kitty+asie: Sotva jsem opustila teplo kolejí, vyvalila se na mě sněhová kalamita No dobře, kalamita úplně ne, ale sněžilo! A venku byl sníh! Cesta ještě nebyla odhrabaná, takže jsem se brouzdala sněhem místy, kde jsem tušila stezku. Přešla jsem do stáje, do krmivárny a dala vařit vodu na zalití krmiva. Připravila jsem Asii její směs s příměsky krmiva a následně jí zalila horkou vodou. Zamíchat, a chvilku nechat nabobtnat. Zatím jsem vrané donesla seno. Mnohem s větším nadšením se ale pustila do krmiva, když jsem jí vysypala do žlabu. Pak jsem šla na snídani.
„Tak jak dneska vyrazíme?“ „Ráda bych co nejdřív po obědě. Nevím jak dlouho budu chtít bejt s kobylou venku, takže abychom se vrátili za světla.“ Vysvětlovala jsem Izzy nad šálkem čaje. Ano, čaj, ne kafe. Rozhodla jsem se abstinovat, protože jsem zjistila že když si nedám šálek kávy, jsem nepoužitelná, ať už jsem naspala jakkoliv dlouho. A to bude asi projev závislosti organismu. „Ty se s Metym můžeš oddělit až pojedeme kolem stezky k zadní bráně, nebo jet dál se mnou, jak budete chtít.“ „Dobře.“ Přikývla ona, a už se zvedala, aby se vydaala za grošákem. O pár minut později, když jsem dojídala kelímek s jogurtem, jahodami a medem, si ke stolu přisedla Nadvandy. „Holky, nechystáte se někdo ven?“ otočila se po nás. „Já s Callem trénuju, takže až příští tejden“ zavrtěla hlavou Mellysa. „Já s Izzy dneska. Odpoledne, spíš krok a občas klus.“ Nadhodila jsem a Nadvandy se zatvářila vyjdochtivě. „Můžu jet s váma?“ „Určitě. Chystám se na trochu delší úsek, tak uvidíte jestli s náma pojedete celou dobu, kdybyste neměly čas. Vyjíždíme brzo po obědě Domluvíme se ještě přes den, jo? Jdu hodit Siju do výběhu, ten sníh si užije.“ Zvedla jsem se, vysrkla poslední doušek čaje a vyrazila ven.
Foukalo, a to mě nutilo doběhnout do stáje co nejrychleji. Kobylka už měla dožráno, tak jsem jí jenom přinesla deku, a na ohlávce jí odváděla do výběhu. Byla tak trochu jak z divokých vajec, šla pěkně rychle, koukala kde co lítá (převážně sněhové vločky) a jakmile jsem jí ve výběhu pustila, rozletěla se kupředu. Blázen
„Měla bys jí nějak zaměstnat“ houknul na mě Connor a já přikývla. „Asi jí vezmu skákat ve volnosti. Chci už postoupit k druhý řadě.“ „No, tak to chci vidět, poslat tam takovouhle raketu.“ Zasmál se, ale vzápětí mi přislíbil pomoc.
Po obědě jsem vyrazila hned do stájí a zkontrolovala, že mám v sedlové brašně vše potřebné. Na botu jsem si nasadila kryt na mobil a na stojan připravila vybavení. Pak jsem si došla pro kobylku.
Sníh se mezitím změnil v lehké poprchávání, přitom ale přituhlo a foukal víc vítr. Takže z energické veverky se najednou stal pracovní oslík. Vlekla se jen nerada, nijak moc se jí nikam nechtělo. Kdybych jí nebyla přesvědčila důkladnou masáží, asi by se na mě vyprdla Když jsem jí ale pořádně prohřebelcovala srst pod dekou, promasírovala jí hřbet a celkově jí vypucovala, zklidnila se. Nasedlala jsem jí proto, opět bezkostrové sedlo, uzdečka zapnutá na sidepull, samozřejmě na podbřišáku beránek – na posedlí koneckonců taky – bederka, atd… Oblékla jsem se hezky do teplého, pod přilbu si narvala čepici a zkontrolovala, že mám nabitý mobil.
VYJÍŽĎKA
Jakmile jsme sesedly, zavedla jsem klisnu do stáje. Brzo začalo být slyšet, jak začalo pršet – ještě, že jsme se vrátily dřív. Sundala jsem vrané sedlovou brašnu, bederku, sedlo, sundala z něj lano, sundala jí uzdečku a chrániče.. klasika. Pořádně jsem jí vyhřebelcovala, trochu promasírovala zádové svaly a samozřejmě zkontrolovala kopyta. Dala jsem jí dek ua vedla do výběhu – jí déšť nevadí a určitě ještě ráda venku pobude.
Večer jsem si pro ní ještě přišla. Ochladilo se a tak venku začalo zase naopak sněžit.. to počasí se vážně nemůže rozhodnout. Přivedla jsem vranku do stáje, sundala jí deku, promasírovala hřbet a rozmasírovala slehlou srst, dala chrániče, onžovací ohlávku a vedla na halu
VOLNOST
Po práci jsem jí zase zavedla zpátky – už nemělo cenu jí dávat ven, takže jsem jí odcajkovala, rozmasírovala hřbet a pak zavedla do boxu.