katrin + fidorka: LEVEL 1 - povinná péče 3/3

„We clawed, we chained our hearts in vain. We jumped never asking why...“
„Co to sakra je!?“ vyletěla jsem z postele a švihla s mobilem o zem. No, as to nebyla úplně nejlepší reakce…Nicméně to stejně nepomohlo a z telefonu už se ozývala další sloka písničky od Miley Cyrus. Rychle jsem telefon zvedla a vypnula budík. No, aspoň nepraskl displej. Na boku byl můj milovaný HTC sice trochu promáčklý, ale to zas tak nevadilo. Rozčileně jsem si prohrábla rukou vlasy a otočila se zpátky k posteli, vedle které se na zemi Dylan svíjela smíchy. Teď mi to konečně došlo.
„Jsi mrtvá,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby, s vražedným výrazem v očích. Dylan se po tváři koulely slzy smíchu a už ani nevydávala žádné zvuky, jenom lapala po dechu a držela se za břicho.
„No, haha, fakt vtipný přenastavit mi vyzvánění,“ řekla jsem naoko uraženě a klesla zpátky na postel. Tak takový probuzení jsem fakt nečekala. No nic, nejvyšší čas vstávat. Nechala jsem Dylan, ať se uklidní a šla si mezitím vyčistit zuby. Po klasické ranní hygieně jsem si oblékla florestovskou uniformu (růžovou sice nesnáším, ale co už, na to si nějak zvyknu ). Vlasy jsem si stáhla do culíku – snad to aspoň trochu zamaskuje, že jsem si je včera zapomněla umýt.
„Hm, dneska jsem asi překonala svůj osobní rekord,“ prohlásila jsem s pohledem upřeným na hodinky. Touhle dobou jsem většinou ještě v koupelně. No, aspoň mám pár minut k dobru. Zapnula jsem počítač a zkontrolovala mailovou schránku. Nic. Teda kromě reklamních emailů a upozornění z Facebooku. Zaklapla jsem notebook, rozloučila se s Dylan (která byla ještě pořád v pyžamu ) a namířila si to do stáje. Už bylo odemčeno, takže jsem hned vešla dovnitř.

RANNÍ SLUŽBA + BOX

OBĚD

Po obědě jsem se šla s plným břichem na chvíli natáhnout na pokoj, aby mi to v žaludku trochu slehlo, než půjdu něco dělat. Navíc jsem si ještě potřebovala podívat na internet na pár článků o ježdění na kavaletách, abych byla na dnešek připravená aspoň teoreticky. Asi po půl hodině jsem se převlékla do jezdeckého oblečení a zamířila do haly, abych si rozestavěla kavalety. Chvíli jsem přemýšlela, jak to vymyslet, aby mi tam vycházely i jízdárenské cviky. Nakonec jsem dala jednu kavaletu na středovou čáru (do písmene „L“) – přes tu budu chodit na začátek nejdřív v kroku a pak v klusu. Další tři kavalety jsem poskládala za sebe doprostřed dlouhé stěny, asi dva metry od hrazení. Vzdálenost mezi každou krokovou kavaletou má být 80 – 90 cm, takže jsem to udělala tak, abch mezi dvěma kavaletami udělala delší krok. Když bylo hotovo, zbývaly kavalety na klus, které jsem postavila na druhou dlouhou stěnu. Tentokrát jsem vzala rovnou čtyři po 130 centimetrových mezerách mezi nimi. Když jsem měla rozestavěné, co jsem potřebovala, šla jsem nachystat Fidorku.

JEŽDĚNÍ

Dopadlo to dobře, přežily jsme. Už se těším na další trénink se Sue, až mi řekne, co dělám špatně a poradí mi, co zlepšit. Odstrojila jsem Fidorku a zatímco přežvykovala seno jsem ji vyčistila. Přehodila jsem přes ni odpocku, aby ještě uschla, než půjde zpátky do výběhu, a mezitím jsem odnesla všechny věci do sedlovny. Sedlo jsem pověsila na držák a dečku dala proschnout. Ze třmenů a podbřišníku jsem kartáčem ometla písem a udidlo jsem umyla teplou vodou. Potom jsem uzdečku pověsila na háček v sedlovně a vrátila se k Fidorce. Ještě nebyla úplně suchá, tak jsem si k ní sedla a užívala si být s ní chvilku jen tak v boxe. Když byla suchá, hřbílkem jsem odstranila zaschlý pot a odvedla Fidorku do výběhu.

VEČERNÍ SLUŽBA

VEČEŘE