joanne a naberus: 3. povinná péče (3/3)
Dneska jsem si raději nařídila budík, abych nepřišla zase pozdě a tak jsem už kolem 8mé hodiny vyčkávala, co dobrého je ke snídani. Potom jsem se rychlostí blesku vydala přímo do stájí za svým miláčkem. ,,Ahoj! Fešáku!“ řekla jsem a pohladila valacha, který ještě přežvykoval večeři. ,,Moc ti to sluší, s tím sestřihem‘‘, řekla jsem a pousmála se. Vypadalo to trochu komicky, měl půlku těla jako medvídek a druhou oholenou. Než jsem otevřela box, zašátrala jsem po ohlávce a vodítku které jsem úspěšně nalezla a světlounce zelená se už vyjímala na Nabiho chlupaté hlavě. Byl od včera ještě poměrně čistý a už při otevírání boxu jsem litovala, protože jsem uviděla to bláto. Odporné bláto, které od včera nezmrzlo, ba se možná i ještě víc ‚zkapalnělo a zmazlavělo‘. ,,Snaž se neušpinit!“ zavolala jsem pak za Nabim, když jsem odepla vodítko a on se rozběhl kamsi za svými kamarády. Achjo!
VÝBĚH + BOX
A už jsem si to pomalu kráčela k výběhům, když jsem uviděla toho velkého tmavě ryzého koně s bílým flekem přes půlku čumáku. Potom jsem zaostřila na celé jeho tělo a málem jsem dostala infarkt. Bylo to tady zase. Bláto. Chtělo se mi na něj zavolat něco jako: ,,Hele bláto, máš na sobě trochu koně‘‘, ale oněměla jsem úžasem. Jak to sakra.. ? Zavrtěla jsem hlavou a zavolala na Nabiho. Ochotně přiběhl na třetí zapískání a ihned se chtěl lísat. ,,Hej! Ty čuně! A teď se chceš mazlit jo?‘‘ pohladila jsem ho a mírně svraštila obočí. Mělo to bejt prase.. ne kůň! Ale připla jsem si ho na vodítko a z levé strany ho vedla k boxu.
Tam jsem ho přivázala a postupovala podobně, jako včera. Teda nejprve krouživými pohyby kovovým hřbílkem – všude, kromě nohou, hlavy a břicha. Potom tvrdým kartáčem hlavně nohy a vyčesat hřívu s ocasem. Následně měkký kartáč, rychlé krátké pohyby. Všude. Hlavně pak v místě sedla, uzdečky a na břiše. Na úplný závěr jsem si vzala kopyťák a každé kopyto jsem pořádně projela a následně přejela ‚kopytním kartáčkem‘ – ta věc z druhé strany kopyťáku. Nezbývalo, než dojít pro sedlo. Přehodila jsem ho z levé strany na Nabiho záda, vyrovnala a potom sundala podbřišník a zapla ho. Tak nějak.. akorát. S uzdečkou už to bylo lehké. Nabídnout udidlo, které si Naberus vzal bez větších protestů, a přetáhnout nátylník přes uši. Na konec dopnout nánosník a podhrdelník a bylo to. Teď jsem na uzdečku nasadila ještě ohlávku a nechala Naberuse přivázaného. Raději jsem dovřela box a šla jsem si připravit kavalety.
JÍZDA
S úsměvem na rtech jsme došli až do boxu, kde jsem začala s odstrojováním oře. ,,Tady máš‘‘, letmo jsem mu podala další kousek mrkve a pokračovala odnesením uzdečky i sedla. Na závěr jsem ho ještě přejela kartáčem a to hlavně nohy – od písku. Když se všechno zdálo dobré, pohladila jsem Naberuse na dobrou noc a pořádně zajistila box. ,,Zase zítra!‘‘ usmála jsem se a vlepila mu hubičku přímo doprostřed jeho bílého fleku. Odfrkl si. Ještě jedno malé pohlazení a zpívala jsem si to až do pokoje, kde jsem ani neměla sílu nic dělat a svalila jsem se na postel. Dneska to byl.. skvělý den! S tou myšlenkou jsem usínala.