katrin + fidorka: SEZNAMOVACÍ PÉČE

„Jauva,“ zasténala jsem, když jsem se ráno pokusila v posteli pohnout. Z toho včerejšího tréninku se Sue mě bolel celej člověk. Pomalu jsem se vyškrábala na nohy a doplazila se do koupelny. Ještě, že na dnešek jsem neplánovala službu, to bych toho asi v takovýmhle stavu moc neudělala. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, což asi nebyl úplně nejlepší nápad, protože jsem tak ledovej šok skoro nerozdejchala Vyčistila jsem si zuby, rozčesala si vlasy ostříhané na delší mikádo a namazala si akné (naštěstí už se to dost zlepšilo, jinak bych se neodvažovala vyjít mezi lidi ). Protože jsem se vzbudila asi hodinu před zvoněním budíku (divný, většinou se mi spíš stává, že ho nevědomky vypnu a spím vesele dál ) a už se mi moc nechtělo jít spát, tak jsem si vlezla do postele a sáhla po knížce „Eldest – odkaz dračích jezdců“. Už hrozně dlouho jsem plánovala si tuhle sérii knížek přečíst, tak snad si na to tu a tam najdu čas. Zrovna, když urgalové zabili Ažihada, vůdce Vardenů, Dylan se probudila. „Dobré ráno,“ pozdravila jsem zpoza knížky. Jenom něco rozespale zamručela, podívala se na hodinky a znovu žuchla na polštář. Docela jsem s ní soucítila, protože ani mě se dneska nevstávalo nejlíp. Když jsem dočetla třetí kapitolu, oblékla jsem se a šla na snídani.

SNÍDANĚ

Po ovesných vločkách s rozinkami, které mě po ránu vždycky skvěle „nakopnou“, jsem vyrazila do stáje . V krmírně jsem našla kyblík s Fidornčiným jménem a nasypala do něj drcený ječmen, otruby a směs s granulemi, všeho po jedné odměrce (dobře se to pamatuje ). Obsah kyblíčku jsem zalila teplou vodou z kohoutku a zamíchala. S nabobtnanou směsí jsem se vydala k Fidorce, která vykukovala z boxu a dívala se na mě pohledem říkajícím:
„Už? Už jdeš? Máš jídlo? Chci jídlo!“
„Vydrž, ty nedočkavče,“ zasmála jsem se, zatímco jsem otvírala dvířka do boxu.
„Uustup!“ zavelela jsem, když se na mě kobyla natlačila a strkala čumák do žrádla. Neochotně se stáhla a o kousek ustoupila, takže jsem mohla projít až ke žlabu. Vyklopila směs a zbytky krmení jsem z kyblíku rukou vyškrabala. Pohladila jsem Fidorku po krku a popřála jí dobrou chuť. Krátce natočila levé ucho mým směrem, ale pak zase věnovala plnou pozornost své snídani. Vypláchla jsem kyblík a uložila ho do krmírny mezi ostatní. Fidorka dožrala, tak jsem ji ještě nechala nějakou dobu papkat seno a potom jsem ji odvedla do výběhu za ostatními koňmi.

ČIŠTĚNÍ BOXU

Tak, jedna z mých nejoblíbenějších činností je za mnou, díky hezkému počasí se dneska pracovalo úžasně. Docela se mi chtělo zůstat venku, protože bylo fakt hezky, takže jsem se rozhodla, že se zajdu podívat, jestli mají koně ve výběhu dost sena a vody a při té příležitosti si dopřeju pohled na ta skvostná zvířata. Cestou jsem se několikrát málem ztratila, protože sluníčko mi svítilo do očí, tím pádem jsem prd viděla a neměla jsem tucha kam jdu. Voda ani seno ve výběhu nechyběly, takže jsem jenom pozdravila koně a šla na oběd, protože mi docela začínalo kručet v břiše.

OBĚD

Po obědě jsem dumala nad tím, co dneska spáchám. Trénink budu mít až zítra, ranní službu jsem prošvihla, box mám hotovej...tak co teď? Hm…tak půjdu vyčistit Fidorku, aspoň seznámíme a pokecáme. Fakt nechápu, proč jsem to neudělala už první den…
Do kapsy jsem si dala pár kousků mrkve, co jsem si „vypůjčila“ u snídaně (pššt! ) a vyrazila k výběhu. Bohužel, ne všichni jsme vybaveni vysoce kapacitním mozkem (já samozřejmě patřím k těm nevybaveným), takže až u výběhu mi došlo, že jsem si nevzala ohlávku ani vodítko. Skvělý. Zas zpátky… Druhý pokus už byl o něco úspěšnější, takže jsem Fidorku dovedla do boxu a uvázala. Donesla jsem si ze sedlovny tašku s čištěním a položila si ji před box. Po chvíli přehrabování jsem konečně našla gumové hřbílko. Zatímco jsem krouživými pohyby masírovala srst a zbavovala ji zaschlých nečistot, Fidorka spokojeně uždibovala seno.
„Ehm…já jsem Katrin. Vlastně už jsem se ti představovala, ale jaksi jsme ještě neměly čas na to se víc seznámit,“ začla jsem trochu nejistě, protože jsem nevěděla, co říct.
„Víš, vybrala jsem si tě za parťačku, protože mi připadalo, že máš podobnou povahu jako já,takže bychom si mohly rozumět, co ty na to?“ Bez odpovědi. Jasně. Snad jsem si nemyslela, že mi ten kůň odpoví!? Vzala jsem rýžák a pokračovala nohama.
„Myslím, že abychom se dobře poznaly, tak bychom o sobě měly obě něco vědět. Jelikož ty mi toho asi moc nepovíš, tak já začnu. Takže. Jak asi brzy poznáš, jsem tak trochu debil. Jsem schopná udělat jakoukoliv šílenost a sním naprosto cokoliv (kromě masa, pokud není rybí nebo kuřecí), takže se připrav, že se se mnou někdy možná budeš dělit o večeři.“ Plastovým hřbílkem jsem učesala hřívu a ocas, následoval jemná kartáč a kopyta. Než jsem měla celého koně komplet čistého, stihla jsem probrat asi milion témat - od mých vlastností až po globální oteplování (vážně nechápu, jak jsem se dostala až k tomuhle tématu ). Sedla jsem si na bobek vedle hromádky sena, ze které Fidorka ujídala. Pozorovala jsem, jí vystupují kosti, když přežvykuje…fascinující Z kapsy jsem vytáhla kousek mrkve a nabídla jí ho. Jakmile ho uviděla, nastražila uši a se zájmem se ke mně otočila. Pochoutka z natažené ruky zmizela v koňské hubě a začalo se ozývat tlumené křoupání. Ve snaze najít a ulovit další kousek mi Fidorka oslintala celý obličej a rozcuchala culík, jak mi šmejdila čumákem ve vlasech. Proti své vůli jsem se musela smát. Dala jsem jí i poslední dva kousky oranžové zeleniny. Olizovala se až za ušima Schovala jsem čištění a odvedla Fidorku zpátky do výběhu. Venku jsem potkala dvojici jezdkyň, které právě přijely z terénu. „Vidíš, takhle si taky jednou vyjedeme,“ pošeptala jsem Fidorce. A Podrbala ji mezi ušima. Po návratu jsem ohlávku a vodítko uklidila do sedlovny a šla se do pokoje věnovat samostudiu seminářů, které tady na Florestě proběhly. Nikdy není na škodu dozvědět se něco nového

VEČEŘE

Dobrou noc!