POTLAČILA JSEM VÝKŘIK, KDYŽ KOUSEK NADĚJE POSKOČIL V BOXE A TLUMENĚ ZARŽÁL. „NO TAK, PŘESTAŇTE!“ ZAKŘIČEL NAJEDNOU NATHAN, KTERÝ VEŠEL DO STÁJE DRUHÝM VCHODEM. NAŠTĚSTÍ. NEVÍM, CO BY SI O MĚ POMYSLEL, KDYBY MĚ TU NAŠEL, JAK JE POZORUJI. OZNÁMIL, ŽE NIORA SE VRÁTILA, ALE ANI TO NIMI NEHNULO. VRHNUL SE MEZI NĚ A SVOJÍ DOKONALOU SILOU JE DOKÁZAL OD SEBE ODTRHNOUT. CONNOR MĚL POŘÁDNÉHO MONOKLA NA PRAVÉM OKU, SEB MĚL ROZTRŽENÉ TRIČKO A SPODNÍ RET. OBA VYPADALI VELMI OTLUČENĚ. VĚDĚLA JSEM, ŽE NIORA NA TO BRZY PŘÍDE. A BÁLA JSEM SE, CO BUDE NÁSLEDOVAT. CONNOR SE VYŘÍTIL VEN ZE STÁJÍ, NEZNÁMO KAM ŠEL. SEB ZVEDNUL CONNOROVO VYBAVENÍ A PAK SE TAKÉ POMALU PLOUŽIL VEN. DĚLALA JSEM, ŽE RZOVNA ZAVÁDÍM KONĚ. „CO JSI PROBOHA DĚLAL?“ HRÁLA JSEM VYJEVENÍ, KDYŽ JSEM HO VIDĚLA, JAK SI RUKOU DRŽÍ KRVÁCEJÍCÍ RET. „ÁÁLE NIC,“ ŘEKL OTRÁVENĚ. ZAOSTŘILA JSEM NA JEHO ÚSTA. VYPADALO TO HŮŘE, NEŽ JSEM SI MYSLELA. „OKAMŽITĚ SI TO MUSÍŠ JÍT ZALEPIT!“ ŘEKLA JSEM MU. „JO A PAK PO MĚ KAŽDÝ BUDE CHTÍT VĚDĚT, JAK SE MI TO STALO,“ ZAČAL. TUŠILA JSEM, ŽE VÍ O CO JDE, TAKŽE JSEM HO VZALA ZA RUKU A ŠLA S NÍM DO STÁJÍ. „NEBOJ, POJĎ RYCHLE, TEĎ BUDE MÍT KAŽDÝ PRÁCI S VYKLÁDÁNÍM KONÍ,“ PODPOŘILA JSEM HO. TIŠE SOUHLASIL A POKLUSEM SE VYDAL ZA MNOU. ZABOUCHLA JSEM DVEŘE DO ŠATNY A HNED ŠLA K LÉKÁRNIČCE. VYTÁHLA JSEM NÁPLASTI, DESINFEKCI A BUNIČINOVÉ POLŠTÁŘKY. NAKAPALA JSEM NA NĚ DESINFEKCI A OTŘELA MU KREV ZVENKU, ABY SE MI NEDOSTALA DESINFEKCE DO ÚST. SEB JEN TAK SEDĚL A NEPŘÍTOMNĚ HLEDĚL PŘED SEBE. „BOLÍ TO?“ PROLOMILA JSEM TICHO. „NE…NE, JE TO V POHODĚ. „NALEPÍŠ SI TO?“ PODALA JSEM MU NÁPLAST. „MYSLEL JSEM, ŽE TY JSI TADY ZDRAVOTNÍ SESTŘIČKA,“ ZASMÁL SE NAJEDNOU. „MÁM ALERGII NA TO LEPIDLO,“ ŘEKLA JSEM A ÚSMĚV MU VRÁTILA. „ALERGII NA LEPIDLO? TO JDE?“ POHLÉDL NA MĚ TÁZAVĚ A NALEPIL SI NÁPLAST NA RET. „JASNĚ! JE TO VLASTNĚ NA SMOLU, ALE TA JE TAKÉ SOUČÁST TICH LEPIDEL. POUŽÍVÁM SPECIÁLNÍ HYPOALERGENNÍ,“ VYSVĚTLILA JSEM. „AHA… ALE STÁLE NEVÍM, CO ŘEKNU NIE,“ ZASTĚŽOVAL SI. „TŘEBA, ŽE JSI SPADL A KOUSNUL SESPŘITOM DO RTU. ALE CHCI ABYS VĚDĚL, ŽE NA TO STEJNĚ DŘÍVE ČI POZDĚJI PŘIJDE. JE TO JEN OTÁZKOU ČASU,“ RADILA JSEM MU. „JO, TO CHÁPU. JDEME?“ ZVEDL SE ZE ŽIDLE A POHLÉDL NA DVEŘE. „JO, STEJNĚ ZA CHVÍLI ZAČÍNÁ BRIGÁDA A JÁ JSEM PŘIHLÁŠENÁ. „WAU.. A CO DĚLÁTE?“ PTAL SE ZAUJATĚ. „UKLÍZÍME KONIBUSY, CHCEŠ SE PŘIDAT?“ NABÍDLA JSEM MU. „NE, MÁM JINOU PRÁCI. MUSÍM JEŠTĚ NĚKOHO VYMÍSTOVAT A TAKY BYCH RÁD JEŠTĚ JEZDIL. „TAK ZATÍM,“ RAZLOUČILA JSEM SE A VĚNOVALA MU ÚSMĚV. NIC NEŘEKL, JEN SE NE MĚ TAKÉ USMÁL, ZVEDL RUKU NA POZDRAV, OTOČIL SE A ZA CHVÍLI ZMIZEL ZA ROHEM.
Vyšla jsem ven ze stáje a přidala se k holkám, jenž čekali, až se otevřou všechny konibusy, aby mohli začít gruntovat.

---BRIGÁDA---

Mytí konibusů se výrazně protáhlo, takže už byli pomalu dvě hodiny. Šla jsem si tedy vygruntovat i vybavení.

---PRANÍ VYBAVENÍ---

Přivedla jsem si Notu z výběhu a ještě před večerkou jsem jí umyla žíně, aby s tím nemusela ven a neprochladla. Od nákrčáku na dece se jí totiž dost začaly dělat lupy.

---MYTÍ---

A pak už jen doplnit seno a konečně spát