kitty+asie: To ráno jsem vstala brzy. Moc jsem se těšila na odpoledne, protože jsme měli vyrazit ven – s Asií a Connorem, na velkou vyjížďku. A když říkám velkou, myslím tím velkou :3 V podstatě jsme ani přesně nevěděli, kam jedeme, a tedy ani jak dlouho nám to potrvá. Vyhrazeno jsem na to měla celé odpoledne  Vedení Floresty mi to dovolilo pod podmínkou, že se mnou pojede ještě někdo, a že budeme co hodinku volat. Jistě, bude to zajímavé, ale když už mám objevovat, tak se přece nebudu držet v místech, které znám – a že mám prozkoumané už nějaké okolí Floresty. Je proto potřeba, vydat se trochu dál 
Kobylku jsem proto ráno nakrmila a dala jí klid, dopoledne bude mít volno. Sama jsem došla na snídani a brzy si ke mně přisedl i Connor s Niorou. „Tak kam se chystáte, dobrodruzi?“ „Chceme přejet Viveu, na druhý břeh, ještě nikdy jsem tam nebyla a přitom je to tak blízko.“ Pověděla jsem Nioře, a ta pozvedla obočí. „Neboj, po dálnici fakt nepojedeme. Ale o něco dál proti proudu je most, párkrát už jsem tam jel s Jasonem.“ Uklidnil jí Connor, zakousnuv se do obrovského sendviče. „Dobře. Ale sebou si vezmete i nějakou svačinu a pití, a dáte si aspoň jednu přestávku. Takže provazové ohlávky.“ Dávala nám Niuš kázání a já pokyvovala hlavou. Byla jsem ale šťastná, že nám to ředitelka povolila, a tak jsem jí jen uklidňovala, že s tím vším počítám. „Budu brát i klasický enduranční sedlo“ řekla jsem šéfce a ona pokývla. „A jak reaguje Asie na multiuzdečku?“ „Dobře, dobře. Nepere se s ní, doufám že s ní zvládnu i nějakou drezurku, časem.“ „Tak když jsi jí zvládla na nákrčáku“ mrkla na mě blondýnka a já se jen pousmála. „Uvidíme.“
Klisně jsem nechala po krmení jednu hodinu klid, a pak jsem jí dala deku a odvedla jí do výběhu. Sněhu přes noc ještě připadlo, takže tu bylo takových deset čísel, který nevypadaly že by měly roztát. „Že bych jí vzala na udidlo?“ napadlo mě, ale rozhodla jsem se, že ne.
Během dopoledne jsem si balila všechno potřebné do sedlové brašny. Lékárničku, kopyťák, kousek provázku, Připevnila jsem Asii na sedlo identifikaci, odkud je, sobě jsem dala náramek s informacemi o mých alergenech, do batohu termosku s čajem, píšťalku, baterku, na botě připevněný mobil, na kterém byla ještě moje občanka, a nějaké peníze. Ještě jsem s sebou měla nožík, kompas, zavírací špendlík – to by mělo být všechno, ne? Ááá, ještě mapa. Já jsem taky blbeček
Navíc jsem měla zbrusu nov vybavení do divočiny – čelovku na přilbu, reflexní pásku na přilbu – kterou jsem chvilku musela štelovat tak, aby jí ta čelovka úplně nezastínila A reflexní šlachovky. Ještě jsem měla reflexní zvony, ale nevím po jakém pojedu povrchu, takže bez botiček ani ránu. Sama jsem se nabalila do světlé bundy, ve které bychom měli být vidět, ale stejně přes ní půjde ještě reflexní vesta „Please pass wide and slowly.“ Ne že bych hodlala zůstávat venku do noci, ale člověk nikdy neví a jistota je jistota 
Klisnu jsem si hned po obědě – doslova hned, ani jsem si nenechala vytrávit – vyvedla do stáje, vyhřebelcovala jí, promasírovala hřbet a pak jsem jí dala chrániče, spešl botičky, chrániče na zadní, nasedlala jsem jí – samozřejmě podbřišek s beránkem a na sedlo ještě beránek pro mě :3 Sedlovou brašnu a pak jsem jí nasadila provazovku, kolem krku zavázala dlouhé lano a nauzdila jsem jí na sidepull. Sama jsem si vzala vyštelovanou přilbu a mohli jsme vyrazit.
TERÉN
„No hurá, už jsem se bála že mi tam zmrznete“ prohlásila Niora, jelikož celkově nám vyjížďka vyšla na víc jak tři hodiny Což nebylo špatný, podle mého názoru. Nebyl to extrém, ale ani nic malého. Venku už se taky začínalo stmívat, a já byla ráda, že čelovku na přilbu jsem nepotřebovala. Sesedla jsem z klisny, pochválila jí po krku a odvedla do stáje, kde jsem jí odsedlala, oduzdila, a pořádně jí prohřebelcovala a promasírovala záda. Jelikož byla trošku zpocená, dala jsem jí odpocku a nechala jsem jí ve stáji. Pak už nebude mít cenu dávat jí do boxu. „Jsi pašanda“ pošeptala jsem jí, když jsem jí drabala za ouškem, a spokojeně jsem se vydala do jídelny pro teplý čaj.