frufru a vanilka-seznamovací péče: Škobrtavým tempem se blížím k hlavní bráně s nadpozemským množstvím kůfrů všech možných velikostí a tvarů. A stejně mám takovej pocit, jakoby mi něco chybělo. Snad to nebude nic podstatného.. Mám smíšené pocity. Trochu se bojím, ale zároveň se neskutečně těším. Ani jsem nestihla zazvonit a už bzučely, vrata. Asi mě někdo viděl z okna. Otevřela jsem je tedy a vešla. V tom se otevřely dveře z hlavní budovy. Byla to njěaká slečna a pomalu mi šla naproti k bráně. „Tak tě tady vítám!“ řekla mi „Doufám že tu s námi vydržíš co nejdéle.“ a usmála se „Jinak já jsem Niora“. Pořád jsem se rozhlížela a po chvilce realizace, že vlastně jsem na Florestě a ještě k tomu jsem přijatá jako právoplatná členka, jsem jí odpověděla „Děkuji děkuji, jsem moc ráda, že jste mě vzali! A já Frufru, těší mě“ Niora se zasmála a podívala se na to množství kufrů. „Asi by bylo fajn, to uložit do pokoje co?“ „Docela by to bylo fajn“ odpověděla jsem. „Tak pojď za mnou, ukážu ti kde budeš bydlet a dám ti klíče.“ Došly jsme ke dveřím pokoje a Niora mi podala klíč. „Máš pokoj číslo 7, tak si to dobře zapamatuj. Rovnou si tu nech věci a pujde do stájí“ Tupě jsem se pousmála a kývla jsem. „Tak jsem slyšela, že bys ráda jezdila všestrannost..“ řekla Niora. „To jste slyšela dobře, láká mě už dlouho“ odpověděla jsem.
Když otevřela dveře, uhodil mě do nosu závan vůně koní a sena. Byl to skvělej pocit. Pomohla jsem Nioře vrata zavřít a vydaly jsme se napříč uličkou. Z boxů vykukovali koně a spokojeně odfrkávali. V tom mi přišlo jako bych měla dejá vu. Vlastně ne, byla to Spirála. Ta kobylka na které jsem dělala příjmačky. Musela jsem si jí pohladit. Niora mi postupně ukazovala všechny koně, které tu na všestrannost mají. Pak jsme došly k boxu, s nápisem Vanilka. Žádná hlava nevykukovala, tak mi zvědavost nedala a nahlédla jsem dovnitř. Ležela tam překrásná ryzka se světlounkou hřívou a bílou lysinou. Když nás spatřila, zvědavě nastražila a po pár sekundách se zvedla. Přišla ke dveřím a vystrčila hlavu. „Tohle je naše stájová Miss“ řekla Niora. „Zrovna je volná..“ Pohladila jsem kobylku po lysině a obrátila se zpět na Nioru „Jestli chceš, klidně jí můžeš jezdit.“ Bez váhání jsem kývla. Kobylka mi byla sympatická už od prvního pohledu. „Vypadá mile.“ řekla jsem. „Taky milá je, akorát potřebuje někoho, kdo na ní bude mít dost času a bude se jí věnovat. Má ráda pozornost.“ odpověděla mi Niora a pohladila jí po hlavě. „Budu se snažit se jí věnovat, co nejvíc to pujde.“
„Dobře, tak ať pod tvými křídly jen prosperuje.“ řekla Niora a usmála se.
Měla jsem z toho dobrý pocit. „Tak teď tě tu ještě provedu, aby se aspoň trochu zorientovala.“
A vzala mě kousek od Vanilčina boxu. „Tady je krmírna a přípravna. Sem si budeš chodit pro veškerý krmení nebo pamlsky.“ Vyšli jsme zpoza rohu a Niora ukázala na východ. Támhle je jeden východ a hned vedle jsou šatny a záchody.“ pokračovala. „Tady je sedlovna. Všechno sem pečlivě vracej a pečlivě se starej o svoje vybavení!“ popošli jsme zase kousek. „Tady je uvaziště. Zde si můžeš přivázat koně při čištění a sedlání.“ Už jsem se v tom začínala motat, ale Niora pořád pokračovala, tak jsem to snažila aspon nějakým způsobem vsřebat. „Tady je solárium, a sprcha pro koně. Támhle naproti je zase sprcha pro nás a hned vedle záchod a ředitelna.“ Divila jsem se, jak je to velké a jak si to Niora může všechno pamatovat. V tom otevřela dveře a řekla „Teď se podíváme na to, jak to vypadá venku.“ Ukázala mi kruhuvku, kolotoč výběhy a tak nějak jsme prošly celý areál. „Tak. A teď se můžeš skočit převléct a na uvítanou jí vyčistit. Abyste se trochu seznámily. Já na tebe už počkám před jejím boxem.“ Skočila jsem se tedy převléct. Rychle jsem vzala bedničku s čištěním a pelášila za Vanilkou. Nakukovala do uličky a podupávala. Niora tam už stála a koukala na mě. „Tak prosím, můžeš začít.“ Pomalu jsem otevřela dveře a nechala jí, aby mě i mou bedničku s čištěním očuchala. Trošku zaržála a nedůvěřivě se na mě podívala. Pohladila jsem jí a zavřela za sebou dvířka. Ani nebyla moc špinavá. Z bedničky jsem vyndala gumové hřbílko a krouživými pohyby jsem jí vyčistila. Z obou stran. Pak jsem nohy vzala hrubším kartáčem. Jemným kartáčem jsem jí vzala opět z obou stran. Hezky stála, nějak se neplašila, jen párkrát si podupla. Poplácala jsem jí po krku a začala jí česat kštici a hřívu. Hezky držela. Pak jsem rozčesala ocas. Všechno jsem vrátila zpět do krabičky s čištěním a vyndala kopyťák. Pomalu jsem Vanilce sjela po levé přední noze. Poslušně jí podala. Se levou zadní trochu cukla- zkusila to. Ale nohu jsem udržela, připoměla jsem jí, že tam furt stojím a dala pokoj. Pak už hezky stála. Koukám a vidím, že tu máš nějaké kobližky. Skočila jsem pro kydačky a kolečko. Kobližky jsem vyzbírala a kolečko i s kydačkama uklidila zpět. Niora mě celou dobu pozorovala, ale skoro jsem zapoměla, že tam je. „Můžeš jí dát klidně pamlsek, nějaké jsou v přípravně.“ „Dobře, jeden si tam vezmu.“ Vybrala jsem jablíčko a přepůlila jsem ho nožem na půl. Vrátila jsem se zpět a natáhla jsem s ním ruku směrem k Vanilce. „Tak ukliď čištění a jdeme na večeři!“ řekla Niora.