katrin + fidorka: POVINNÁ PÉČE 1/3 (1.LEVEL)

(Následující odstavej už mám napsaný ve službě, teď jsem trochu znejistěla, jestli to tam patří, nebo ne, tak to píšu radši i sem)

Při prvním zaznění elektrické kytary jsem otevřela oči a prudce se posadila. Ručím vám, že nic vás nevzbudí líp než metalová hudba Ještě chvíli jsem zůstala sedět na posteli a pobrukovala jsem si do rytmu. „Sakra co je to za rámus!?“ zaprotestovala rozespale Dylan, se kterou se dělím o pokoj. „No jo, už to vypínám,“ řekla jsem a neochotně vypnula budík na mobilu. Bylo přesně 6:31, takže jsem se tak akorát stíhala nachystat na ranní službu ve stáji. Dlouze jsem zívla a protáhla se jako kočka. Ozvalo se známé křupnutí v zádech a ramenou. Občas si říkám, že by ty klouby potřebovaly promazat. Vylezla jsem z pod teplé peřiny a došla do koupelny. Jo, došla. Většinou se totiž táhnu jako sopel, ale dneska je můj první den na Florestě, takže by asi nebylo uplně nejlepší přijít hned napoprvé pozdě (jak to mívám ve zvyku ). Koupelna vypadala úžasně, jediné, co jí tak trochu kazilo dojem byl můj odraz v zrcadle. No, co už. Vyčistila jsem si zuby a opláchla obličej vlažnou vodou. Vlasy jsem si učesala jen tak, aby se neřeklo a sepnula je gumičkou do culíku, aby mi při práci nelítaly do obličeje. Ze skříně jsem si vyndala pracovní oblečení. Jelikož je zima, tak i vrstev přibývá, takže za chvíli se vedle mě nakupila poměrně velká hromada toho, co na sebe musím navlíknout. Když jsem byla oblečená, obula jsem se a rozloučila se s Dylan, která už byla díky mému hlasitému budíku vzhůru Když jsem sbíhala po schodech, nervozitou se mi trochu svíral žaludek. Snad to nepodělám

RANNÍ SLUŽBA

Uf, byla to docela fuška, ale boxy jsou vyčištěné a seno na dopoledne taky nachystané. Umírám hladem, protože jsem si v tom zmatku tak nějak zapomněla dojít na snídani. Skočila jsem si ještě do pokoje dát rychlou sprchu, abych u oběda tolik nesmrděla (i když pro mě je to samozřejmě vůně, že jo ). Než jsem odešla na oběd, tak už jsem se převlíkla do jezdeckého oblečení, protože jsem měla odpoledne jít s Fidorkou na trénink se Sue a už se mi nechtělo později zase odbíhat do pokoje.

OBĚD

Hmm tak takhle dobře jsem se už dlouho nenajedla. Musím uznat, že tady vaří fakt výborně. Pokud to tak půjde dál, budu za chvíli vykrmená jak vepř.

ČIŠTĚNÍ BOXU

Po vyčištění boxu jsem konečně mohla jít pro Fidorku. Na dnešek jsem se na nástěnce zapsala na trénink k Sue. Bude to vůbec první moje ježdění, co jsem tady (když teda nepočítám přijímačky). Aspoň že už Sue trochu znám, tak třeba to nebude tak stresující. Došla jsem do sedlovny pro ohlávku a vodítko, a vyrazila k výběhům. I když byla zima, a všechno pokrýval sníh, připadalo mi, že svítí letní sluníčko. Už z dálky jsem ve výběhu viděla koně, jak postávají, nebo si oždibují krky. Otevřela jsem branku a vydala se k Fidorce stojící v levém rohu. Zapískala jsem, a kobylka nastražila uši a otočila na mě hlavu. „Ahooj, jakpak ses měla? Já jsem Katrin a od teď to budem táhnout spolu, co ty na to?“ Fidorka mi očichala napřaženou ruku. „No, nevidím, že bys měla něco proti, tak to budu brát jako souhlas,“ usmála jsem se. Nasadila jsem jí ohlávku a připnula vodítko. „Tak pojď,“ zamlaskala jsem. Branku výběhu jsem za sebou pečlivě zavřela a odvedla Fidorku do stáje, kde už nás čekal čerstvě vyčištěný a voňavý box Sundala jsem Fidorce ohlávku a zašla do sedlovny, půjčit si zábranu do vchodu boxu. Taky jsem si donesla čištění, které jsem nechala postavené před boxem, abychom do něj já, nebo kobyla omylem nešláply. Než jsem začla s čištění, zkontrolovala jsem, jestli se Fidorka někde nezranila, ale vypadalo to, že je všechno v pořádku. Vzala jsem si teda gumové hřbílko a čistila jsem od krku směrem k zadku, krouživým pohyby. Jelikož je sníh, tak na srsti (díkybohu) nebylo žádné zaschlé bahno, což mi dost ulehčilo práci Potom jsem rýžákem vyčistila nohy, i když ty byly docela čisté. Pokračovala jsem měkkým kartáčem, kterým jsem smetla ze srsti prach. Během čištění jsem si s Fidorkou docela fajn popovídala, ale co přesně jsme si říkaly sem vypisovat radši nebudu, protože bych nerada, abych byla za dementa Vyčesala jsem hřívu i ocas, malým jemnáým kartáčem očistila hlavu a vrhla se na kopyta. „Když jsem jezdila v klubu, všechny malý děcka se vždycky hádaly o to, kdo bude čistit kopyta, než se dohodli, měla jsem už nasedláno,“ vzpomněla jsem si. Stoupla jsem si levým bokem k Fidorce, v pravé ruce jsem držela kopyťák a levou sjela po noze až ke korunce. Mírně jsem do kobylky zatlačila ramenem, a řekla: „Nohu!“ „Hm, poslušené to zvíře,“ pomyslela jsem si, když Fidorka automaticky a bez problému nohu zvedla. Zaujala jsem stabilní postoj a pečlivě vyškrabala nečistoty z kopyta. Zbývající kopyta jsem taky vyčistila, i když jsem se musela chvíli potýkat s pravou zadní nohou – Fidorka zkoušela, co si nechám líbít, nicméně jsem vyhrála a ona se už o nic nepokusila Čištění jsem uklidila do tašky a odnesla do sedlovny, odkud jsem si rovnou vzala i sedlo, uzdečku a dečku. Nejdřív nasedlat. Vzala jsem dečku a položila ji na hřbet koně, víc dopředu (na kohoutek), a vyndala jsem zpod ní pramínky hřívy, aby se kůže neotlačila. Na ni jsem položila sedlo, snažila jsem se, aby se mi dečka nikde neohrnula, což by pak koně tlačilo. Srovnala jsem sedlo, aby nikde nepřesahovalo okraj dečky. Pak jsem ho trochu nadzvedla, podunula dopředu, a nechala zklouznout dozadu, aby bylo posazené na správném místě. Očka na dečce jsem zapnula kolem řemenů na sedle a zapnula podbřišník – nedotahovala jsem až „nadoraz,“ to udělám v hale. Vzala jsem uzdečku, srovnala si ji tak, abych levou rukou držela obě lícnice a na pravé dlani měla udidlo. Přehodila jsem otěža přes hlavu na koňský krk a pravou rukou jsem si chytla Fidorku za nos, aby mi nikam neodešla a levým palcem jsem jí zatlačila do koutků huby, aby ji otevřela. Pak jsem uzdečkou táhla jakoby nahoru a přetáhla nátylník přes uši. Porovnala jsem celou uzdečku a pozapínala řemínky – nánosník na dva prsty a podhrdelníh na pěst. Když bylo hotovo, zkontrolovala jsem ještě, jestli je všechno na správném místě. „Tak, a můžeme vyrazit,“ oznámila jsem (trochu nervózně) Fidorce.

TRÉNINK

Po tréninku se Sue, který nakonec nedopadl až tak strašně, jak jsem předpokládala, jsem odvedla Fidorku do boxu, kde jsem ji odstrojila. Nechala jsem ji chvíli oschnout, ale nijak zpocená nebyla, protože neměla žádnou velkou zátěž. Sedlo jsem odnesla do sedlovny na věšák a dečku nechala proschnout. Udidlo jsem umyla teplou vodu (protože jinak by mi zmrzly prsty ), aby na něm neuschly sliny a pak jsem uzdečku povězila do sedlovny, odkud jsem si rovnou vzala čištění. Pomocí hřbílka jsem odstranila zaschlý pot, jemným kartáčem jsem oprášila zbytky nečistot. Rýžákem jsem z nohou očistlila písek a kopytním háčkem vybrala kopyta. „Dneska jsi byla šikula, doufám, že se mnou budeš mít trpělivost i příště,“ pochválila jsem Fidorku a pohladila ji po krku. Uklidila jsem čištění a ještě s ní zůstala chvíli v boxe, abychom se vzájemně „očichaly“ a trochu poznaly. Potom jsem ji odvedla do výběhu., protože bylo ještě celkem brzy, a nechtěla jsem, aby tvrdla až do večera v boxe. Jelikož jsem měla ještě docela dost času do večeře, tak jsem šla na pokoj, kde jsem se převlíkla a na notebooku (díky bohu, že ho mám s sebou :3) jsem si udělala takovou tabulku, kam si budu psát, co dělám na koni špatně a jak se to má správně dělat. Mám ráda ve věcech pořádek, a tohle mi snad pomůže se pořádně zaměřit na své chyby

VEČEŘE

Po večeři jsem šla do stáje nakrmit „svého“ oře Krmení už jsem si nachystala ráno, takže mi zbývalo ho jenom zalít hornou vodou, zamíchat, nechat nabobtnat a mohla jsem servírovat.